Část viny na šikaně nesou vždy rodiče agresivního dítěte, říká speciální pedagog Zdeněk Martínek

2. květen 2016
Zprávy z

Šikany na školách přibývá. Potvrzují to policejní statistiky, ale i samotné školy. Poslední případ na Vysočině je z humpolecké základní školy Hálkova. Podíváme-li se na fenomén šikany očima speciálního pedagoga, tak vinu nesou kromě dítěte jeho rodiče. „Každé dítě by od svého rodiče mělo dostávat jasné mantinely,“ řekl Českému rozhlasu Zdeněk Martínek s tím, že se tak často neděje.

K navyšování počtu případů napomáhají také nové technologie, se kterými jde ruku v ruce kyberšikana.

Vzpomenutý případ v Humpolci nikdo z úřadů ani policie nechce komentovat. Stalo se to v deváté třídě základní školy. V sousedním Pelhřimově také na základní škole dostalo pět dětí z druhé třídy ředitelskou důtku.

Stát rozdělí miliony krajům

Po medializovaném případu z pražských Malešic, kde po údajné šikaně zemřela učitelka, má resort školství svůj plán - snížení trestní odpovědnosti dětí, vyšší kázeňské tresty a také tresty pro vedení škol, které o šikaně vědělo a nic s ní nedělalo. Kraje dostanou na boj s třídním terorem asi 35 milionů korun.

Případ z gymnázia

Se šikanou se dnes a denně setkávají také policisté, kteří případy řeší bez ohledu na věk pachatelů. Kamila Lindauerová, komisařka z oddělení pro mravnost a mládež vzpomíná na případ z primy reálného gymnázia. „Malí primáni nastoupili do školy, byli tam asi dva týdny. Jeden chlapec, přestože nebyl ničím výrazný, byl to dobře vychovaný, inteligentní a nijak nezakřiknutý, se stal obětí šikany. Znelíbil se třem agresorům, kteří ho nejprve zavřeli na záchod a chtěli pustit za padesát korun. To je vydírání. Pak ho zamkli, což je omezování osobní svobody. Ten chlapec se z toho ale šalamounsky dostal. Pak ho ale prohodili dubovou prosklenou skříní. Agresory jsme nakonec stíhali a byli potrestáni.“

Kultivovaný vs. přímý agresor

Doktor Zdeněk Martínek pracuje v Pedagogicko-psychologické poradně Pelhřimov a svou práci dělá 25 let. Za tu dobu se mnohokrát setkal se šikanou.

Agresory dělí do dvou skupin – na kultivované a přímé. Kultivovaný agresor působí dojmem šedé eminence. Zpravidla jde o sebevědomé dítě, které ale k samotné realizaci šikany využívá jiných. „A když se pak vyšetřuje ten případ, tak ony řeknou: já nic, to ti druzí,“ dodává Martínek.

Zdeněk Martínek

Přímý agresor je dítě, které chce mít za každou cenu slovo, vyžaduje respekt. „A sami si vytipují slabší jedince, po kterých pak tvrdě jdu.“

Základ je v rodině, pokračuje speciální pedagog Zdeněk Martínek

Školní šikana se sice odehrává v budově školy, popřípadě v její blízkosti, podle doktora Martínka je ale základ všeho doma, v rodině. „Za celou praxi jsem se nesetkal s jediným agresorem, kde by v rodině bylo všechno v pořádku. Jsem přesvědčený o tom, že rodina má zásadní vliv na to, jestli se s dítěte stane agresor nebo ne. Každé dítě musí dostávat jasné signály, kam může a kam nemůže.“

Podobné to je podle Zdeňka Martínka se šikanou směrem k učiteli. Kantor je ve třídě sám, žáci mají převahu. „Mnohdy ti učitelé nemají oporu v rodině. Oni si stěžují na to nevychované dítě a rodič to nevychované dítě ještě podpoří,“ dodává Zdeněk Martínek.

autoři: mik , lam , daz
Spustit audio