Všechno mám na JU – příjmení, judaistiku i judo, říká Dáša Juráňová

20. červenec 2016

Když navštívíte třebíčské Zámostí a budete se o něm chtít něco dozvědět, nejlepší průvodkyní vám bude Dáša Juráňová, vedoucí turistických a informačních center. Historie židovského města, tradice a zvyky, hudba i jídlo a pití, o to všechno se už léta zajímá.

Do úzkých uliček chodila už jako malá do skautu a hrávala si tady: „Židovskou čtvrť mám ráda a židovská kultura mě zajímá. I když nemám žádné předky, něco mě sem vždycky táhlo, takže jsem byla ráda, že jsem tady mohla začít pracovat,“ usmívá se.

V pátek večer musí všechno utichnout

Zkušenosti sbírala i v práci pro brněnskou pobočku Židovského muzea v Praze. S rabínem se dostala například i k výrobě košer vína, kde mohla lepit etikety, ale musela dodržovat pravidlo, že se žena k vínu nesmí přiblížit, dokud nápoj není v láhvi pod pečetěmi. „Těch pravidel je více, celou výrobu si musí dozorovat rabín a podobně.“

Dáša Juráňová, Třebíč

Se členy Židovské obce se podívala i do Svaté země. „Masada, Zeď nářků, všechno na mě udělalo ohromný dojem. Člověku dojde, že ty věci, které my tady návštěvníkům vykládáme u šábesového stolu, že ti lidé tam to skutečně praktikují, že tam to tak opravdu funguje. Třeba když jsme bydleli v hotelu, tak tam v pátek večer vypli wi-fi a člověku to dojde, že je vlastně šábes,“ vypráví Dáša Juráňová o loňské návštěvě Izraele.

Na tréninku juda si odpočinu

Do oddílu juda se dostala už jako malá, což ve škole vzbudilo ohlas. „Byla jsem king, že chodím do juda. Pár spolužáků jsem na judo i zlákala,“ vzpomíná. Složila zkoušky na hnědý pásek, ale dnes už nezávodí.

Rodiče v Třebíči znají Dášu Juráňovou jako trenérku juda. Věnuje se malým i větším dětem, jezdí na soustředění a říká, že spolupráce s rodiči je skvělá, že jsou prima banda. „Mnohdy se mi po práci nechce jít rovnou na trénink, ale nakonec tam ze sebe všechno setřepu. Když tam děláte ty pády, kotouly a běháte, je to super.“

autor: dak
Spustit audio