V dětství s nechutí přebíral shnilá jablka, dnes přivedl moštování k dokonalosti. Augustýn Marek svou práci umí

„Pan Šicner byl jako můj nevlastní otec, oni děti neměli, tak jsem tady byl na vychování,“ říká současný majitel moštárny Augustýn Marek. Jeho otčím byl velice podnikavý a často nebyl doma. „Dělal panského kočího,“ vysvětluje jeho nevlastní syn s tím, že vozil ředitele masozávodu. Malý Augustýn tak byl doma zapřažený do práce. „Mě to zlobilo. Říkal jsem si: tohle nebudu dělat! Děcka lítaly venku a já jsem přebíral shnilý jablka,“ směje se teď po letech. Stejně ale moštařině neutekl.

V noci jsem chodil do práce, ve dne moštoval. Bylo mi líto nepokračovat

„Potom jsem odtud odešel. V šestnácti letech jsem šel domů k mámě a vrátil jsem se už jako dospělý, když jsme se s ženou vzali. Postavili jsme si tenhle barák, no, a tím to zase začalo. Vrátil jsem se zpátky,“ vzpomíná Augustýn Marek. Lidé prý pořád jezdili moštovat a jemu bylo líto nepokračovat v zaběhnuté živnosti. Zpočátku to bylo náročné. Musel obíhat úřady kvůli různým povolením, udělat v moštárně stavební úpravy a do toho ještě vlastní zaměstnání. „Chodil jsem v noci do práce a ve dne tady. To byla katastrofa,“ vzpomíná.

Nejlepší mošt je z více druhů. Z pěkných jablek dobrý není

Jaroslav Šicner moštárnu založil v roce 1948. V té době lidé vozili především jablka a hrušky. Dnes je sortiment mnohem širší. Sezóna začíná rybízem, hitem se stal černý jeřáb neboli arónie, lisují i rakytník nebo červenou řepu. Augustýn Marek se totiž nebojí hledat nové chutě. Ale i u obyčejných jablek musí moštař vědět, jak na to. „Lidi, kteří si myslí, že když dají pěkná jablka, tak že z toho bude pěkný mošt, opak je pravdou. Mělo by být více druhů, protože každý to jablko má svoje aroma,“ vysvětluje Augustýn Marek. Nejlepší je mix obyčejných spadaných jablek ze zahrady.

Speciální lis v krahulecké moštárně lisuje odspodu nahoru. Když se rozbije, nezničí ovoce

Krahulecká moštárna stojí na stejném místě už od svého vzniku. Kromě stavebních úprav se tu toho moc nezměnilo. Jen lis si Augustýn Šicner pořídil podle svého. „Já jsem měl představu, aby mi to tlačilo zespoda, aby krátce celá ta masáž lezla nahoru. Většinou to mívají, že to tlačí od vrchu dolů. Já říkám ne, protože kdyby se něco stalo, tak ten olej vyteče, všechno mi to zmaří,“ vysvětluje. Nakonec našel člověka, který mu takový lis postavil. „Když chci, tak tam nandám až dva metráky jablek,“ říká Augustýn Marek.