Rotvajler Míša nemá žádnou výchovu, ale jako hlídač by byl skvělý

„Bohužel se dostal k paní, která nevěděla o výchově a výcviku vůbec nic,“ chovatelka Lenka Dvořáková začíná vyprávět příběh rotvajlera Míši. Před pěti lety u oné paní zastavili mladí lidé se štěňaty a nabídli jí je. Vzala si je. Kromě rotvajlera to byl ještě dobrman. „Za těch pět let se nedostali ven. Byli v uzavřeném prostoru, v životě neviděli jiné lidi, jiné pejsky, nešli na vodítku,“ pokračuje Lenka Dvořáková. Majitelka se později dostala do finančních potíží a svěřila se sousedce s tím, že se o psy nedokáže postarat. Problém začala řešit obec a oba psi se dostali do polenského útulku.

Díky povaze své rasy si Míša dokázal jídlo vybojovat. Bohužel na úkor parťáka

„Ten dobrmánek, to byla podvýživa, kostičky potažený kůží. Rotvajler byl na tom líp, protože když tam paní nějaké jídlo hodila, tak on se dostal k té potravě,“ říká chovatelka. Míšovi tak pomohla bojovná povaha jeho rasy. Oba psy dali v polenském útulku do pořádku, co se týče zdravotního stavu, během několika týdnů a dobrman má v této chvíli nového pána.

Jako hlídač by byl Míša nekompromisní. Nesmí ale utéct

Míšovo umístění bude složitější. Nemá žádnou výchovu, nereaguje na žádné povely. „Naštěstí reaguje na pamlsky,“ říká Lenka Dvořáková. Právě Míšovy bojovné povahy by bylo možné využít například při hlídání objektů. „Autobazar, zemědělský objekt,“ upřesňuje. Přes den by pes byl zavřený v kotci, kam ho majitel dostane právě pomocí pamlsků a v noci může hlídat oplocený pozemek. Je důležité zajistit, aby neutekl. „Hlídač je nekompromisní, takže nikdo nemusí mít strach, že by se někdo do objektu dostal,“ dodává chovatelka.

Výcvik by Míšu naučil znát své meze

Míšovi by určitě mohl pomoci výcvik. Je ale důležité, aby cvičitel uměl psovi ukázat, kdo je pán a nedovolil mu dělat si, co chce, mít svou hlavu.