Get Adobe Flash player
Get Adobe Flash player
Get Adobe Flash player
Get Adobe Flash player
26. prosince  2008  rubrika: Pohádky a povídky

Pohádky s písničkou - My tři králové

Tři králové

Tři králové

Vánoční čas se chýlil ke konci a za dveřmi byl svátek tříkrálový. Poslední koledy, poslední dobroty. Také se chlapci pořádně připravovali. Každý už měl vyžehlenou bílou košili a slepenou papírovou korunu, každý se těšil. I Toník se chystal, přestože ještě stále nevěděl, s kým na tu koledu půjde.

Tři králové

Tři králové

Loni byl totiž jako Baltazar se začerněnou tváří na koledě se svým starším bratrem a ještě jedním kamarádem ze sousedství. Ale letos už mu neřekli, aby s nimi šel. Bylo to zvláštní protože minulý rok měli výslužku jako málokteří koledníci. Ani je kolikrát nenechali dozpívat a dávali jim plnými hrstmi. 

Ale ostatní chlapci na něj nezapomněli, ba naopak. Právě v těch dech před Třemi králi zuřila tichá válka o tom, ke komu se Toník letos přidá. Ještě předloni byl nejoblíbenějším koledníkem Marek, neboť jeho dětská tvář, oči jako pomněnky a blonďaté vlásky, byly jasnou zárukou úspěchu. Jenže od té doby vyrostl, a i když jeho oči zůstaly krásně modré, andělskou nevinnost v nich vystřídalo klukovské rošťáctví tak zjevné, že by mu ani křídla z pravého peří nepomohla. 

Letos se měl stát nekorunovaným králem tříkrálové koledy Toník. Ten neměl roztomilou tvář, ba i jeho vlasy byly černé. On vítězil jinak. Dalo by se říci zlatem v hrdle, kdyby zlato mohlo rezivět. Toník totiž zpíval rád, ale strašně falešně. Přitom v jeho hlavě zněly tóny nejkrásnější, když si melodii představoval, slyšel anděle na kůru. Ale jen otevřel ústa, aby tu krásu vyzpíval, tu bylo všechno kouzlo pryč. Jemu samotnému se to tak možná nezdálo, ale z jeho okolí byl každý rád, když píseň skončila a jemu jakoby se tichem ulevilo. A to byla jeho nejúspěšnější zbraň při vánočním koledování. Zbraň, které si Toník, jak se zdálo, ještě stále nebyl vědom. 

Však také loni stál jako ten vzadu, co vystrkuje černou bradu. Jenže zvěst o úspěšném koledování s ním se brzy roznesla a letos měl stát jako první. A každý z chlapců chtěl stát za ním s košíkem na dobroty. "Co kdybychom šli prostě všichni najednou. To by přece šlo." Navrhl nakonec Marek, částečně i proto, že u toho nechtěl chybět. 

Když se to Toník dozvěděl, nechtěl věřit svým uším. Byl tak nadšený, že si nemohl pomoci, vyběhl ven před chalupu a rozezpíval se z plných plic. Koleda se nesla chladným vzduchem až ke hvězdám, kde ji zaslechli andělé. Opravdovost, s jakou píseň zpíval, se dotkla jejich srdcí, a přehlušila i tóny, které jim drásaly uši. Mrkli na sebe a udělali malý tříkrálový zázrak. A tak poprvé toho večera zazněla ta překrásná píseň, kterou měl Toník ve své hlavě, i z jeho hrdla. 

Ačkoliv on sám ten rozdíl nepoznal, ostatní si ho nemohli nevšimnout. Přestávali sami zpívat a trochu udiveně ohlíželi po ostatních, ale když viděli, že se hospodář i hospodyně spokojeně usmívají, připojili se k Toníkovu zpěvu a přáli pokoj celému domu a dostali za to pěkné přání výslužku. Nebyli zklamaní, ani trošku. Vykoledovali tolik, že toho ani pobrat nemohli a v půli vesnice si museli na výslužku půjčit nůši. A Toník zpíval a dával do toho celé své srdce a říkal si, že tenhle rok, když tak pěkně začíná, nemůže být jiný než šťastný a veselý. 

My tři králové
Autor:  Petra Raková
Pořad: Vlastní příspěvek  |  Stanice: Nová Média
 
 
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace