Spirituál poradí i při problémech s rodiči nebo děvčaty

28. červen 2016

Kněz Josef Novotný ze Žďáru nad Sázavou má za sebou tři roky povolání spirituála v chlapeckém domově Petrinum v Brně. Internát slouží sto dvaceti pěti chlapcům z různých škol, ale většinou z věřících rodin. K čemu jim vlastně spirituál slouží? „Vysvětluji to většinou tak, že jsem něco mezi vychovatelem a psychologem. Slovo spirit znamená duch, takže se starám o jejich duchovní život, o takové to duševno,“ zamýšlí se kněz.

Rozhodně to však neznamená, že v internátu pracuje jen proto. Pomáhá mladým s problémy všeho druhu. „Mnohdy řešíme jejich další směřování, jakou školu si dále vybrat, samozřejmě řešíme děvčata, občas mají problémy s rodiči nebo kamarády,“ vypráví Josef Novotný.

„Vzpomínám si na chlapce, který přišel na začátku školního roku se strachem ze šikany, ty začátky mu připadaly hodně těžké, tak jsme to společně probrali.“

Práce s mladými pro něj má velký smysl. Na začátku se mu do ní ale příliš nechtělo. „Když jsem se dozvěděl, že budu pracovat na chlapeckém internátu, tak jsem se vyděsil. Říkal jsem si, co já tam budu s těmi puberťáky dělat, to bude hrůza! Ale brzy jsem zjistil, že kluci, naši studenti, jsou hodní,“ usmívá se a dodává: „Vidím, jak se mnozí zlepšují, u některých je vidět během jednoho roku obrovský pokrok. Tím nemyslím nutně duchovně, spíš i po té lidské rovině, což by samozřejmě mělo být vždycky provázané.“

Kněžského povolání jsem nikdy nelitoval

V rodném Žďáře nad Sázavou znají farníci Josefa Novotného z některých nedělí, kdy zaskakuje za domácí faráře. Na kněžství ale v mládí nepomýšlel, nejprve vystudoval matematiku na vysoké škole. Pak se ale rozhodl jinak: „To moje rozhodnutí ke kněžství bylo relativně pozdní, až v šestadvaceti letech. Ve mně to asi nějakým způsobem uzrálo, i když to byla vlastně jednorázová záležitost. Šel jsem po ulici a najednou mi napadlo, že bych vlastně měl být knězem. Tak jsem to přijal a té doby jsem nikdy toho rozhodnutí nelitoval.“

autor: dak
Spustit audio