2. svtov vlka

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Svatá trojice v poušti Nového Mexika.

Vlastimil Hankus (vha)  28.06.2005 11:16
Atomový hřib nad Nagasaki - Autor:Archiv Českého rozhlasu
Atomový hřib nad Nagasaki
Autor:   Archiv Českého rozhlasu  

Ve chvílích kdy Dönitz posílá generála Jodla na Eisenhowerovo velitelství v Remeši podepsat bezpodmínečnou kapitulaci Německa, daleko za oceánem probíhá něco, co už navždy poznamená a změní svět. 7. května 1945 ráno exploduje v poušti Nového Mexika 108 tun výbušniny při takzvaném "sto tunovém testu", který měl umožnil nastavení měřících přístrojů pro připravovaný první nukleární pokus. Ten proběhl úspěšně 16. července 1945. 

Je ironií osudu, že použití zbraně, která byla vytvořena proti Německu, se nakonec tato země vyhnula tím, že včas kapitulovala. Není pochyb, jak také připomínají vojenští historikové (Hrbek), že při neúspěchu velkých spojeneckých operací, jako byla invaze v Normandii nebo i jiných, by k použití zbraně proti Německu došlo, pokud už by byla k dispozici. Už v září 1944 začíná výcvik speciální bombardovací jednotky.

V době vypuknutí 2. světové války se už vědělo, že při nekontrolovaném průběhu řetězové štěpné jaderné reakce může dojít k výbuchu obrovské ničivé síly. Americká vláda byla na tuto možnost upozorněna známým dopisem Alberta Einsteina a na celou záležitost uvolnila pouhých 6000 dolarů z fondu vojenského námořnictva. Ty použil Enrico Fermi na stavbu prvního jaderného reaktoru na univerzitě v Chicagu.

Po japonském přepadu námořní základny Pearl Harbour na Havajských ostrovech koncem roku 1941 se však situace se změnila. Spojené státy vstoupily do války a vznikl projekt Manhattan, což byl krycí název programu americké atomové pumy. Výzkumníci začali horečně pracovat na výrobě atomové pumy, kterou si vojenská místa v USA přála mít co nejdříve - tehdy hlavně ze strachu před možnou Hitlerovou pumou, ale ukázalo se, že ke konstrukci jaderné zbraně vede ještě dlouhá cesta.

V rámci projektu Manhattan vyrostla celá nová města - Oak Ridge (79 tisíc obyvatel), kde se získával z uranové rudy izotop uranu 235U, dále Hanford (300 000 obyvatel) a konečně co do počtu obyvatel nejmenší - Los Alamos, kde však sídlilo řídící centrum celého projektu, v čele s profesorem Robertem Oppenheimerem, který byl pověřen vedením ústředních laboratoří. Vojenským velitelem projektu se stal nejprve plukovník, později generál Leslie Growes.

Prvním krokem, který bylo nutno zvládnout, bylo úspěšné provedení řízené jaderné reakce, tedy spuštění jaderného reaktoru. To se podařilo skupině fyziků pod Fermiho vedením počátkem prosince 1942 v Chicagu. Původně se pro výrobu pumy počítalo jen s izotopem 235U, o kterém se vědělo, že ho štěpí neutrony s jakoukoliv energií, ale nálož musí obsahovat izotop téměř čistý, aby kritické množství bylo co nejmenší. V přírodním uranu je izotop 235U přimíchán v malém množství, a tak bylo třeba oddělit tento izotop od hlavního podílu izotopu uranu 238U, k čemuž se využíval zdlouhavý a nákladný postup založený na nepatrném rozdílu rychlostí při difúzi plynného 238UF_6 a 235UF_6.

reaktor v Hanfordu - Autor: The Nuclear Weapon Archive
reaktor v Hanfordu
Autor:    The Nuclear Weapon Archive  

Zařízení postavené v Oak Ridge však brzy přestalo být pro projekt Manhattan zajímavé, neboť byl objeven další, dostupnější materiál pro atomovou pumu. Ostřelováním 238U neutrony vzniká nejprve 239U, který se rychle rozpadá na tehdy nový prvek Neptunium, rozpadající se rovněž na další transuran plutonium. Tento nuklid lze rovněž štěpit neutrony s jakoukoli energií. Tím nabylo plutonium velkého význam pro konstrukci jaderných zbraní a začalo být vyráběno v jaderném reaktoru plutoniového závodu v Hanfordu, kde jeho denní produkce činila asi 1,5 kg.

Byly tedy k disposici dva štěpitelné materiály - 235U a 239Pu. Protože k vyvolání jaderné reakce je třeba kritického, nebo nadkritického množství materiálu, podstata mechanismu štěpné jaderné zbraně tkví v prudkém sblížení podkritických kusů jaderné výbušniny, aby vzniklo nadkritické množství a došlo k řetězové reakci.

