Výstava Cesty v nás propojuje básně s fotografiemi. Oba autoři chtěli vytvořit jeden celek

Spojení básní a fotografií pro společnou výstavu nebývá příliš obvyklé, častější jsou obrazy, koláže nebo například ilustrace.

Žďárský fotograf Milan Šustr se nechal inspirovat poezií Ivany Petrové

Žďárský fotograf Milan Šustr se nechal inspirovat poezií Ivany Petrové a pořídil fotografie z jarní, podzimní i zimní přírody na Vysočině. Podstatu některých veršů vyjádřil fotografiemi lidí nebo opuštěných míst. Inspiraci hledal i mezi lidmi ze stacionáře Jeřabina, se kterým spolupracuje, a kde vede fotografický kroužek.

„Ten nápad jsem měl v hlavě skoro deset let, ale neměl jsem, s kým bych do toho šel," říká Milan Šustr, který dodává, že nechtěl použít díla známých českých básníků, ale najít originální básně. „Když jsem před pár lety potkal Ivu, a zjistil jsem, že mimo spousty věcí, které umí, skládá i krásné verše. Chtěl jsem, aby to bylo neotřelé, nové, a to propojení básní a fotek tvořilo jeden celek."

Fotky na básně, básně na fotky

Některé básně pro společnou výstavu nazvanou Cesty v nás ale vznikly také naopak - při pohledu na obrázky. Například báseň Dům vznikla podle Ivany Petrové hodně rychle. „Inspirace přišla tak, že jsem viděla fotku, kterou mi Milan ukázal, a já jsem hned věděla, o čem báseň bude. Okamžitě se dotkla něčeho ve mně, vznikla báseň, která je hodně osobní, je o smutku, o samotě, ale i o naději," usmívá se.

Žďárský fotograf Milan Šustr se nechal inspirovat poezií Ivany Petrové

Autorka veršů měla jedno přání, které se jí splnilo. „Já jsem si moc přála, aby mi po výstavě někdo řekl, že se třeba našel v nějaké básni, nebo že jí rozuměl. Že porozumí tomu pozadí těch emocí, za kterým vznikly a že tam poznal i část svého příběhu. To je pro mě něco nádherného a motivuje mě to pokračovat," uzavírá Ivana Petrová.

Spustit audio