Rozhodčí v šachu Petr Buchníček hlídá pořádek na sportovišti i bez píšťalky

Petr Buchníček, šachový rozhodčí - Foto: Dáša Kubíková

Petr Buchníček, šachový rozhodčíFoto: Dáša Kubíková

Klidná hra pro dva zamyšlené, mlčenlivé hráče? Ani náhodou! Šachové turnaje družstev i šachová mistrovství bývají soutěže, kam se obvykle sjedou desítky až stovky náruživých šachistů od dětí až po ty nejstarší hráče. Každá soutěž má svá pravidla, a na ty vždy dohlíží šachový rozhodčí.

„Naučíte se tahat figurkami po šachovnici, ale to nestačí. Je to stejné, jako když hrají kluci na rybníce hokej, taky nevědí, jaká přesně pravidla má hokejová federace,“ říká Petr Buchníček z Třebíče. O přesná pravidla se zajímal natolik, že se kromě šachového hráče mohl stát i rozhodčím. Pískal například přebor středoevropských států Mitropa Cup, mistrovství Evropy mládeže i mistrovství světa seniorů. Pískal? „Píšťalku šachový rozhodčí nemá, ale používáme sportovní slovník,“ směje se, když mluví o úpravě sportoviště, lize nebo zimním sportu. 

Nekontrolují se jen pravidla hry 

Rozhodčí má při soutěži na starosti vždy několik šachovnic najednou a hlídá spoustu věcí. „V tom hracím sále musí být klid, diváci nesmějí rušit a nesmí se kromě prvních deseti minut ani fotit s bleskem. Dohlížím na to, aby se hrálo podle pravidel, aby se průběh šachové partie zapisoval na předepsaný formulář, na dodržení časového limitu,“ přemýšlí Petr Buchníček. 

Petr Buchníček, šachový rozhodčí - Foto: Dáša Kubíková

V posledních letech jsou pravidla přísná, i co se týká moderních technologií. „Telefony jsou chytré, dá se do nich nahrát šachový program, který hraje docela slušně, a ten už může hráči poradit. Přišlo se třeba na to, že když hráč chodil často na záchod a koukal tam do mobilního telefonu. Teď už u sebe telefon mít nesmí ani vypnutý, i v takovém případě partii hned prohrává,“ říká šachový rozhodčí. „Na Olympiádě vám dokonce nedovolí ani vlastní tužku na zapisování tahů,“ dodává. 

Když se perou celé týmy, rozhodčí s tím už nic nenadělá 

Šachový rozhodčí také každou soutěž zahajuje, dodává Petr Buchníček další z povinností: „Někde mají gong a paličku, ale většinou se zahajuje větou černý spustí hodiny, a to v několika jazycích.“  

V pravidlech je i důležitá věc: když soupeř přemýšlí o tahu, musí mít klid. Někteří šachisté si ovšem vždycky najdou způsob, jak rušit. „To už jsou takové povahy. Hýbou stolem nebo šachovnicí, rozbalují svačinu, cinkají lžičkou v čaji, někteří se i okopávají pod stolem. Už jsem zažil, že se šachisti i porvali. Odhodili stoly a pustili se do sebe. Tam už rozhodčí s tím nic nenadělá, protože když se tam rve šestnáct lidí, tak na ně může nějak působit, aby toho nechali, ale většinou se nezúčastní,“ směje se Petr Buchníček. 

Pořad: Příběhy z Vysočiny  |  Stanice: Vysočina
Čas vysílání: pondělí - pátek 14:30  |  Délka pořadu: 3 minuty  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace