Sklad obilí v Jihlavě kryje střecha se speciálními lamelovými krovy. Podobných je v republice jen deset
Už devadesát let stojí kousek od Městského nádraží v Jihlavě vysoká budova se zajímavou střechou ve tvaru širokého zvonu. Je to sklad obilovin, který svému původnímu účelu sloužil osmdesát let a v podstatě se vůbec neměnil. Dnes patří soukromému majiteli. Málokdo ví, že stavba má unikátně řešené krovy.
Je nedělní dopoledne a za vraty bývalého skladu obilovin se mnou přešlapují desítky lidí. Čekají na slibovanou komentovanou prohlídku budovy, kolem které celá léta chodili a neměli možnost ani nahlédnout. Letos se jim to podaří díky Dnům architektury, v rámci kterých architekti po celé republice zpřístupňují zajímavé stavby. Po skladu obilovin z roku 1927 nás bude provázet historik architektury Lukáš Beran.
Jihlavané stavbu milně nazývají silo. Je to ale větraný sklad obilí
Před samotnou prohlídkou posloucháme krátkou přednášku o historii skladování obilí. Mnozí se teprve teď dozvídají, že jihlavský sklad mylně nazývali silem. Silo je totiž velká uzavřená nádoba na obilí. Sklad je větraná sýpka. V našem případě jde o pětipodlažní dvacet dva metrů vysokou budovu, na které je z vnější strany vidět jen velmi málo z přepravních i sušících technologií. To je podle Lukáše Berana specialita německých tvůrců těchto zařízení. Ti si kladli za cíl, aby stavba zapadla do okolního prostředí.
Za devadesát let se sklad obilí skoro vůbec nezměnil
Budova se skládá ze tří traktů, ve kterých je samotný sklad, kanceláře a byty zaměstnanců. Provoz skladu byl ukončený poměrně nedávno, a dnes to uvnitř vypadá pořád stejně, jako v době vzniku před devadesáti lety. U vchodu odevzdáváme organizátorce Janě Novákové potvrzení, že vstupujeme na vlastní nebezpečí. Po dřevěných prošlapaných zaprášených schodech všichni postupně stoupáme až pod samotnou střechu budovy, kde nás čeká pohled na lamelový krov.
Lamelové krovy byly levné a trvanlivé. Používaly se například na jízdárny
„Je to krov levný, je to krov, který nemá spodní konstrukci, to znamená, že pod sebou vytváří jednolitý prostor,“ vysvětluje historik architektury Lukáš Beran, který samozřejmě přidává i přednášku o vzniku a autorech této konstrukce. Laicky řečeno, strop je sestavený do jakési mřížky z prken. Je s podivem, že po devadesáti letech, jsou prkna sice zaprášená, ale úplně zdravá. „Je to krov velmi trvanlivý. Když jedna fošnička shnije, tak se nic neděje. To statické působení převezmou ty okolní,“ dodává Lukáš Beran. Dodává, že podobnými krovy byly kryté například jízdárny.
Historik Lukáš Beran by byl pro dočasné autentické muzeum
Budova dnes patří soukromému majiteli, který tu skladuje štípané dřevo. Objekt by i prodal, ale s podmínkou, že ho nový majitel nezbourá. Historik Lukáš Beran dostal po rozhovorech s účastníky prohlídky zajímavý nápad, jak stavbu využít, než se pro ni najde lukrativní využití. „Bylo by strašně príma tu stavbu jen trošku zamést a pouštět sem lidi. Udělat z toho dočasné a velmi autentické muzeum,“ říká.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.