Svaly a síla jsou pro práci v domově důchodců velká výhoda. Své o tom ví kulturista Michal Andrýsek

Michal Andrýsek je vyučený kameník, ale brzy ho začala zajímat kulturistika. Začal se tedy vzdělávat i v tomto oboru. Rekvalifikoval se na trenéra a maséra. A protože se i doma v rodině rád staral o prarodiče, nabídl své služby Domovu důchodců v Humpolci. Sám přiznává, že se jeho svalnaté postavy senioři zpočátku báli, ale brzy přišli na to, že je to výhoda. „Můžou se o mě opřít, nespadnou,“ říká.

Moc hezky se s ním popovídá, chválí Michala paní Anežka

Klienty domova Michal Andrýsek masíruje, rehabilituje, pomáhá jim i s přepravou na kulturní akce a povídá si s nimi. To potvrzuje i paní Anežka: „To je zlatej člověk, ten nám co může, pomůže,“ říká. Čeká ji procházka s chodítkem za Michalovy asistence. „Nevyšla jsem ani z pokoje, a teď, co se mnou chodí, je to moc fajn,“ chválí svého pomocníka. „Moc hezky se s ním popovídá,“ dodává s úsměvem.
Podobné procházky, které obnášení třeba jen pár metrů pomalé chůze po chodbě, absolvují klienti i několikrát denně. Michal Andrýsek při nich přesně vidí, na které svaly, části těla se potom musí na masérském stole zaměřit.

Domov pro seniory Humpolec, sociální pracovník Michal Andrýsek|foto: Irena Šarounová

Největší pocta bylo pro Michala Andrýska uvítání v domově důchodců

Klienti domova důchodců nadšeně sledovali záznamy z Michalovy poslední soutěže v Anglii, a po návratu ho náležitě uvítali. „Na chodbě stály obě oddělení, bylo tam: Vítáme našeho šampiona. Dokonce flaška se šampaňským. Od každé kolegyně jsem dostal pusu, chtěli se se mnou vyfotit. Chtělo se mi brečet,“ říká. Vůbec to nečekal. Před soutěží si totiž vybíral pětitýdenní volno, a myslel si, že v práci jeho boj o vítězství nikdo nesledoval. Mýlil se. „Říkali mi, pane Michal, my jsme ani nevěděli, že takhle vypadáte. Vy jste jako oživlá socha. To pro mě byla ta největší pocta,“ vzpomíná Michal Andrýsek.