 | | | Pilot letounu Enola Gay, z něhož byla svržena atomová bomba na Hirošimu, Paul W. Tibbets Jr. mává před odletem z kokpitu, 6. srpna 1945
Foto:
National Archives and Records Administration | |
Na den přesně před šedesáti lety, v 8 hodin a patnáct minut japonského času, začala nechvalně proslulá etapa lidských dějin, která stále ještě trvá - doba nukleárních zbraní. Ve výšce 550 metrů nad japonským městem Hirošima právě tehdy explodovala uranová puma nesoucí nevinné jméno "Little Boy" - Chlapeček. Téměř 80.000 obyvatel města zemřelo při explozi nebo těsně po ní. Jen o něco menší počet lidí utrpěl zranění. Děsivý účinek "Little Boye" předčil všechno, co od jeho užití američtí vědci, vojáci i politici očekávali. O prvním použití atomové bomby i o těch, kdo ji nad Japonsko dopravili, příspěvek Jiřího Hoška.Americký jaderný program "Manhattan" byl původně koncipován jako protipól německého programu vývoje atomové bomby. Po několikaletém úsilí gigantického týmu vědců, kteří vesměs uprchli z Evropy před Hitlerem, byla 16. července 1945 v poušti Nového Mexika provedena první zkouška nukleární zbraně. O jejím prvním operačním použití rozhodl sám americký prezident Truman. Oficiálním zdůvodněním bylo urychlit konec války a přinutit Japonsko ke kapitulaci. Japanolog Jan Sýkora ale upozorňuje na to, že od dubna 1945 měla země vycházejícího slunce novou vládu, která byla náchylná k jednání. Klíčové komponenty "Little Boye" dopravil na ostrov Tinian, odkud bombardéry B-29 odstartovaly ke svým ničivým misím, americký křižník Indianapolis. Ten byl krátce poté potopen japonskou ponorkou. Paul Murphy, jeden z námořníků, kteří tragédii křižníku přežili, v exkluzivním rozhovoru pro Radiožurnál uvedl, že si posádka navzdory přísnému utajení byla vědoma toho, že veze nějaký vzácný náklad. Věděli jsme pouze to, že se snad jedná o nějakou tajnou zbraň. Nikdo ale nevěděl nic přesného, ani náš kapitán. Ale znáte to, u námořnictva, když se něco neví, lidé začnou přehánět. Nejlepší věc, kterou jsem takto slyšel, bylo, že vezeme 20.000 rolí nejlepšího toaletního papíru pro generála MacArthura. Měli jsme taky instrukce, že kdyby se lodi něco stalo, tak první, co se musí bezpodmínečně zachránit a dostat na záchranný člun, je právě tahle věc! Jak se asi cítili muži na palubách Enoly Gay a Bockscaru, tedy superpevností B-29, které bombardovaly Hirošimu a o tři dny později také Nagasaki? Americký historik a spisovatel James Antonucci mluvil prakticky se všemi těmito letci. Můžu Vám říct, tak říkajíc z první ruky, že nikdo, nikdo z nich z toho neměl radost! Všichni k tomu ale přistupovali tak, že chtějí, aby válka skončila, chtěli jít domů! Japonci tu válku mohli kdykoli ukončit a zároveň ji neměli šanci vyhrát. Víme ale, a věděli jsme to i tehdy, že Japonsko nemá v úmyslu kapitulovat! ... řekl před rokem rozhlasové stanici CBC Antonucci - autor memoárů Charlese Sweeneyho - kapitána letounu, který svrhl atomovou bombu na Nagasaki. Právě Sweeney spolu se svým druhým pilotem Donem Alburym navštívili jak Hirošimu, tak Nagasaki. Po náletu na Hirošimu byly posádky Enoly Gay i Bockscaru přesvědčeny o tom, že Japonsko kapituluje. Vůbec nepočítali s tím, že se uskuteční druhý nálet. Po Hirošimě navštívil Charles Sweeney, který byl praktikující katolík, dokonce kněze a je zajímavé, že se spolu bavili o tom, co je ve válce ospravedlnitelné a dostali se až k Tomáši Akvinskému. Podle Jana Sýkory se nedá popřít jeden z hlavních argumentů pro svržení atomových bomb - ušetření desítek tisíc lidských životů při zamýšlené invazi na japonské ostrovy. Dnes jednaosmdesátiletý ex-námořník z Indianapolisu Paul Murphy se celý život k bombardování Hirošimy staví stejně. Použití atomové bomby v této konkrétní situaci byla ta nejužitečnější jednotlivá věc, kterou jsme za celou válku udělali! Svrhli jsme bombu, zmařili mnoho japonských životů, ale mnoho amerických jsme zase zachránili tím, že jsme se nemuseli v Japonsku vylodit. Oni by bývali bojovali do posledního muže, jak k tomu byli vycvičení... Zeptejte se kteréhokoli vojáka v Pacifiku, který by se býval měl invaze zúčastnit! Řekl by vám to samé... |
2. světová válka
