Zálesácké okénko - zvláštní jména z písniček - fata morgana
Opět pátráme po jednom zvláštním, nezvyklém a trochu i záhadném jménu z písniček táborových ohňů. Tentokrát sáhneme do zpěvníku skupiny Pacifik a po písni Zlatý údolí, kde se objeví - fata morgana...
Už jste to jméno jistě slyšeli nebo četli v nějaké knize: třeba je to o tom, jak člověk umírající žízní v poušti uvidí náhle na obzoru oázu s palmami a tedy i pitnou vodou, ale je to přelud... Ano, fata morgana je přelud a podle definice jde o zrcadlení na dálku, které vzniká odrážením a lomením paprsků v nestejně teplých a hustých vrstvách vzduchu, které vytvářejí obraz nějaké, často velmi vzdálené krajiny.
Ovšem lidem v dobách, kdy pro to ještě neměli toto fyzikální vysvětlení, pomohla stará báje. Je z Bretaně o mořské víle jménem Morgain, velmi mocné, ale také velmi rozmarné. Morgain se dostala i do slavné legendy o králi Artušovi, kde - a nejen tam - prováděla i dost nepěkné pletichy. Dokázala libovolně měnit podobu a vznášet se ve vzduchu jako pták - a právě podle toho si lidé dali tuhle mořskou kouzelnici do souvislosti s tím vzdušným zrcadlením v přírodě.
Z francouzského fée (víla) Morgain se potom stala italská fata Morgana a v téhle slovní podobě se už používá pořád. Je to sice i odborné označení pro už popsaný jev, ale přesto se běžně používá i v přeneseném slova smyslu: jako symbol něčeho vytouženého, krásného a žádoucího, ale něčeho pomíjivého a vlastně toho, co není - prostě přeludu. My někdy takovou fatu morganu vidíme docela rádi, jenže taky zapomínáme, že vlastně není skutečná, a pak v ni uvěříme - a to je chyba, jako v té naší písničce. Zlaté údolí se skutečným zlatem je přelud, to pravé zlato je tam, kde je nám dobře - a s kým.
