Get Adobe Flash player
Get Adobe Flash player
Get Adobe Flash player
Get Adobe Flash player
31. května  2012  rubrika: Pohádky a povídky

Pohádka - O žabáku Hlavoďurovi, který si nic nepamatoval

Žabák - Foto: Lucie Seifertová

ŽabákFoto: Lucie Seifertová

Daleko od vesnice až na kraji lesa žil v dřevěném domku žabák Hlavoďura. Říkalo se mu tak, protože často zapomínal a sám o sobě vždycky prohlašoval, že má hlavu úplně děravou a všechno se mu z ní vysype.

Někdy mu pomohl uzel na kapesníku, jindy papírek popsaný poznámkami. Na nedělní dopoledne si naplánoval výlet. Samozřejmě nic neponechal náhodě a už dva dny předtím si na dveře pověsil cedulku, která mu jeho pěší túru připomínala. 

V neděli slunce dlouze natahovalo horké paprsky, i když mu práci kazilo několik mraků. Žabák se vydatně najedl, protože snídaně je před náročnou cestou důležitá. Měl v plánu navštívit veverku Kamilu, svou nejlepší kamarádku, která bydlela u potoka za pěti smrky, čtyřmi krásnými a jedním trochu opelichaným. I když nebylo úmorné vedro, pro jistotu se namazal krémem na opalování, protože měl od přírody jasně zelenou barvu a bál se, aby po pobytu venku příliš nezrudnul. Do batůžku uložil láhev dobrého jablečného moštu, vlastnoručně vyrobeného z vypěstovaných bio jablek. Nemohl přece přijít s prázdnou. A hned poté vesele vykročil po pěšině. 

Šel rázně a těšil se na bábovku, kterou mu Kamila slíbila. Seběhl ze stráně dolů, přeskočil jeden kořen, druhý kořen, odstrčil rukou několik větví, když tu uviděl hříbkovou rodinku.
“To je panečku úlovek,” radoval se žabák. “Já hloupý, vydám se na houby a nechám doma košík,” posteskl si. Na to, že jde vlastně navštívit kamarádku, dočista zapomněl. Do oka mu totiž hnedle padly štíhlé lesní princezny bedly.
“To bude smaženice,” liboval si. Dostal na ni v tu chvíli takovou chuť, že se mimoděk začal olizovat. Svlékl si džínovou bundu a všechny houby do ní pečlivě uložil. Šel dál kolem nejrůznějších stromů, prodíral se houštím a najednou se před ním otevřel malý palouček s lákavými červenými malinami na několika keřících.  

Hlavoďurovi se zase začaly příšerně sbíhat sliny. “Mňam, mňam, to si dám,” mnul si ruce. Batoh i houbový úlovek odhodil a během sekundy se mu choutky na smaženici vykouřily z hlavy. Maliny slupnul, než bys řekl švec. Kousek dál si všimnul sladkých jahod a i ty spořádal raz dva. Natáhl se do trávy a mžoural do nebe. Mezi větvemi prosvítalo slunce, stromy šuměly a žabákovi se začaly klížit oči, až usnul jako špalek. Probudil ho šramot. Uviděl sojku, která ho zvědavě pozorovala a malinko se u toho hihňala. 

“Co tady děláš, žabáku?” zeptala se.
“Sám nevím,” odpověděl Hlavoďura a zmateně se rozhlížel.
“A co si to neseš?” vyzvídala sojka dál.
Žabák se pozorně podíval. V bundě našel hřiby s bedlami a v batohu láhev moštu. V tu chvíli si vzpomněl na veverku, ke které měl od ráda namířeno.
“Já truhlík, já trubka, ach ta moje nemožná proděravělá hlava,” posteskl si. “Válím se tu pod jedlí, a zatím jsem měl být úplně někde jinde. Kamča si určitě dělá starosti, jestli jsem se náhodou v hlubokém lese neztratil. Sojko, ty máš křídla, vzlétni nad stromy a pověz mi, jak daleko je to k potoku za pěti smrky, čtyřmi krásnými a jedním trochu opelichaným. Tam bydlí veverka.” 

“Ty malý hlupáčku,” pískla se sojka. “Vždyť jsi skoro na místě, stačí projít tím křovím, co máš přímo před sebou.”
“Děkuju ti, milá sojko, a měj se hezky,” zamával žabák na rozloučenou. Zakrátko uviděl chajdu s modrou střechou a u ní veverku, která ho na zápraží netrpělivě vyhlížela. 

“Ahoj,” zavolal na ni. “Počkej, až ti povím, co se mi cestou přihodilo. Snad si protentokrát na všechno vzpomenu.”
Dali si vynikající mošt a bábovku s kakaovou příchutí, která voněla na všechny strany. Hlavoďura vyprávěl, Kamila se smála a bylo jim dobře. 

Autor:  Kateřina Rathouská  (krs)
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média