Zálesácké okénko: Hudsonské šífy
Naši přírodu stále zasypávají nové a nové příděly sněhu a všichni lyžaři, snowboarďáci a sáňkaři mají svátek! My se tentokrát v pátrání po zvláštních názvech v táborových písničkách nevypravíme ohřát na Divoký západ, ale do Severní Ameriky se přece jenom vydáme... Slyšeli jste už někdy název "Hudsonské šífy"? Kdo už tuší, že se tentokrát vypravíme na vodu, tuší správně!
Takže "šífy" jsou vlastně lodě - na řece Hudson, správně čteno anglicky "Hadsn". A jsme doma. Vlastně jsme ale pěkně daleko od domova, až v Severní Americe, v New Yorku. Tam se totiž řeka Hudson vlévá do Atlantického oceánu a její ústí s mrakodrapy, se sochou Svobody a s přístavem patří k nejznámějším pohledům světa.
Hudson je sice poměrně krátká, ale vodnatá řeka, a protože po ní proti proudu pronikali jedni z prvních osídlenců, má v amerických dějinách důležité místo. A to jméno? To má po jednom velkém objeviteli. První u ní sice byl už v roce 1524 Ital Verrazano - podle něj je pojmenován aspoň největší z newyorských mostů - ale důkladně do vnitrozemí ji prozkoumal až roku 1609 anglický kapitán Henry Hudson.
Ten později pátral i v severských pustinách a objevil obrovský záliv na severu Kanady. Pravě tam se stal obětí vzpoury. Námořníci ho i s jeho synem vysadili do člunu a už ho nikdy nikdo neviděl. Zbylo po něm jen několik jmen v atlase, mezi nimi i jméno toho velkého zálivu a taky řeky Hudson se slavnými šífy, o kterých se v písničkách zpívá.
Právě na ní se totiž roku 1807 plavil první parník v dějinách: jmenoval se Clermont a sestrojil ho Robert Fulton. Znamenalo to revoluci v dopravě, do té doby plavbu ovládaly jenom plachty a vesla. Na výrobu páry se samozřejmě muselo pořád přikládat uhlí, a tak se topič na hudsonském šífu pořádně nadřel.
A musel to být správný chlap, takový, o jakých se zpívá v téhle písničce od Wabi Daňka, jejíž kousek si teď můžete poslechnout:
