Především rybářská olůvka nalézají hledači pokladů na dně vypuštěné nádrže u Kožichovic

Detektor kovů, lopatka a také drobné občerstvení si nosí zkušený hledač, pan Láďa z Třebíčska. S úsměvem říká, že hledat může kteroukoli denní i noční hodinu. „Je to vášeň,“ dodává.

Půl pytle olůvek

„Tohle je detektor, který je dělaný vysloveně na drobné předměty, na kulaté předměty,“ popisuje své zařízení, když se ozve typické zvuk. „Signál … tady zkusíme zarýt. A je to olůvko. Tady je spoustu olova, tuhle jsem tady byl, mám jich doma půl pytle.“

V přehradě Markovka se kromě rybolovu lidé také koupou. Pátrač by očekával, že při troše štěstí narazí na ztracený šperk, popřípadě mince. Po chvíli se jednu minci podaří přeci jen najít. „Je to dvacetihalíř, komunistickej, tady je rok 1985.“

„Důležité není najít, ale zahledat si. To je na tom to nejkrásnější,“ říká na závěr pan Láďa z Třebíčska.