FANTAZIN - Eliška Babáková, Vláček
Máme tu krásnou dvoudílnou pohádku. Paní spisovatelce, Martině Drijverové, která každý text čte a radí všem budoucím spisovatelům, se moc líbil, tak ho doporučila i ke zveřejnění. Vy to můžete zkusit také. Stačí jen kliknout na ikonu Fantazin a začít psát.
Eliška Babáková, 9 let, Vláček, 1. díl
Jednou jel jeden vláček po kolejích. Jel a jel po kolejích, až uviděl před sebou spadlý strom. Zavolal svoje kamarády vláčky, zda mu pomůžou strom odklidit. Kamarádi vláčci mu pomohli ten strom odklidit.
Vláček jel dál po kolejích, byl rád, že mu jeho kamarádi vláčci pomohli. Jel a jel dál po kolejích až uviděl motýlky a kytičky. Chtěl se na motýlky a kytičky podívat z blízka, ale nemohl, protože pořád jezdí po kolejích.
Zavolal svoje kamarády vláčky a řekl jim, že by se rád podíval na motýlky a kytičky. Kamarádi vláčci mu pomohli tak, že přestavěli koleje přímo ke kytičkám a motýlkům.
Vlaček byl šťastný, že mu jeho kamarádi vláčci pomohli. KONEC!!!
Vláček, 2. díl
Vláček se jednoho dne rozhodl, že svým kamarádům vláčkům splní jejich veliké přání. Moc a moc toužili vidět moře, palmy, delfíny a mořské ryby. Přemýšlel, jak by jim veliké přání vyplnil. Hlavně, aby kamarádi vláčci nic nepoznali!
Bylo to to největší tajemství, jaké vláček kdy měl. Přemýšlel a přemýšlel, až se mu z komínku ukrutně kouřilo a píšťalka pískala. Přemyšlení bolí, říkal si vláček. Jednoho dne dostal nápad, přeložím koleje tak, aby mířily přímo k moři. Nebylo to jednoduché, ale vláček to dokázal. Pracoval ve dne, pracoval v noci, kolečka se mu obrušovala. Musel koleje nadzvednout, položit, šroubovat, upevňovat, pražce pod koleje položit, sotva dýchal, jak byl upracovaný. Z komínku bafal z posledních sil. Ale dokázal to, nevzdal to, protože kamarádi mu splnili také velké přání. Vzpomínáte?
Vláček viděl motýlky přímo na louce.
Dílo bylo u konce. Vláček zavolal své kamarády, aby jim to velké překvapení ukázal. Vláčci byli nejen překvapení, ale doslova dojatí, až jím tekly z reflektorů veliké slzy. Vláček volal, na co čekáte? Jedeme za sluníčkem, za mořem, za delfíny, za mořskými rybičkami, palmami … To byla nádhera! A při té nádheře, co kolem viděli, si z radosti zanotovali tuhle písničku:
Za sluníčkem jede vláček,
na obloze ani mráček.
Jede, jede v dál,
cítí se jak král.