Půl roku se nic neděje, ale najednou přijde radost z velkého pokroku, říká maminka postižených dvojčat Martina Hypšová
Vítek a František přišli na svět v pátém měsíci těhotenství a vážili jen 740 gramů. Už tehdy začali bojovat s nepřízní osudu a spoustou komplikací. „Fanoušek přestával dýchat, museli ho resuscitovat, oba měli výkyvy tlaku, cukrovku, netrávilo jim bříško. Vítek měl krvácení do mozku, absolvoval dvě těžké operace, Fanda zase trpí spastickými křečemi, kvůli nimž má potíže se spánkem, zkrátka spousta komplikací,“ vypočítává maminka Martina Hypšová.
S obrnou jsou spojeny i potíže se zrakem, skolióza, porucha řeči i příjmu potravy. S tím vším Hypšovi bojují. Tatínek František před třemi lety skončil s prací a zůstal doma, aby s péčí o kluky pomáhal. Přece jen budou čím dál těžší a jsou dva, bude je stále potřeba přenášet a zabezpečit všechno, co potřebují. „Potkali jsme hodně maminek, které zůstaly s postiženým dítětem samy, protože ten tatínek to po psychické stránce nezvládl. My máme velké štěstí,“ říká Martina.
Moc nám pomáhají hodní lidé
Už třetím rokem chodí do speciální školky v Jihlavě. Rodiče si tamní péči nemohou vynachválit. „Mají tam asistenty, veškerou péči, rehabilitace, logopedii, ergoterapii. Pomáhá jim to, aby mohli fungovat jako téměř normální děti.“ Nejraději jsou, když se jde se školkou ven a mohou se projet v autobuse. Protože je ale na velkých kočárech více dětí, musí škola čekat na prázdnější vůz – potom je ale slyšet radostný smích.
Do školky je potřeba každý den dvojčata přivézt. S velkými kočáry a speciálními sedačkami, které jsou nutné kvůli bolestem v zádech při delších cestách, bylo potřeba i větší auto, než stačí běžným rodinám. „Na auto se podařilo vybrat ze sbírek, byly to tenkrát krásné akce,“ vzpomíná Martina Hypšová. „Pomáhali lidé z okolních vsí, kteří se o nás dozvěděli, maminky na mateřské, přátelé na aukru, i cizí lidé nám zazvonili u branky a přinesli obálku s penězi, bylo to jako zázrak,“ říká dojatě. Zbylo i na nákladnou rehabilitaci, která Vítkovi a Fandovi hodně pomáhá.
Kluci dělají pokroky
Kromě školky, lázní rehabilitací nebo alternativní medicíny pomáhá dvojčatům i každodenní péče rodičů a babičky. „Máme ohromné štěstí, že moje mamka bydlí hned vedle. Když je potřeba, přiběhne, a ta na kluky opravdu platí,“ usmívá se maminka. Nedávno začal Vítek sám stříhat nůžkami a pokroky jsou znát i na tom, že kluci poznají písmenka: „B jako babička,“ ukazuje Vítek a Fanda nadšeně volá: „V! Víťa!“ Každý den péče o dvojčata je velmi náročný, přesto je u Hypšů slyšet křik a smích. „Naše devítiletá Terezka chodí do čtvrté třídy a kluky má moc ráda, i když by občas uvítala více klidu i naší pozornosti,“ přiznává Martina Hypšová. Je ale vidět, že se celá rodina snaží, aby se všechny děti měly co nejlépe.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
