Kotláři na českém nebi
Kotláři - pojem, který pozvolna mizí s odcházejícím časem, ale který měl v poválečných letech dlouho až mytický význam. Mělo to i takový pohádkový nádech. Jako blesk z čistého nebe najednou udeří zničující silou a zase zmizí. Spojenecká letadla jako vykonavatelé spravedlnosti ničí představitele zla, tedy německé vojáky. Dvojice letounů pročesávaly nebe a při hustotě naší silniční a železniční sítě snad nebylo u nás obce, nad kterou by nepřelétly.
Byli všude. Jak se fronta přibližovala, spojenečtí letci se objevovali stále častěji i v místech na hony vzdálených válečnému dění. Zejména poslední půlrok letecké hlídky pročesávaly nebe za frontou a narušovaly dopravu a přísun pro jednotky v poli. V řadě našich míst tak byly tyto letecké akce jedinou připomínkou války. Už v Itálii se spojenečtí velitelé přesvědčili, jak obtížné je ochromit nepřátelské komunikace tradičními metodami ničení železničních tratí a mostů, ale jak bylo možno paralyzovat celý železniční systém útoky zaměřenými na centra údržby a oprav, hlavní železniční křižovatky a seřaďovací nádraží a také ničením lokomotiv.
Zatímco rozbombardované koleje Němci dovedli opravit do 48 hodin, zničené lokomotivy nebo vagóny se musely nahradit jinými, pokud je ovšem měli. Trubkové kotle parních lokomotiv byly ideální cíle. Obvykle tvořily největší součást lokomotivy, umístěné byly pěkně nahoře a stačil i jediný průstřel kotle, aby byla lokomotiva vyřazena z provozu. Plech kotlů nebyl pro půlpalcové kulomety amerických stíhaček žádnou překážkou a zásah obvykle nebýval jeden. Oprava a záplatování proděravěného kotle rovněž nebylo jednoduchou záležitostí a tak lokomotiva byla vyřazena na delší čas.
Zkušenosti z Francie ukazovaly, že spojenecká letecká ofenzíva vedla k poklesu německé železniční dopravy na pouhých 13 procent dřívějšího stavu a z celkového počtu asi 2 tisíc lokomotiv v oblasti byly vyřazeny tři čtvrtiny. Rozvrat železniční sítě byl pro wehrmacht o to nepříjemnější, neboť Němci neměli dostatečný počet motorových vozidel, aby mohli provádět rozsáhlé přesuny jednotek nebo zásob po silnicích. V našich krajích tak úspěšní nebyli. Ve sborníku sovětského ministerstva obrany z roku 1965 se uvádí, že vojska 1. ukrajinského frontu se zmocnila jako válečné kořisti 510 lokomotiv a 12 749 vagónů, vojska 2. ukrajinského frontu 165 lokomotiv a 5 761 vagónů.
Hloubkaři
Hloubkoví letci, lidově nazývaní "kotláři", tinkers, nebo někde Jambos, dodržovali většinou určitý rituál, který umožňoval civilním cestujícím a osádce lokomotivy útěk z dosahu střelby. Nad jedoucím vlakem se objevilo americké letadlo a zamávalo křídly. Strojvůdce musel co nejrychleji zastavit stroj a lidi začali vyskakovat a rozbíhat se do polí. Následoval obvykle ještě druhý přelet, který byl kontrolní, zda to ti dole pochopili. Při třetím palubní zbraně kotel lokomotivy proděravěly a ta už nikam nedojela.
Ne vždy to však fungovalo takovýmto způsobem. V prosinci 1944, kdy byly útoky amerických hloubkařů stále častější, na trati mezi Jindřichovým Hradcem a Obrataní nedbala vlaková četa varování amerického letce a vlak spolu s cestujícími neopustila. Hloubkař na vlak zaútočil a výsledkem byl prostřílený kotel lokomotivy a mrtvý topič. Také v polovině dubna 1945 u Leněšic jela dopoledne po trati samotná lokomotiva, kterou pronásledovali dva hloubkaři. Když ji předletěli, prudce se obrátili a zahájili palbu. Strojvedoucí byl mrtev, ale topič, který uposlechl varování a lokomotivu včas opustil, se zachránil.
