Žáci poškoláci před 55 lety nosili za trest dříví
Jako kantor vyučoval Stanislav Klusáček celé generace dětí. Jeho nejmladším žákům je třináct, zatímco těm nejstarším je už 68 let. Když začínal po absolvování Vyšší pedagogické školy a dvouleté povinné vojenské služby, nastoupil na své první místo do Herálce pod Žákovou Horou.
Obcí protéká řeka Svratka, která ji už dávno rozdělovala na takzvaný Český Herálec a Moravský Herálec. „Stejně byla rozdělena i školní budova – v české části sídlil 1. – 5. ročník a v té moravské 6. – 9. ročník,“ vzpomíná učitel. Právě tam učil matematiku a fyziku, což byl jeho studijní obor. Někteří z žáků se pak také prosadili v oborech – na fakultě jaderné techniky a uplatnili se ve výzkumných ústavech, hodně jich šlo na zemědělské nebo lesnické obory, aby mohli zůstat tady v kraji.
Učitelé měli autoritu a zjednali si kázeň
S dneškem je to naprosto neporovnatelné – ve třídách vládla kázeň. Kdo nedával pozor, dostal deset příkladů. Kdo něco provedl, zůstal po škole a také počítal a nebo když byla nějaké školní práce, tak pracoval. Nosili dříví do kůlny nebo nakládali popel. Bylo to kvitováno s povděkem, zejména od těch starších generací, že jsou ty děti vedeny k práci. Problém nebylo rozdávat pětky nebo nechat žáky opakovat ročník – někteří, když opakovali ročník vícekrát, tak potom třeba vyšli v šesté nebo sedmé třídě.
Ve sborovně nebylo vidět ani k oknu
Tenkrát se také hodně kouřilo, z kolektivu učitelů kouřili téměř všichni muži i některé kolegyně. Navíc se kouřily nejlevnější cigarety lípy, a když přišli žáci do sborovny, tak někdy pro samý kouř neviděli ani k oknu, usmívá se Stanislav Klusáček. To už je dnes také úplně jinak a také Stanislav Klusáček dávno nekouří.
Na otázku, zda by šel učit znovu, i když je úplně jiná doba, odpovídá Stanislav Klusáček se širokým úsměvem: „Vždyť já jsem ještě nedávno učil! Loni na podzim tři měsíce! Šel bych určitě znovu, nemám s tím vůbec žádný problém.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
