Všechno se tahalo rumpálem, vzpomínal na život na věži syn posledního hlásného v Pelhřimově Míťa Kotrč

25. červenec 2016

V Pelhřimově zemřel pamětník Míťa Kotrč. Nedávno oslavil devadesáté narozeniny a jako poslední z rodiny Kotrčů mohl zavzpomínat na život v bytě na kostelní věži. Jaromír Míťa Kotrč se narodil roku 1926 poslednímu hlásnému na kostele věže svatého Bartoloměje v Pelhřimově. Jeho tatínek Jan tou dobou už téměř dvacet let strážil každou noc město.

„Táta přišel na věž v roce 1905. Od deseti hodin musel troubit na tři strany, jen ne na stranu ke hřbitovu, tam musel být klid. Znělku musel zahrát každou hodinu až do tří do rána,“ vzpomínal Míťa Kotrč na povinnosti svého otce.

Hlásný hlídal především požáry, ve žňové sezóně byly pro město velkým nebezpečím. Pokud spatřil oheň, vyvěsil lampu na speciální hák na té straně věže, kde hořelo. Jan Kotrč byl ale také kapelníkem, takže se stávalo, že někdy hrával po večerech s kapelou. V tom případě přebírala jeho povinnosti manželka, která ovšem pískala na píšťalu. Nízké rodinné příjmy vylepšoval hlásný další prací v perleťárně a také vyučováním hry na hudební nástroje přímo v malém věžním bytě. „Někdy u nás bývalo hodně veselo,“ usmíval se Míťa.

S první ženou vychoval Jan Kotrč na věži pět dětí: čtyři děvčata a chlapce. Děvčata se dokázala i na věži bavit po svém, ale tatínka to hodně zlobilo – sestry totiž hrály na honěnou z vnější strany ochozu. „Táta když se to dozvěděl, tak to holky odnesly, ale nebylo mu to nic platné.“

Když přišla první světová válka, šel bojovat a několik let pak strávil v ruském zajetí. „I tam měl kapelu a hrával,“ vyprávěl Míťa Kotrč, sám také muzikant a kapelník. Když se v roce 1922 vrátil, manželka od něj odešla, a tak zůstal na děti sám.

Pro ženu to musel být hrozný život

Míťa Kotrč se odchodu první ženy nediví: „To by málokdo vydržel, takovej život. Všechno se muselo nahoru tahat rumpálem. Voda, ale nejenom voda. Topivo, zásoby, všechno. Nahoře za ochozem byly takový dvě malý místnůstky, a to byl celej náš byt.“ Vařilo se na maličkých kamnech a do roku 1925 se svítilo pouze petrolejovými lampami.

Nahoru do věže vede 133 schodů, a to ještě schody nevedly až do bytu. Poslední část cesty se překonávala jen pomocí žebříků. Nábytek, včetně šuplíkové postele pro celou rodinu, vyrobil také Jan Kotrč, který byl vyučeným tesařem. Druhá žena Jana Kotrče byla zároveň Míťovou maminkou, ale brzy zemřela, takže jejich dva chlapce vychovala třetí Janova žena. Když bylo Míťovi šest let, služba hlásného na věži pelhřimovského kostela byla ukončena, a tak se rodina odstěhovala do domku nedaleko nemocnice.

Na věž se Míťa Kotrč vracel celý život s přáteli muzikanty hrát vánoční koledy po štědrovečerní půlnoční mši a také se díky němu v roce 2002 na věž vrátily zvony Václav a Ludmila.

autor: dak
Spustit audio