V obecních kronikách je také často zaznamenán případ, kdy byly napadeny silnice a doprava na nich. Tak v Mariánských Lázních v dubnu roku 1945 přímo v ulicích města hloubkoví letci ostřelovali, pronásledovali a zapalovali vojenská auta. V Chomutově kronika připomíná, že jakákoli doprava byla téměř nemožná, protože nad oblastí stále létali hloubkoví letci, zvaní kotláři, a ostřelovali vše, co se jim zdálo podezřelé. Ne vždy však měli dobrou mušku. V už zmíněných Leněšicích byl 17. dubna zastřelen z hloubkového letadla pár koní, který přivážel z Bíliny uhlí. U Mladotic zastřelili sedláka i s koněm a zle pochroumali nákladní auto. V obci Brloh letecký souboj nad hřbitovem rozehnal účastníky pohřbu a obřad dokončili pouze pozůstalí s knězem. V Klenčí 26. dubna 1945 hloubkoví letci bombardovali čtyřtřídní obecnou školu, v níž byla vytlučena všechna okna, poškozeny okenní rámy a dveře. Někdy měl dobrý úmysl zcela opačný výsledek, například když spojenečtí letci hloubkaři ve stanici Bohosudov u Teplic rozstříleli lokomotivu transportu vězňů z koncentračního tábora Buchenwald. Velitel transportu nařídil všem vězňům vystoupit a ti zesláblí a nemocní, kteří již nedokázali jít, byli na místě postříleni. Celkem to bylo 400 vězňů.
Na letišti v Benešově si připomínají návštěvu amerických stíhacích letounů Lockheed P-38 Lightning v dubnu 1945. Jejich piloti kotláři pátrali po vlacích, ale všimli si vystřelené světlice německými vojáky na letišti. Ti ji odpálili, když slyšeli zvuk motorů a domnívali se, že se vrací některý z německých letounů. Američané okamžitě zareagovali a rozstříleli tam uskladněné a zamaskované německé stíhačky Messerschmitt Me-109 a dopravní Sibel Si-204. Mezi pro nás nejzdařilejší "trefy" patří určitě ta, při níž američtí hloubkoví letci v roce 1944 rozstříleli na německé dálnici auto ministra zahraničí protektorátní vlády Chvalkovského i s ministrem uvnitř. Známé je i volání Českého rozhlasu za květnového povstání o pomoc "hloubkových letců", kteří měli zničit německé jednotky postupující na Prahu od Benešova.
Blesky
Lightning a Thunderbolt - blesk, tak byly pojmenovány dva z amerických stíhacích letounů, které se na našem nebi objevovaly jako "kotláři". Dalším pak byla stíhačka P-51 Mustang, o níž se podrobněji píše v jiném příspěvku na tomto webu.
Thunderbolt byl výkonný, rychlý letoun, který však díky velké vzletové váze kolem 5 a půl tuny, patřil k nejtěžším motorovým stíhačkám světa. Vysoká váha se projevovala nepříznivě na obratnosti ve vzdušných soubojích, a tak nejvíce praktikovanou taktikou Thunderboltů byl náhlý přepad mohutnou palbou osmi půlpalcových kulometů a pak rychlý ústup, ve kterém jim nepřítel nemohl zabránit. Při zalétávání v květnu 1941 dosáhl letoun rychlosti 657 km/h, což byl mezi americkými stíhačkami rekord. Protože letoun byl určen k doprovodu bombardérů na velké vzdálenosti, byla jeho kabina prostorná, pohodlná a dokonale pancéřovaná, stejně jako byly chráněny i nádrže pohonných hmot. Poté co byla kabina opatřena kapkovitým krytem, tak z ní byl i výborný výhled. Zavalitý, doutník připomínající trup, nesl v zadní části mohutný turbokompresor, pod křídly byly závěsy pro přídavné nádrže, s nimiž vrostl dolet na 2 tisíce kilometrů.
Thunderbolty procházely obvyklým vývojem úspěšných letounů, kdy byl zvyšován výkon motoru, zesilovaná konstrukce, aby mohla být zvýšena váha nesených pum a palivových nádrží, přibyly závěsy pro 10 neřízených raket. Pak následovaly pokusy o odtučňovací kúru a redukci váhy a kolotoč se rozjel znovu. Tak to dotáhly z původních 5 a půl tuny až na 8750 kilogramů vzletové váhy. I když Thunderbolty mohly doprovázet bombardéry po celé délce letu, stále více byly samy používány k bombardování, se dvěma pumami 455 kg pod křídly, či jinými kombinacemi pum až do celkové váhy 1140 kg. Staly se nejúspěšnější bombardovací stíhačkou operující nejen nad Německem, ale i nad jím okupovanými zeměmi střední Evropy. Celkově bylo postaveno něco přes 15 a půl tisíce strojů a jeden z experimentálních Thunderboltů XP-47J dosáhl ve vodorovném letu v roce 1944 s motorem o výkonu 2800 koní rychlosti 806,4 km/h a stal se na dlouhou dobu nejrychlejším letadlem s pístovým motorem.
Druhý blesk - P-38 Lightning - na sebe upoutal pozornost neobvyklou konstrukcí už před válkou. Původně to měla být stíhačka určená proti nepřátelským bombardovacím svazům, ale nakonec se z letounu staly rychlé dálkové stroje, schopné přeletů Atlantiku nebo služby v obrovských prostorách Tichého oceánu. P-38 Lightning byl dvoumotorový jednomístný stíhací letoun se spoustou technických novinek. Motory Allison V-1710 byly opatřeny výkonnými turbokompresory v horních částech ocasních nosníků za motory. Letoun měl příďový podvozek, malou střední trupovou gondolu s kanónem a čtyřmi kulomety, dvojité směrovky, Fowlerovy klapky, chladiče po stranách nosníků a další. Rychlost z původních 570 km/h vzrostla u verze P-38J na 666 km/h, dolet se zvýšil až na 3830 km, ale vzrostla také váha až na 9 000 kg.
Tento nejvíce vyráběný typ měl nově vyřešené vstupy vzduchu ke chladičům, verze L se zvýšeným nouzovým výkonem motorů unesla až 1808 kg pum nebo deset raket. Operační dolet stačil k doprovodu bombardérů nad Německo, ale více než k soubojům s nepřátelskými stíhacími letouny byly vhodné k umlčování protiletadlového dělostřelectva a ostřelování pozemních cílů. I když Lightningy nebyly příliš vhodné do bojů v Evropě, sestřelily zde přesto 1771 letadel. Mnohem větších úspěchů dosáhly ve válce v Pacifiku, kde v Šalamounově souostroví sestřelily letadlo s admirálem Jamamotou na palubě, 880 km od své základny na Guadalcanalu. Lightningy sloužily také k vlečení kluzáků, mohly přepravovat jako rychlé ambulance dvě pouzdra s nosítky pod křídly, nebo nesly ve dvoumístné verzi M pod přídí střelecký radiolokátor. Celkově bylo postaveno 9923 letounů všech verzí.
Tolik letmé ohlédnutí za mizejícím časem. Zájemcům o leteckou válku nad českými zeměmi před šedesáti lety Sdružení československých zahraničních letců 1939-45 a Svaz letců České republiky připravily jako součást českého leteckého festivalu "Vzduch je opět naše moře" výstavu:
FINAL DESTINATION CZECHOSLOVAKIA.
Výstava se bude konat v hangáru "Stará Aerovka" v Praze-Kbelích od posledního dubna do konce května. Poskytne přehledně ucelené informace o letecké válce nad Protektorátem a její hlavní aspekty. Přinese rozsáhlý materiál od lidí v regionech, kteří se zabývají bádáním o letecké válce přímo v místech, kde k událostem došlo, a mají mnohdy k případům i osobní vztah, a tomu odpovídá i počet spolupracovníků (cca 30). Hlavních celků bude šest, a to:
Chronologie letecké války nad Protektorátem 1939 - 45,
Válečný letecký průmysl v Českých zemích,
Civilní obyvatelstvo a letecká válka,
Individuální případy havárií a akcí letecké války,
Luftwaffe v Českých zemích,
Konec války.
Součástí výstavy budou i přednášky k jednotlivým tematickým celkům a pořadatelé slibují, že bude vydán i sborník.
Záštitu nad výstavou převzali vojenští a letečtí přidělenci USA, Velké Británie a Francie (s ambasádou Ruské federace se ještě jedná) a také zástupce "poražených" vojenský attaché Německa.