Atomový výbuch, který přitom nastane, spočívá ve vzniku laviny rychlých neutronů, které rozštěpí jádra dalších atomů, ty zase vysílají další neutrony atd. Dojde k nekontrolované řetězové reakci-výbuchu - za současného vzniku teploty několika miliónů stupňů. Základní podmínkou pro výrobu jaderné zbraně bylo tedy stanovení kritického množství jaderné výbušniny a jeho vhodná konstrukce tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší účinnosti. Štěpnou energii uvolní jen asi jedna desetina uranu nebo plutonia, zbytek se při explozi přemění na plyn dříve, než se stačí rozštěpit.

Jedním z hlavních problémů, na kterém pracovalo teoretické oddělení střediska v Los Alamos, bylo právě stanovení tohoto kritického množství. Byly provedeny výpočty, pod jakým úhlem budou vymrštěny neutrony, které mají způsobit řetězovou reakci, jaká je délka jejich dráhy, rychlost s jakou je třeba srazit obě podkritická množství atd. Tyto výpočty však byly považovány za přibližné. Před výrobou skutečné pumy musely být všechny výpočty experimentálně ověřené.

Byly proto konány pokusy i se samotným "srdcem" jaderné zbraně, při kterých se na speciálním zařízení přibližovala k sobě podkritická množství až do bodu, kdy právě začala řetězová reakce. Pak byly ihned od sebe odsunuty a reakce zanikla. Průběžně se měřil tok neutronů a další fyzikální podmínky. Tyto experimenty byly krajně nebezpečné a sami vědci je nazývali "lechtáním draka". V srpnu 1945 při nich došlo k první smrtelné nehodě a za necelý rok k další. Kromě těchto dvou smrtelných případů onemocnělo následkem nadměrného ozáření dalších 8 výzkumných pracovníků.

Jiné to bylo v případě, že nadkritické množství vzniklo implozí duté plutoniové nebo uranové koule. Smrštění koule a vytvoření nadkritického množství přivodila výbušnina, umístěná po celém vnějším povrchu koule. Musela vybuchnout najednou, aby došlo k vytvoření nadkritického množství dřív, než se štěpný materiál rozpráší. Toto řešení bylo samozřejmě jen obměnou původního principu podkritického množství, problém byl jen v tom, že nešlo "implozi" provádět zpomaleně a ve vhodnou chvíli přerušit. Proto bylo nutno vůbec vyzkoušet, jestli to v praxi bude fungovat.

K pokusu, který dostal krycí název "Trinity" (Trojice, míněno Svatá trojice), bylo vybráno místo v poušti v Novém Mexiku, 75 km od města Alamogordo, pojmenované příznačně: Jornada de Muerto - cesta smrti. Závěrečné sestavování pumy, která byla nazývána Gatget, tedy přístroj, začalo večer 12. července 1945 ve staré budově na ranči ze součástek pocházejících z různých míst. V sobotu 14. července byla puma vytažena na vrchol čtyřicetimetrové ocelové věže. Celý den a ještě i v následující den pokračovaly přípravné práce, které zahrnovaly napojení zařízení k uskutečnění exploze a montáž celé řady dalších přístrojů.

Výbuch při stotunovém testu - Autor: The Nuclear Weapon Archive
Výbuch při stotunovém testu
Autor:    The Nuclear Weapon Archive  

Ještě předtím, jak už bylo uvedeno - 7. května, proběhl takzvaný "stotunový test", který měl umožnit "ocejchování" měřících přístrojů pro vlastní jaderný pokus. Na dřevěnou plošinu vzdálenou asi 730 metrů od budoucího epicentra jaderného výbuchu, byly narovnány bedny s 108 tunami výbušniny TNT. Do hromady beden byly umístěny trubky obsahující radioaktivní materiál z jaderného reaktoru. Test, který byl do té doby největším zdokumentovaným výbuchem, dovolil kalibraci prostředků ke změření účinků tlakové vlny a poskytl také některé údaje, jak by se mohly explozí šířit produkty jaderného štěpení.

V době jaderného pokusu se poblíž také nacházelo zařízení nazvané "Jumbo". Bylo to obrovské ocelové monstrum navržené k umístění plutoniové "nálože", pokud by implozivní bomba pořádně nefungovala. Zařízení bylo smontováno v Ohio a "cestovalo" do Nového Mexiko vlakem. Protože vážilo 214 tun, musely být železniční mosty na trase zesíleny a vyztuženy. Než však "Jumbo" přicestovalo do místa konání pokusu, program imploze rozřešil mnoho ze svých počátečních problémů a "obr" nebyl nikdy použit.

K výbuchu mělo dojít ve 4 hodiny ráno, ale pro nepříznivé počasí byl o půldruhé hodiny zpožděn. Nejbližší pozorovací bod byl 9 km jižně od věže, kde byly v zemním krytu umístěny řídící přístroje pro odpálení pumy, hlavní velín byl 15 km od věže. Protože výhled na lepší počasí podle meteorologů nebyl, padlo nakonec rozhodnutí pokus uskutečnit, byť se zpožděním. Všem přítomným bylo nařízeno lehnout si na zem, tváří k zemi a hlavou odvrácenou od výbuchu.

