Výstava Cesty v nás propojuje básně s fotografiemi. Oba autoři chtěli vytvořit jeden celek
Spojení básní a fotografií pro společnou výstavu nebývá příliš obvyklé, častější jsou obrazy, koláže nebo například ilustrace.
Žďárský fotograf Milan Šustr se nechal inspirovat poezií Ivany Petrové a pořídil fotografie z jarní, podzimní i zimní přírody na Vysočině. Podstatu některých veršů vyjádřil fotografiemi lidí nebo opuštěných míst. Inspiraci hledal i mezi lidmi ze stacionáře Jeřabina, se kterým spolupracuje, a kde vede fotografický kroužek.
„Ten nápad jsem měl v hlavě skoro deset let, ale neměl jsem, s kým bych do toho šel," říká Milan Šustr, který dodává, že nechtěl použít díla známých českých básníků, ale najít originální básně. „Když jsem před pár lety potkal Ivu, a zjistil jsem, že mimo spousty věcí, které umí, skládá i krásné verše. Chtěl jsem, aby to bylo neotřelé, nové, a to propojení básní a fotek tvořilo jeden celek."
Fotky na básně, básně na fotky
Některé básně pro společnou výstavu nazvanou Cesty v nás ale vznikly také naopak - při pohledu na obrázky. Například báseň Dům vznikla podle Ivany Petrové hodně rychle. „Inspirace přišla tak, že jsem viděla fotku, kterou mi Milan ukázal, a já jsem hned věděla, o čem báseň bude. Okamžitě se dotkla něčeho ve mně, vznikla báseň, která je hodně osobní, je o smutku, o samotě, ale i o naději," usmívá se.
Autorka veršů měla jedno přání, které se jí splnilo. „Já jsem si moc přála, aby mi po výstavě někdo řekl, že se třeba našel v nějaké básni, nebo že jí rozuměl. Že porozumí tomu pozadí těch emocí, za kterým vznikly a že tam poznal i část svého příběhu. To je pro mě něco nádherného a motivuje mě to pokračovat," uzavírá Ivana Petrová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka