2. svtov vlka

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Ostravská operace aneb Proč nepřišli z východu

Vlastimil Hankus (vha)  19.01.2005 11:03
sovětský tank v Praze - Autor: Archiv ČRo
sovětský tank v Praze
Autor:    Archiv ČRo  

Až si budeme v květnových dnech připomínat konec druhé světové války, povstání v českých i moravských městech a také osvobození Prahy, možná že se někomu bude zdát divné, proč osvoboditelé spěchali do našeho hlavního města z opačného směru, než kde leží jejich země. Proč a jak tomu bylo, by měly objasnit následující řádky. 

Kdyby platilo pověstné "kdyby", mohla být ostravská operace ukázkovou akcí, při níž by se na počátku jara, někde v rovinách u Olomouce, sevřely kleště tvořené na severu 4. ukrajinským frontem a na jihu 2. frontem, rovněž ukrajinským, které by pak vyrazily společně do české kotliny osvobodit Prahu. Tehdejší velitel 4. ukrajinského frontu generál Petrov mohl ukončit vojenskou kariéru jako maršál, stejně jako řada ostatních velitelů frontů, či jeho nástupce Jeremenko. K tomu mu však chyběla asi nejen ta pověstná "kapička štěstí", ale i něco víc.

Po skončení úspěšné letní ofenzívy na severním úseku východní fronty byl na konci července 1944 z levého křídla 1. ukrajinského frontu nově vytvořen 4. ukrajinský front, jehož úkolem bylo překročit Karpaty a osvobodit Podkarpatskou Rus a Slovensko. Mezitím se však v Rumunsku vyměnila vláda, země přešla na stranu Spojenců a její armáda byla podřízena sovětskému velení. Počátkem září se něco podobného přihodilo i v Bulharsku a Rudá armáda byla poslána využít příznivého vývoje na tomto úseku fronty. Postup podél Karpat ve slovenském směru ztratil na důležitosti a útok 4. ukrajinského frontu byl dva dny před plánovaným začátkem zrušen.

Zatímco Sověti, řečeno Churchillovskou terminologií "vybírali měkký podbřišek Evropy", jejich protivníci se v Maďarsku zkonsolidovali, a když Rusové dorazili, Němci poněkud "rozjeté" útočníky zbrzdili. Boje v Maďarsku trvaly skoro až do jara následujícího roku. Do toho ještě přišly ambiciózní politické plány prezentované jako povstání, a tak zatímco u varšavského Rusové nezaváhali ani chvíli, slovenské, s účastí komunistů, přece jen váhavě podpořili diskutabilní Dukelskou operací. Když se útočící jednotky konečně průsmykem prodraly, setkaly se s už zmíněným 4. ukrajinským frontem, který pozvolna postupoval přes Podkarpatskou Rus od jihovýchodu.

Když v lednu vítr odvál kouř ze spálenišť Varšavy, sovětské jednotky překročily Vislu a do začátku února postoupily k Odře. Ve stejném měsíci byla v Jaltě rozparcelovaná Evropa a jednotliví účastníci konference začali jednat. Angloamerická vojska překročila počátkem března Rýn a vydala se do nitra Německa, Sověti na východě vyrazili k Berlínu. Favority na startu byli především dva hlavní "Stalinovi vlčáci" Žukov a Koněv, ale pozadu nechtěli zůstat ani ostatní velitelé jako Rokossovskij v sousedním frontu či Malinovskij a Tolbuchin, deroucí se z jihu. Po téměř dvouměsíčním odporu se Malinovskému vzdává Budapešť a 2. a 3. ukrajinský front směřují na Vídeň a Bratislavu.

To byla chvíle pro Petrova! Do té doby nevýrazný 4. ukrajinský front měl rozhodným útokem proniknout z Polska na Moravu a spolu s 2. ukrajinským frontem obklíčit německou 1. tankovou armádu, stahující se z východu, a proniknout do Čech. Plán schválilo sovětské vedení už 17. února a rozkaz k provedení operace vydala vojenská rada frontu 23. února. Operace byla plánována jako hluboký čelní úder z jihu Polska od Strumieně přes Nový Jičín na Olomouc a pak dále ku Praze, kam měl front dorazit za 45 dnů. 4. ukrajinský front nepatřil mezi nejsilnější sovětské fronty, ale na ostravském úseku měl asi 40 střeleckých a šest leteckých divizí, což představovalo 265 tisíc mužů, více než 6 000 děl a minometů, přes 300 tanků a samohybných děl a 435 bojových letadel. Na německé straně stála proti 1. tanková armáda s 11 divizemi se 155 tisíci vojáky, 1 500 děly a minomety, stovkou tanků a 280 bojovými letouny.

