Tři krále někdy z těžkých peněz bolí hlava

Plášť, koruna, symbolická truhla na peníze a zlatá koruna na hlavu. Tak vyšli na 17. ročník Tříkrálové sbírky vystrojeni i koledníci z Havlíčkova Brodu. Sbírku tradičně zahajuje takzvaná ředitelská koleda: ředitel havlíčkobrodského Muzea Vysočiny Jiří Jedlička v kostýmu Kašpara, vedoucí lékárník nemocniční lékárny Vít Vodrážka jako Melichar a s načerněnou tváří ředitelka havlíčkobrodské Oblastní charity Anna Blažková.

Od rána, kdy sbírku na mši svaté požehná havlíčkobrodský vikář Hroznata Adamec, přes mnohahodinové chození po ulicích města, až po závěr v nemocnici se nachodí spousty kilometrů.

Kasička na krku Anny Blažkové už je plná až po okraj a je pořádně těžká. „A to už je druhá,“ prozrazuje ředitelka Charity. Kolik se vybralo na ředitelské koledě letos, se na stránkách Charity zveřejňuje zvlášť po skončení sbírky. V předchozích letech vybrali zpívající ředitelé kolem šestnácti tisíc korun.

„Musím to na Melichara a Baltazara prozradit,“ říká spiklenecky Jiří Jedlička. „Jsou pod práškama. Už je z těch těžkých peněz, a ono to je opravdu těžké, bolela záda, tak dostali ve spřátelené lékárně brufen.“ Anna Blažková má kasičku kolem krku na stužce, ale přesto ji nadlehčuje oběma rukama: „Má to snad kolem tří kil, ale když je to na krku, tak z toho bolí i hlava a krční páteř. Ale já to dělám ráda,“ usmívá se.

My tři králové jdeme k vám – snad sto padesátkrát!

U každých dveří, v každém obchodě, na ulici, na náměstí, u stánku Charity, tam všude zpívají tři králové krásně znějícím trojhlasem písničku, která koledu nezbytně doprovází. Kolikrát ji spustili? „To by nás samotné zajímalo,“ říká Vít Vodrážka s kytarou v ruce. „Hodně často se nás na to ptají, takže to asi začneme příště počítat. Ale určitě bych si tipnul hodně přes stovku, možná i sto padesátkrát. Někdy už si vymýšlíme jiné verze, aby to bylo trošku jiné, ale ty jsou nepublikovatelné,“ smějí se všichni tři králové.

Tříkrálová sbírka v Havlíčkově Brodě

A nový rok vám vinšujem

Než někam tři králové vejdou, pokaždé se zeptají a po každém příspěvku do kasičky pěkně poděkují. Nechybí ani přání do celého nadcházejícího roku. „Většinou se setkáváme se vstřícným přijetím. I co víme od dětí, tak na vesnicích je také lidé už čekají a rádi je vítají. Ve městě je to někdy horší, ale málokdy,“ vypráví Anna Blažková s Jiřím Jedličkou.

autor: dak
Spustit audio