Táhne nás to ven, ostatní házíme za hlavu, říká humpolecký tramp Martin Gregor

„Mně říkají Jack. To přišlo tenkrát, když jsem studoval. Měl jsem na sobě mikinu Jack Daniels, tak mi začali říkat Jack,“ Martin Gregor se představuje pod svou trampskou přezdívkou a vysvětluje její původ. Martin patří do trampské osady Skaláci, která má svůj srub mezi Humpolcem a Ledčí nad Sázavou. Trampování má v rodině. Už jako dvouletého ho tatínek nosil na víkendové trampy na zádech.

Trampové chodí v nevýrazných jednotných barvách. Turistům říkáme papoušci

Někoho možná napadne, jestli je nějaký rozdíl mezi trampem, turistou a skautem. Všichni mají rádi přírodu, chrání ji, udržují pevná přátelství a podnikají výlety. Rozdíly tu ale jsou. „Trampové nejsou organizovaní, ale máme svá nepsaná pravidla,“ říká Martin Gregor a hned vysvětluje to nejviditelnější. „Máme společné oděvy, máme nevýrazné barvy, které nelákají oči. Turistům říkáme papoušci,“ směje se tramp. Stejně jako se skauty se s turisty občas popichují, ale problémy spolu nemají.

Masňák si před spaním nechá boty komínkem nahoru. Správný tramp by to nikdy neudělal

Správný tramp umí rozdělat oheň, a také po něm beze stopy uklidit. „Myslivec pozná trampa, že tam byl, že je tam akorát sležená tráva,“ dodává Martin Gregor. Tramp si na vandru před spaním nikdy nepostaví boty komínkem nahoru, aby mu do nich do rána nenapršelo. Podle toho se prý také pozná masňák, tedy člověk, který by asi rád byl trampem, ale nedaří se mu to. „Oblékne si barevnou bundičku, na oheň donese dřevo, které nikdy hořet nebude,“ přidává další masňácké znaky Martin Gregor.

Camrátka dostávají trampi jako památku na výroční ohně

Trampské osady mají své znaky, vlajky, písničky, totemy. Martin Gregor zvaný Jack vyrábí camrátka. „Camrátko je od slova camrat se s něčím. Cancátko je od slova cancák, kde si lidi zapisovali kamarádovi: ahoj, rád jsem tě viděl. Tyto camrátka dostávají lidi na každým výročním ohni osady jako upomínkovou věc, že tam byli,“ vysvětluje a ukazuje na hromádku pomalovaných dřevěných placek, našikmo uřezaných z větví stromů. Jsou na nich namalované výjevy z přírody, trampské ohně, i znaky jednotlivých osad. Na zadní straně je vždy napsané datum a místo.

Camrátka|foto: Irena Šarounová

Camrátka si trampi začali vyrábět až po druhé světové válce. Do té doby nebyl problém si zadávat výrobu odznaků, placek a dalších upomínkových předmětů u odborníků. Po válce upadli trampi v nemilost a všechno si museli vyrábět svépomocí. Za další desítky let se z toho ale stala milá tradice.