Sovětská blokáda západních sektorů Berlína před šedesáti lety představovala jednu z nejzávažnějších konfrontací studené války. Pro obyvatele ještě stále zničeného města se stalo zablokování veškerých pozemních přístupů do západní části města otázkou přímo existenční. Kolem 2 milionů obyvatel bylo naprosto závislých na zásobování zvenčí. Bez doplňování by zásoby potravin vystačily na měsíc a uhlí o něco déle. I v těchto smutných a vypjatých chvílích se však odehrál jeden nevšední lidský příběh, který si připomeneme se zpravodajem Českého rozhlasu v Německu Jiřím Hoškem.  

 

 

Známý bonmot říká, že válka sestává z řady chyb na obou stranách, a že vítězí ta strana, která jich udělá méně. Platí to i pro bitvu u tichomořského atolu Midway v červnu 1942, kterou lze bez nadsázky označit za nejvýznamnější námořní střetnutí 2. světové války. V něm se proslavil do té doby neznámý námořní velitel, kontradmirál Raymond Spruance, který na poslední chvíli nahradil nemocného původního velitele svazu letadlových lodí, viceadmirála Halseye. I když v průběhu války následovaly ještě mohutnější střety námořních svazů, žádný z nich nepřivodil takový zvrat jako bitva u Midway.  

 

 

Není mnoho akcí, které ač samy o sobě nepříliš vojensky významné, spustily sled událostí vedoucích k rozhodujícímu obratu ve válečném dění. Americký nálet na Tokio z 18. dubna 1942 k nim bezesporu patří. Pokud šlo o způsobenou věcnou škodu, útok jí mnoho nenapáchal. Ale zcela jinak tomu bylo, pokud šlo o vliv Doolittlovy akce a její okamžitý účinek na plány japonského námořního generálního štábu a na budoucí průběh námořní války.  

 

 

Ve Spojených státech minulý týden zemřel v 94 letech fotograf Joe Rosenthal. Jeho fotografie vlajky nad Iwojimou se stala asi nejpublikovanější fotografií všech dob, získala Pulitzerovu cenu, vyšla několikrát na poštovních známkách a ve Washingtonu je podle ní postaveno velké bronzové sousoší.  

 

 

Přesně před šedesáti lety, v noci z 29. na 30. července, poslala japonská ponorka I-58 ke dnu americký těžký křižník Indianapolis. Byl poslední větší válečnou lodí potopenou v průběhu 2. světové války a nebyla to neznámá loď. Na její palubě uskutečnil ve třicátých letech několik zahraničních cest prezident Roosevelt, byla vlajkovou lodí admirála Spruance a jen pár dní před svým potopením dopravil Indianapolis na ostrov Tinian součásti první použité atomové bomby.  

 

 

Z deníku Františky Berkové, rozené Kesslerové, manželky brněnského lékárníka.
Dnešek je prohlášen jako svátek míru všech spojených národů. V Praze jsou pouliční boje dále, Praha volala opět o pomoc. Hlášení: "Svaz čsl. lékárníků má zaplacen v Dánsku 1 milion jednotek insulinu. Žádá spojenecké letectvo, aby umožnilo co nejrychleji dopravu do Prahy. Čsl. Červený kříž žádá němec. jednotky, aby ihned zastavily palbu, aby tak bylo umožněno hašení hořících budov."  

 

 

Z deníku Františky Berkové, rozené Kesslerové, manželky brněnského lékárníka.Dnes bylo v Remeši, v malé škole, kde je Eisenhowerův stan, o 2. hod. v noci podepsána kapitulace Německa. Neuznávají ji však prý Němci v Českosl. republice, kteří si chtějí probojovat cestu domů. Snad tedy konec války!  

 

 

Z deníku Františky Berkové, rozené Kesslerové, manželky brněnského lékárníka.
O smrti Hitlerově se zjistilo, že zemřel sebevraždou stejně jako jeho mluvčí Göbbels. O kapitulaci Německa nejsou žádné další zprávy a bojuje se stále. Hamburk prý se vzdal bez boje. V Československu obsazují Američané a Angličané Plzeň a pochodují na Domažlice. O Praze kolují dnes všelijaké zprávy. Dle praž. rozhlasu bylo prý včera v Praze povstání a Praha žádala rozhlasem Američany, Angličany i Rusy o pomoc ze vzduchu, protože prý se střílí do českých lidí.  

 

 

Když vkládáte magnetofonovou pásku do svého kazetového přehrávače, když píšete dopis přátelům, když si tužíte vlasy anebo ohříváte oběd, dotýkáte se věcí, které nějak souvisejí s II. světovou válkou. Když odhlédneme množství zbytečných obětí, které nás to stálo, válka lidský pokrok zásadně urychlila.  

 

 

Z deníku Františky Berkové, rozené Kesslerové, manželky brněnského lékárníka.
Už je tomu týden, co k nám přišli Rusové. A stále ještě nejsou s Brnem hotovi. Včera měli už Mokrou horu, dnes se zase ozývá dělostřelba i Stalinovy varhany blíže. Prý ustoupili až k Řečkovicím. V lesích kolem Brna se stále ještě drží Němci; nalézají dobré kryty v roklích za kralovopolským hřbitovem a u sv.Antoníčka. Kluci z "Hitlerjugend" prý jsou tam usazeni v korunách stromů i s kulomety a řádí jak posedlí.