Necelé tři roky po skončení druhé světové války dochází mezi bývalými spojenci k dosud nejvážnější konfrontaci. Vítězné mocnosti, které si rozdělily Berlín, stejně jako poražené Německo, však měly rozdílné představy pokud šlo o plány na obnovu země. Po řadě neshod opouštějí Sověti spojeneckou Kontrolní radu, která měla na starosti správu Německa a rozhodnou se své bývalé spojence z Berlína vystrnadit. Prostředkem měla být blokáda západních sektorů uzavřením všech pozemních a vodních přístupových cest a přerušení zásobování elektřinou.  

 

 

Zima o sobě dala v prvních dnech letošního roku pořádně vědět. Podobně nevyzpytatelné počasí vládlo na přelomu let 1944 a 1945 v Ardenách, ležících mezi Belgií, Lucemburskem a Francií. Německá armáda právě touto dobou podnikla poslední zoufalý pokus zvrátit vývoj na západní frontě. Jak to tenkrát vypadalo v místě nejtěžších bojů v městečku Bastogne nám přiblíží náš bruselský zpravodaj Vít Pohanka.  

 

 

Sledujeme-li události 2. světové války, může nám vylodění spojenců v severní Africe v říjnu 1942 připadat jako zbytečný úkrok stranou. Ovšem při podrobnějším pohledu se ukáže, že na podzim roku 1942 spojenci jiný krok někam jinam nebyli ani schopni udělat. Obsazení severní Afriky mělo také přivést zpět mezi spojence Francii, kterou Němci bleskovou porážkou vyřadili ze hry.  

 

 

Rok 1942 byl pozoruhodný tím, že pro hlavní agresory ve světovém konfliktu znamenal zásadní vojenské neúspěchy, které byly rozhodující pro další vedení války. Pro Němce, kteří dosud na všech bojištích excelovali, to byly hned dvě osudné rány. Rusko a severní Afrika, pro Japonce po krátkém půlročním vítězném opojení katastrofa u malého tichomořského atolu.  

 

 

Operace Barbarossa bylo německé kódové označení útoku proti SSSR, který byl zahájen 22. června 1941 a skončil v prosinci 1941, když vyčerpaná německá vojska nedokázala pokračovat v postupu a přešla do obrany. Německý plán byl prostý. 3 300 000 německých vojáků mělo rozdrtit SSSR v několika týdnech. Tři hlavní směry útoků směřovaly k Leningradu, na Moskvu a do nitra Ukrajiny. Ačkoliv je německé tažení v průběhu operace Barbarossa obecně považováno za úspěšné, šlo o typické "Pyrrhovo vítězství". Draze zaplacené a nedostačující, neboť protivníka nejen nezlomilo, ale ten se v dlouhodobějším časovém úseku ukázal jako silnější.  

 

 

Německo na kolenou, spojenecká vojska před branami Berlína, na našem území se ale dál vraždilo. Psal se 2. květen 1945 a v Malé terezínské pevnosti došlo k poslední popravě více než pěti desítek vlastenců. Do konce nejhoršího válečného konfliktu v dějinách lidstva přitom zbývalo jen šest dnů. Terezín se stal symbolem utrpení desetitisíců nevinných lidí.  

 

 

Před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku se od 20. listopadu 1945 až do 1. října 1946 projednávaly žaloby vůči 24 pohlavárům nacistického Německa, kteří buď padli do rukou Spojenců, nebo o kterých se důvodně myslelo, že jsou stále naživu.  

 

 

Přesně čtyři roky poté, co japonská letadla zákeřně napadla Pearl Harbor, poslal americký vojenský soud na šibenici prvního z japonských vojáků, generála Tomojukiho Jamašitu. Ten se proslavil úspěšnou japonskou invazí do Malajsie i Thajska a dobyl Singapur, což mu vyneslo přezdívku Malajský tygr, na konci války byl odpovědný za "obranu" Filipín. Vojska pod jeho velením však proslula masakry obyvatel na dobytých územích, které generál buď přímo nařídil, nebo proti nim nijak nezasáhl.  

