Get Adobe Flash player
Get Adobe Flash player
Get Adobe Flash player
Get Adobe Flash player
21. října  2014  rubrika: Pohádky a povídky

MAMI, TATI, PŘEČTI MI: Jakub, Eva a podzimní houby

Jakub, Eva a podzimní houby - Foto: Barbora Buchalová

Jakub, Eva a podzimní houbyFoto: Barbora Buchalová

Jakub, Eva a příroda.
Jakub s Evou si koupili velký sešit. Budou do něj psát o všem, co zajímavého objevili v přírodě.
A my… my do toho sešitu budeme nahlížet!

Na houby se dá chodit i na podzim. Byli jsme s tatínkem v lese a sbírali jsme lošáky. Jsou to takové hnědé houby s šupinami na klobouku. Na spodní straně mají dírky. Táta říkal, že dřív se lošáky prodávaly i na trhu, mají hodně kořeněnou chuť. Tak jsem zvědavá, jak nám budou chutnat, napsala Eva. 

Byl to lošáky jelení. Ty jsou dost vzácné. Ale nebrali jsme lošáky s nazelenalou nohou, šupinaté – ty jsou nejedlé, hořké jako hřiby žlučníky. Líbí se mi jména některých hub, co rostou na podzim, třeba krásnopórky a korálovce. (Jakub) 

Mně se zase houby líbí na pohled, a nemusí být jedlé. Třeba červené muchomůrky mi připadají úplně pohádkové. Když je vidím, tak si pokaždé vzpomenu na obrázek, kde veverka drží a okusuje muchomůrku. Ale babička říkala, že dřív se dávaly klobouky muchomůrek do mléka, položily se na okno stáje a koně a krávy pak netrápily mouchy. Protože se v tom jedovatém mléce otrávily a utopily. Tak taky muchomůrka získala svoje jméno! Že ty mouchy umořila. (Eva) 

Dočetl jsem se, že ve střední Evropě je známých přibližně pět tisíc hub. A z toho je jedovatých asi 150 druhů. Smrtelně jedovaté jsou ale jen některé, moc jich není. Nejvíc lidí umřelo, když snědli muchomůrku hlíznatou, napsal Jakub. 

Říká se jí taky muchomůrka zelená. A houbaři si tyhle muchomůrky spletli se žampiony. Jed, který tahle houba obsahuje, se nezničí vařením, doplnila Eva. 

Muchomůrka červená a muchomůrka panterová obsahují kyseliny ibotové. To je nervový jed. Kdyby někdo tyhle muchomůrky snědl, začne se dusit, vidí všechno rozmazaně a buší mu srdce. (Jakub) 

My tedy muchomůrky jíst nebudeme. Ale taky do nich v lese nebudeme kopat! Jsou hezké, do přírody patří a krmí se jimi jiní tvorové než lidi. (Eva) 

Autor:  Martina Drijverová