Rodiče už doma dětem skoro nečtou. Nahrazují je elektronické nosiče
Vzpomenete si ještě, jak jste se v první třídě učili číst? Dodnes před sebou vidíme to známé: Ema má mísu, máma mele maso. Jo to pořád stejné? Vydali jsme se to zjistit do jihlavské školy v Seifertově ulici. Do první třídy nastupují děti na různé úrovni. „Mám třeba jednoho žáčka, který čte plynule a jednoho, který nezná ani jedno písmenko,“ říká učitelka Lenka Boudná.
Na konci první třídy ale čtou všechny děti, a to je hlavním cílem. Číst se děti učí v podstatě stejně, jako generace před nimi. „Začínáme souhláskami, máme S L P M, pak přidáváme samohlásky a tím pádem začínají slabiky,“ vysvětluje Lenka Boudná. Takže je to opravdu to naše staré: Ema mele maso. Jen si teď ty děti při učení více hrají.
Hodina prvňáčkům začíná prodýcháním a společnou básničkou. Učitelka pak s dětmi hledá slova, která začínají na právě probíraná písmenka nebo je děti samy hádají podle obrázků. Jak už to tak bývá v první třídě, všechny děti se nadšeně hlásí.
Knížky děti znají a umí vyjmenovat známé pohádky. Jen některým z nich ale rodiče doma čtou. „Když jsme se ptaly s paní vychovatelkou, kdo doma večer čte, bojím se to říct, protože z těch třiceti je jen pět dětí, které doma čtou, vyprávějí. Že se pustí cédéčko, to všechno ano, ale číst, tak málo,“ říká učitelka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