 

 

Podpisem kapitulačních listin na americké bitevní lodi v Tokijském zálivu skončil formálně 2. září největší konflikt, který lidstvo do té doby mezi sebou vedlo. Přesně po šesti letech a jednom dni od prvních výstřelů v Polsku se na lodi sešli velitelé vítězných armád a loďstev s představiteli poslední z poražených zemí. Vítěze reprezentovali generálové i admirálové zvučných jmen s výjimkou Sovětů, kteří neposlali nejen maršála, ale ani významnějšího generála.  

 

 

Na den přesně před šedesáti lety, v 8 hodin a patnáct minut japonského času, začala nechvalně proslulá etapa lidských dějin, která stále ještě trvá - doba nukleárních zbraní. Ve výšce 550 metrů nad japonským městem Hirošima právě tehdy explodovala uranová puma nesoucí nevinné jméno "Little Boy" - Chlapeček. Téměř 80.000 obyvatel města zemřelo při explozi nebo těsně po ní. Jen o něco menší počet lidí utrpěl zranění. Děsivý účinek "Little Boye" předčil všechno, co od jeho užití američtí vědci, vojáci i politici očekávali. O prvním použití atomové bomby i o těch, kdo ji nad Japonsko dopravili, příspěvek Jiřího Hoška.  

 

 

Ve chvílích kdy Dönitz posílá generála Jodla na Eisenhowerovo velitelství v Remeši podepsat bezpodmínečnou kapitulaci Německa, daleko za oceánem probíhá něco, co už navždy poznamená a změní svět. 7. května 1945 ráno exploduje v poušti Nového Mexika 108 tun výbušniny při takzvaném "sto tunovém testu", který měl umožnil nastavení měřících přístrojů pro připravovaný první nukleární pokus. Ten proběhl úspěšně 16. července 1945.  

 

 

Evropa jásá a oslavuje, ale válka ještě zdaleka neskončila. Spojenci se už na konferenci v Casablance dohodli, že jediným možným způsobem ukončení bojových operací proti zemím Osy bude jejich bezpodmínečná kapitulace. Buď všech najednou, nebo postupně. V květnu 1945 skončila druhá světová válka v Evropě. Ale na druhé straně planety pokračovalo Japonsko v zoufalém, fanatickém odporu.  

 

 

V protinacistických náladách působí jako roznětka, když čeští hlasatelé začínají ráno 5. května 1945 vysílat jen česky a hrají zakázané české písně. Svobodné vysílání je pro národ ohromným povzbuzením a vysílané informace mají strategický význam pro začínající povstání. Němci nasazují proti rozhlasu jednotky SS, ale hned nato přijíždějí na pomoc statečným rozhlasákům čeští policisté a další povstalci. V prudkých bojích na Vinohradech a v okolí tak naplno propuká povstání proti nacistům.  

 

 

Volání Českého rozhlasu z budovy v Praze na Vinohradech znamenalo rozhodující obrat v osvobozování našeho území. Stalo se mezníkem ve vývoji událostí v hlavním městě, počátkem Pražského povstání i Povstání českého lidu. Toto volání o pomoc bylo prvním veřejným povelem k masovému vystoupení proti okupantům na celém dosud okupovaném území Čech, Moravy i Slezska. Na výzvy Českého rozhlasu si jednotlivci opatřovali zbraně a do boje se zapojilo celé město.  

 

 

Otázka zdaleka není tak jednoduchá jak na první pohled vypadá. To, kdo a odkud odevšad vysílal v Českém rozhlase ve dnech Květnového povstání patřilo posléze mezi velmi manipulované informace a tak dnes se už na tuto otázku nedá se stoprocentní jistotou odpovědět. A to i přes obrovskou snahu Vladimíra Ježka, který ve své knize "Voláme všechny" zmapoval květnové vysílání den po dni, hodinu po hodině.