Posledních 45 sekund před explozí začal pracovat programovaný automat, který postupně uváděl do činnosti jednotlivé přístroje. Ve stanoveném čase nastal oslňující záblesk a posléze, když dorazila zvuková vlna i protahovaný, ohlušující řev exploze. Po výbuchu se utvořil charakteristický hřibovitý mrak, který vystoupil až do výše 13 km. Oblaka, která mu stála v cestě, rozrazil a vyčistil oblohu. Bylo po zkoušce.

Vědci, ohromeni silou exploze, chtěli spatřit její následky. Speciálně upravené a vybavené tanky vjely do míst, kde stála ocelová věž, která se výbuchem vypařila. Na jejím místě vznikl kráter o průměru 400 m a hloubce až 8 m z tvrdé skloviny, utvořené přetavením pouštního písku. V okruhu 1,5 km bylo vše živé (včetně rostlin) zničeno. Výbuch byl naprosto úspěšný, všechny výpočty a teoretické předpoklady vědců byly daleko překonány a předstihl i nejbujnější fantazii. V jednom z prvních tanků vjel do epicentra výbuchu Enrico Fermi.

Nová zbraň, původně vyvíjená především proti Německu a do jejíhož vývoje byly investovány 2 miliardy dolarů, byla konečně k dispozici. Ale najednou nikdo nevěděl, jak ji co nejlépe použít.Vyplývalo to i z faktu, že tehdy nikdo nedokázal odhadnout skutečný účinek na plošný cíl, a to ani přibližně. Návrhů na použití jaderných bomb bylo několik a vypracovávala je komise, v níž byli i vědci, kteří se na vývoji jaderných zbraní podíleli - Oppenheimer, Fermi, Lawrence a Compton. Uvažovalo se o demonstraci na nějakém pustém místě v Japonsku nebo o ohlášeném bombardování vybraného cíle, ale nakonec byly tyto nerealistické návrhy zavrženy z čistě praktických důvodů.

Najít v Japonsku pusté místo s dostatečnou rozlohou byl problém a demonstrace na pusté ploše by na fanatické japonské vojenské představitele zřejmě vůbec nezapůsobila, což se nakonec potvrdilo, neboť ani svržení pum na Hirošimu a Nagasaki neudělalo žádný dojem jak na ministra války generála Anamiho, tak ani na náčelníky štábů armády a námořnictva generála Umezu a admirála Tojodu. Předem ohlášený přílet bombardéru by pravděpodobně přivítal celý zbytek japonského stíhacího letectva.

Makety atomových pum Little Boy a Fat Man - Autor: The Nuclear Weapon Archive
Makety atomových pum Little Boy a Fat Man
Autor:    The Nuclear Weapon Archive  

Většinou hlasů proto bylo zvoleno jako prostředek pro co nejkratší ukončení války, co nejrychlejší použití na takový cíl, na kterém by mohly být jasně demonstrovány ničivé účinky, tedy na velká města dosud nezničená plošným bombardováním. O úspěšném vyzkoušení jaderné pumy jsou informováni účastníci postupimské konference, kteří s použitím "nových mimořádně ničivých zbraní" proti Japonsku souhlasili, včetně Stalina, který byl také informován. 19. 7. prezident Truman rozhodl o použití jaderných zbraní a v první dekádě srpna byly pumy svrženy - výsledek je dostatečně znám.

Názory na použití jaderných zbraní proti Japonsku se dodnes liší, patrné je to zejména podle politické orientace autorů. Komunisté a levicoví autoři vůbec použití jaderných pum využívají pro svůj antiamerikanismus, část ostatních pak váhavě medituje zda ano, či ne, jako už zmíněná americká komise. Jisté je, že výbuchy v Hirošimě a Nagasaki k rychlejšímu ukončení války přispěly a ve svém důsledku znamenaly méně mrtvých, než by přineslo pokračování bojů dosavadním "klasickým" způsobem.

Nezanedbatelný byl i jejich vliv na vedení válečných konfliktů v příštích letech, zejména na vedení války v Koreji. Jaderná hrozba zadržovala Sověty od přímé účasti v konfliktu a umirňovala i milión "čínských dobrovolníků", kteří v konfliktu sovětská vojska nahrazovali. Pověstné atomové hřiby nad japonskými městy na druhé straně brzdily i Američany, a tak volání po použití jaderných zbraní stálo post tehdejšího velitele sil OSN generála MacArthura, který byl nahrazen "rozumnějším" velitelem. Kdo ví, zdali by ony "hřiby" nevyrostly nad některými korejskými místy, nebýt japonské zkušenosti?


 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: 2. svtov vlka
v rubrice: 1945

NA STEJNÉ TÉMA

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 esk rozhlas