M4A1 Sherman Foto:   US Army

Při osvobozování Itálie podstupovali Američané tvrdé boje s elitními německými jednotkami. Většinou měli převahu v organizaci a množství techniky, ale bojovali se stejným nasazením, i když byla výhoda na německé straně. Stejně jednal i velitel Shermanu poručík Edwin W. Cox, když podstoupil nerovný souboj s mnohem lépe pancéřovaným a vyzbrojeným těžkým tankem Tiger.

Americký 752. tankový prapor se po vylodění Anziu zapojil do osvobození Říma. Po krátkém oddychu se jeho tankisté probíjeli dále na sever. Koncem června roku 1944 byly všechny roty 752. pluku povolány k podpoře útoku pěchoty na nepřátelské pozice u města Ceciny, asi 80 kilometrů jihozápadně od Florencie. Němci kladli u Ceciny tvrdý odpor a odpoledne 30. června podnikli prudký protiútok. Skoro se jim při tom podařilo odříznout 3. prapor pěchoty od zbytku 133. pěšího pluku. Dva tanky byly vyřazeny panzerfausty a protitankovými granáty a mezi vojáky bylo mnoho mrtvých a raněných. Zbylé tanky se před řekou Cecinou ocitly v palbě těžkých zbraní z výšin na východě a nakonec byly zatlačeny k ústupu.

Následující den Shermany roty A pronikly na východním křídle k Cecině. Časně ráno se jim podařilo překročit řeku a znovu se připojit k pěchotě. Ve 14 hodin Američané zaútočili na významnou křižovatku u města. U farmy Sirigatti se ale opět dostali do těžké palby protitankových zbraní a museli se skrýt ve Villa Cartoni severně od státní silnice. Pět Shermanů bylo zapáleno a čtyři další byly znehybněny. Naštěstí byli zraněni jen tři tankisté.

Mezitím dostala rota B rozkaz přesunout všechny tanky na jih Ceciny a v 16 hodin podpořit další útok pěchoty na nepřátelské pozice na západním okraji města. Když velitel pěšího pluku zaslechl tanky, rychle se spojil s majorem Woodburym ze 752. tankového pluku a přesvědčil ho, aby nechal pět Shermanů roty B v záloze proti silám Němců ve městě.

Předehra

Rota B byla vyzbrojena Shermany M4A1 se starším typem slabšího kanónu ráže 75 mm. Její velitel poručík Edwin W. Cox obdržel ve 20:30 informaci, že německé tanky podporované pěchotou zahájily útok z východní části Ceciny. Zprávy o síle Němců se liší. Američané různě vypovídali, že proti jejich středním tankům směřovalo pět až deset těžkých tanků Tiger a pěchota v síle čety až dvou set mužů. Němci vypověděli, že se do protiútoku zapojily dva těžké tanky PzKw VI Tiger, samohybné útočné dělo Sturmgeschütz III kanónem ráže 75 mm a méně než padesát pancéřových granátníků jednotek SS.

Blížil se soumrak, ale denní světlo ještě stále umožňovalo dostatečnou viditelnost. Slunce stálo těsně nad horizontem a Němcům svítil k útoku i právě vycházející Měsíc, který dosahoval skoro úplňku. Německý protiútok vedl Tiger s číslem 221 velitele Leutnanta Keitela z 504. těžkého pancéřového praporu. Pancéřoví granátníci SS následovali tank podél silnice v sestavách po dvou. Německé jednotky se krátce zastavily ve skrytu cihelny v severní části Ceciny, ale brzy se vydaly silnicí klesající k Villa Bianca a stočily se doleva na Via Marrucci. Tiger s číslem 221 pomalu přejížděl přes ulice a stočil se doprava na štěrkovou cestu Via Montanara, která ohraničovala východní okraj města.

Německému protiútoku vyjelo čelit pět Shermanů roty B. Velitel jednotky poručík Edwin W. Cox dostal za úkol směřovat k cihelně na severním okraji města, kde byly spatřeny postupující německé jednotky. Američtí pěšáci se skryli v budovách a poručík Cox takticky rozptýlil tanky v ulicích na okraji města. Poté vyrazil se svým Shermanem s číslem 11 sám na Via Montanara ve snaze zachytit postupující německé jednotky. Němci a Američané vedli své tanky tváří v tvář, aniž by si to jejich osádky uvědomovaly, protože jim zástavba skrývala rozhled.

Tváří v tvář

Coxův Sherman přejel Via Manzoni chvíli předtím, než Keitelův Tiger zatočil na Via Montanara. Američtí tankisté spatřili německé granátníky rozmístěné v příkopu podél štěrkové cesty. Byl mezi nimi i pozorovatel, který měl navigovat německé těžké tanky. Když se objevil Sherman, Němec se zvedl, aby dal znamení osádce Tigeru. V té chvíli ho Američané zasáhli dávkou z kulometu; muž se chytil za břicho a spadl na zem.

