Průběh jedné z největších vzdušných výsadkových operací druhé světové války, operace Market-Garden, je zřejmě dobře znám i širší veřejnosti díky knize Cornelia Ryana Vzdálený most a zejména filmu s hvězdným obsazením, který podle ní natočil v roce 1977 režisér Richard Attenborough. Naopak u nás téměř neznámý, i když lepší, je film Jejich je sláva, jenž o této akci vznikl již v roce 1946. Režisér Brian Desmond Hurst si tehdy k natáčení bojových scén pozval do Arnhemu příslušníky 1. britské výsadkové divize, tedy jednotky, která v těchto místech od 17. do 25. září 1944 bojovala. Duchovní otec akce, britský polní maršál Bernard Montgomery, nezamýšlel útokem na holandské mosty nic menšího než urychlení konce války...  

 

 

Na adresu mustangů, spolehlivých letounů s bezkonkurenčním doletem, mohutnou palebnou silou, ale zároveň rychlých a stoupavých, snad nenajdete kritická slova z úst těch, kdo na nich létali. Mustangy zničily během druhé světové války nad Evropou, podle statistiky Letectva Spojených států, 4950 nepřátelských strojů, což je nejvíc ze všech typů spojeneckých letadel! V prosinci 1943 začaly P-51 svádět boje s Göringovou Luftwaffe a nacistům, kteří do té doby působili čtyřmotorovým "létajícím pevnostem" a liberátorům americké 8. armády těžké ztráty, ztuhl rychle úsměv na rtech. Mustangy totiž doslova během několika týdnů změnily poměr sil na evropském nebi.  

 

 

"Je to Messerschmitt 262. Nádherný pták - trojúhelníkovitý trup jako žraločí hlava, malá šípová křídla, dva protáhlé proudové motory... Vypálím první salvu. Netrefil jsem ho. Provedu opravu a pálím znovu, rychle, protože získává náskok. Tentokrát zahlédnu dva výbuchy na trupu, třetí na křídle... Exploze na pravé turbíně, začíná okamžitě chrlit obrovské chocholy černého dýmu. Me-262 letí dál na jeden motor. Za několik minut začíná hřát můj motor. S lítostí opouštím ušlou kořist a zaklínám se, že sedřu kůži z těla tomu hlupákovi, který nedávno napsal v technickém bulletinu ministerstva letectví, že Messerschmitt 262 není s to letět jen na jeden motor."  

 

 

Lavočkiny byly na východní frontě s jistou nadsázkou tím, co nad západní Evropou představovaly legendární britské stíhačky Supermarine Spitfire. Nebyly sice tak elegantní, ani jejich motor neměl tak nádherný zvuk, ale byly více ne rovnocennými soupeří německých protivníků. A hlavně byly spolehlivé, co v polních podmínkách letišť na východní frontě hrálo rozhodující roli.