Útok začal 10. března, ale jen devět namísto plánovaných 120 kilometrů postupu byl výsledek třítýdenních bojů. Velitel frontu generál Petrov byl promptně vyměněn a jeho nástupcem se stal generál Jeremenko. Ten si řekl, že když to nejde tudy, zkusí to jinudy a rozhodl se projít západně od Ostravy linií předválečných československých pohraničních opevnění. Když na to po 15 letech vzpomíná, maršál připomíná, že "vojska musela překonávat hluboce opevněnou obranu, s jakou se sovětská armáda za celou válku nikde jinde nesetkala". Jak zdůrazňuje, "opevnění byla budována pod vedením zkušených a znalých odborníků, byla takticky obratně rozestavěna v terénu a byla postavena podle všech požadavků ženijního umění". Umístění pevnůstek šachovnicovým způsobem bylo přizpůsobeno terénu a ze střílen každé pevnůstky bylo možno vést palbu do prostorů mezi pevnůstkami a přístupů k nim. Železobeton, ze kterého byly postaveny, odolával i palbě velkorážového dělostřelectva 205 mm. Zůstává proto záhadou, proč si Jeremenko zvolil k postupu právě tento směr, když na tom prvním, který 4. ukrajinský front posléze zavrhl, byla jen opevnění polního typu. To, jak sám dodává, představovaly souvislé zákopy v jedné, nebo dvou liniích, protitankový příkop a trvalá palebná ohniska, to vše do hloubky 6 až 10 kilometrů.

Stokilometrový obchvatný obkličovací manévr ve směru na Opavu si vyžádal další čas a tak teprve v polovině dubna pronikla vojska až do prostoru severně od Ostravy a vytvořila na západním břehu Odry předmostí. Rozhodující úder byl veden v opavském směru a už zmíněná opevnění zbrzdila postup rychlých tankových skupin. Muselo se počkat, až ženisté, dělostřelci a pěšáci prorazí v linii opevnění koridory. Nejdéle se bojovalo o Hrabyni, která byla nejvyšším bodem v krajině a tedy strategickým místem na přístupu k Ostravě. Boje zde trvaly sedm dní a obsazena byla až 27. dubna a Němci vyklizená Ostrava o tři dny později. To už Sověti bojovali v Berlíně u Reichstagu a konec války se blížil. Původně zamýšlená operace vedoucí k osvobození Prahy ztratila smysl. K Olomouci dorazili vojáci Rudé armády až v květnových dnech, a jak uvádí ve své studii k dějinám Užhorodského motorizovaného dělostřeleckého pluku major Samojlovič, už k večeru 7. května se příslušníci pluku soustředili u východních hranic města.

Ostravská operace bývá pokládaná za jednu z největších vojenských operací druhé světové války na našem území, ale pravdou je, že se více odehrávala na území sousedního Polska a vítězství v ní mělo v řadech případů blízko k pověstnému vítězství mýthického krále Pyrrha. Když jeden z účastníků bojů, tehdejší velitel praporu samopalníků nadporučík Petras, bilancuje po třiceti letech v rozhovoru pro odborný vojenský časopis letecké boje, uvádí, že při sestřelení jednoho a poškození tří dalších letadel nepřítele byly vlastní ztráty 9 bitevních letadel.

Většinu papíru, který byl o operaci napsán, pokrývají zdůvodnění, jak bylo ostravské průmyslové centrum důležité pro zkomírající Německou říši a jak bylo uchráněno i za cenu velkých obětí pro budoucí socialistický rozvoj. Podle prvních plánů operace měla ale vojska průmyslové centrum minout a směřovat dál. Ostrava tedy nebyla původním cílem, ale až tím posledním, který se dal ještě propagačně využít.

Aby nevznikl dojem, že 4. ukrajinský front byl odkladištěm neambiciózních a neschopných velitelů, kteří se jinde neuchytili, připomeňme si alespoň některá jména. Velitelem 1. gardové armády tehdy byl pozdější ministr obrany, u nás díky osmašedesátému roku dobře známý Andrej Grečko a hlavním politrukem u 18. armády generála Gastiloviče dokonce sám Leonid Brežněv. Tolik tedy k otázce, proč tehdy před šedesáti lety vyrazily na pomoc Praze tanky z úplně opačného směru, než by se dalo předpokládat.


 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: 2. svtov vlka
v rubrice: 1945

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 esk rozhlas