Sotva padl německý pozorovatel, na levé straně Via Montanara vyjel zpoza domu s malými obchody Keitelův Tiger. Jakmile projel zatáčkou, osádka poručíka Coxe se náhle ocitla před hlavní mohutného kanónu ve vzdálenosti ani ne sto metrů. Oba tanky vystřelily současně. Granát Tigeru ráže 88 mm se zaryl do země nalevo od Coxova tanku. Výbuch zvedl levou část Shermanu ze země, ale tank zůstal po dopadu nepoškozený. Ve stejný moment zasáhla protipancéřová střela ráže 75 mm čelní pancíř korby Tigeru. Osádka Shermanu ale viděla, jak se její střela jen odrazila od tlustého pancíře (na fotografii Tigeru je patrné místo zásahu s odraženou vrstvou antimagnetického povrchu Zimmerit). V ten moment se oba soupeři ztratili v prachu a kouři, který způsobily výbuchy a jízda tanků.

Vítězí taktika

Poručík Cox hned nařídil řidiči seržantu Raymondu Holtovi, aby rychle zacouval s Shermanem do oblaku prachu. Pak zajel nalevo do malé zahrady a postavil tank těsně mezi domy proti budově s malými obchody. Věž s kanónem natočil směrem na Via Montanara, na které zůstal Tiger, ale předek samotného tanku směřoval do jiné ulice, aby si ponechal možnost rychlého úniku. Bylo to riskantní, ale Cox předpokládal, že Tiger pojede dál původním směrem a ocitne se tak slabším bočním pancířem přímo před hlavní jeho Shermanu. Coxův tank zůstal v této pozici několik nekonečných minut, zatímco Němci, a pravděpodobně i americké dělostřelectvo, bombardovali okolní budovy.

Když ostřelování skončilo, Tiger s číslem 221 vyrazil po Via Montanara, aniž by jeho osádka tušila, kde se skrývá americký tank, s nímž se před chvílí střetla. Podle pozdějších výpovědí Němci věřili, že Sherman ustoupil jiným směrem. Ve 20:45 Keitelův Tiger pomalu sjížděl dolů ulicí, až překřížil pozici Coxova Shermanu skrytého za budovou. Nic netušící německá osádka vedla těžký tank přímo před ústí kanónu dozadu otočené věže amerického tanku. Jak se Tiger pomalu posouval, poručík Cox chladně přikazoval střelci: "Vydrž, vydrž..." dokud nebude v nejlepší pozici před Shermanem. Jeho taktikou bylo zasáhnout německé monstrum z boku, který kryl slabší pancíř. Podle později pořízené dokumentace nechal Cox přiblížit Tiger až na vzdálenost necelých třiceti metrů. Teprve pak vydal povel k výstřelu a střela z Shermanu udeřila do zadní části pravého boku Tigeru, kde je benzínová nádrž.

1944, 4. července - vojín Lord E. Ashercraft ze 34. pěší divize ukazuje průstřel 75mm granátu Shermanu do boku Tigra Foto:   U.S. National Archives

Protipancéřový granát ráže 75 mm pronikl korbou německého těžkého tanku a vznítil benzín. Osádka Shermanu i pěšáci viděli, jak hned po zásahu vyšlehly z motorové části plameny. Cox pro jistotu nařídil vypálit další střelu do pravého pásu. Ten se po zásahu roztrhl a Tiger znehybněl. Střelec a nabíječ v Shermanu spatřili několik členů osádky hořícího Tigeru, jak vyskakují z tanku. Překvapivě všichni přežili, i když čtyři byli zraněni a dva byli ve velmi vážném stavu. I přes střelbu z různých zbraní všude kolem se jim podařilo skrýt se ve strouze u silnice.

Munice v Tigeru vybuchla krátce potom, co se osádce podařilo uniknout. Na fotografii pořízené po boji je vidět, jak vnitřní exploze zkroutila střechu korby nad místem radisty. Žár z požáru dokonce zablokoval mechanismus hlavního kanónu v zákluzové poloze.

Směr Německo

Po ztrátě vedoucího Tigeru se německý protiútok na okraji Ceciny zhroutil. Nejtěžší boje skončily večer 1. července, když Němci naposledy zaútočili proti 133. pluku 34. pěší divize Red Bull. Po této a řadě dalších akcí už nemohli město udržet. 2. července 1944 Američané vyčistili Cecinu od zbytku německých vojáků.

1944, 2. července - inspektoři z 34. pěší divize si prohlížejí Tiger zasažený Shermanem u Ceciny Foto:   U.S. National Archives

Poručík Cox později dostal za odražení německého protiútoku Stříbrnou hvězdu. Rota A ztratila v několikadenních bojích o město Cecina jedenáct tanků, ale žádný z tankistů 752. tankového praporu nebyl zabit. Jen sedm jich bylo zraněno a dva zajati.

752. tankový prapor pokračoval v bojích o Rosignano. Odtud se probíjel dál do Livorna a významně se podílel na osvobození světoznámé Pisy, Bologni a dalších italských měst. Ještě před koncem války se v dubnu 1945 zapojil do krvavých bojů v předhůří Alp.

Hlavní zdroj: "The Battle for Cecina" by Robert J. Holt and Daniele Guglielmi, After The Battle magazine, Number 114; Battle of Britain International, Ltd., London, 2001

Webová verze: www.752ndtank.com/cecina.html

Článek sestavil Alexandr Pícha s laskavým svolením Roberta J. Holta podle memoárů 752. tankového praporu a doplňkových zdrojů.