2. svtov vlka

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Téčka Čechoslováků na dukelské kótě 694

Milan Kopecký  24.10.2004 18:23
R. Tesařík s manželkou Markétou krátce po válce - Autor: archiv M. Kopeckého
R. Tesařík s manželkou Markétou krátce po válce
Autor:    archiv M. Kopeckého  

Ačkoli při těžkém tříměsíčním postupu československých tankistů přes Karpaty došlo ke střetu s německými tanky jen v jediném významnějším případě, byla tam jejich činnost vzhledem k terénním podmínkám velmi neobvyklá. Dokládá to osud jednoho z nejstatečnějších, nejzkušenějších, ale i bezesporu z nejoriginálnějších tankistů, kteří kdy bojovali v československých zahraničních jednotkách. Tímto mužem byl Richard Tesařík, jeden ze šesti Čechoslováků vyznamenaných Zlatou hvězdou hrdiny SSSR. 

Téměř po dvou týdnech od zahájení karpatsko-dukelské operace postoupili 20. září vojáci 1. československého armádního sboru k polskému městu Dukla. Útok pěšáků 1. brigády s podporou 8 tanků T-34 3. tankového praporu tankové brigády pod velením npor. Richarda Tesaříka a dalších 4 "třicetčtyřek" 1. roty 1. tankového praporu v čele s ppor. Rudolfem Jasiokem proběhl velmi úspěšně a Čechoslováci dobyli téměř beze ztrát obec Teodorówka, čímž obrana Dukly zkolabovala. Poté se připojily i pěší prapory 3. brigády, která postupovala na město samotné. Pěchota 1. brigády dostala sice za úkol pronásledovat nepřítele směrem ke dvěma výšinám na jih a jihozápad od města (kóty 576 a 694), ale oba pěší prapory se nechaly strhnout úspěchem Tesaříkových a Jasiokových tanků a pokračovaly směrem k Dukle, čímž se pronásledování zpomalilo a Němcům se na kótách podařilo zachytit.

Následujícího odpoledne příslušníci 1. pěší brigády, podporováni osmi Tesaříkovými tanky, vyhnali nepřítele okolo páté hodiny z nižší kóty 461 a poté z i 576 a v německých rukou zůstal pouze nejvyšší trigonometrický bod 694, který naši vojáci nazvali podle blízké vesnice, rozkládající se jižně od kopce, Hyrowou horou. Její vrchol byl posledním německým postavením, odkud se dalo přímou palbou ostřelovat město Dukla, a proto byly její svahy protkány systémem zákopů s četnými pozorovatelnami pro minometné baterie a dalekonosné dělostřelectvo. Již tento den ukázal, že se tankům v horském terénu manévruje velmi obtížně a odpor nepřítele výrazně neklesá. Večer zbyly 3. praporu pouze tři bojeschopné tanky. Pět zraněných tankistů bylo odsunuto na obvaziště a také pět "třicetčtyřek" bylo vyřazeno z boje. Poškození zejména pojezdových, napínacích a hnacích kol nezpůsobily jen blízké výbuchy min, ale také neobvyklý charakter povrchu horských cest.

22. září ráno obdržel npor. Tesařík ke svým čtyřem T-34/76 (jeden stroj se přes noc podařilo opravit) další dva tanky T-34/85 od 1. praporu. Sklon úbočí dosahoval na "Hyrově" plných 30°, což byla pro tanky T-34 limitní hodnota, místy i více, a proto musela "téčkům" s přesunem do výchozích pozic pomáhat dvojice pásových traktorů. To, že si velitel praporu uvědomoval neobvyklost útoku a pokoušel se své muže na boj co nejlépe připravit, dokládá vzpomínka Vladimíra Paličky, tehdy řidiče-mechanika v hodnosti desátníka:
"Předpokládal (Tesařík), že německá obrana na vrcholku hory sestává z hlubokých zákopů a dřevěných bunkrů. Byl si vědom také toho, že naše pěší jednotky mají veliké ztráty, a proto přišel s nápadem učit tankisty házet granáty přímo do nepřátelských zákopů z věže tanku. Tesařík věren svému rčení, že tankista musí být odvážný a drzý, vedl své tankisty na vrchol hory..."

Vlastní útok skupiny šesti tanků na "Hyrowu horu byl zahájen ve 12.45 společně s pěchotou 1. brigády po horské cestě směrem od výšiny 576. Německá jednotka se ve svých zákopech bránila všemi dostupnými prostředky a pěšáky od tanků částečně odřízla. Zde na "Hyrově" se českoslovenští tankisté poprvé ve větší míře setkali s nebezpečnou protitankovou zbraní německé pěchoty - Panzerschreckem a Panzerfaustem (prvním čs. tankem, vyřazeným pomocí Panzerfaustu, se stal T-34/76 "LIDICE", zasažený nedaleko osady Franków v prostoru "Krvavé kóty" 534 týden předtím). Okolo jedné hodiny poškodila právě pancéřová pěst první tank s osádkou čet. Ivana Timši. Z osádky padl nabíječ, ostatní členové osádky dokázali svůj stroj opustit, ačkoli utrpěli různá zranění.

Při další zteči po třetí odpoledne zasáhl Panzerschreck či Panzerfaust vozidlo ppor. Lumíra Pisarského. Stroj sice po zásahu nevzplanul, ale řidič byl zabit a nikým neovládaný tank se zřítil z úbočí do strže, kde se zastavil o stromy. Z téčka přežil pouze jeho zraněný velitel. Tankisté a doprovázející pěchota nehledě na tyto ztráty dokázali vyčistit několik zákopů a pomalu postupovat dále k vrcholu. Řidiči-mechanici měli zařazeny nejnižší rychlostní stupně, motory pracovaly na plný výkon a tanky, doprovázené hrstkou vojáků, se namáhavě plazily po úbočí vzhůru. Hlavní síly pěchoty se nacházely ještě daleko vzadu. Stroj npor. Tesaříka se jako první dostal těsně pod vrchol a jeho velitel ničil palbou z kanónu i kulometu, skloněných do maximální deprese, zbývající nepřátelské pozice. Přesto došlo k tragické situaci, na niž samotný Tesařík po válce vzpomínal takto: "Do zákopů přímou palbou střílet nemohu a tak biji kartáčovými granáty do sosen nad zákopy a střepiny vykonávají své dílo. Fašističtí vojáci mně svými ručními zbraněmi ublížit nemohou. Zůstávám na místě a posílám si pro jistotu pro další střelivo. Snad jsem byl tam nahoře na kótě hodinu, snad dvě, v boji člověku ubíhá pojem času. Ale najednou se v hluchém prostoru mých zbraní objeví rozšklebená tvář fašistického granátníka. Vystřelit jsem nemohl, nezasáhl bych. Fašista, vědom si své vlastní síly a mé bezmocnosti, vítězoslavně zpitvořil svůj obličej. Jako dnes ho vidím před sebou, vpředu mu chyběly dva zuby, v ruce měl jakousi neznámou ruční zbraň žluté barvy, s kterou proti mému tanku zamířil.
Na ty chvíle nikdy v životě nezapomenu. Tu zpropadenou tvář bych poznal mezi tisíci. Za fašistickým granátníkem se náhle objevil ohnivý plamen. Tankem to rázem strašlivě otřáslo. Prudký náraz celou osádku takřka ochromil, stroj začal hořet a sjíždět dolů po prudkém svahu. Nevěděli jsme, co se to s námi stalo. Cítím prudké bolesti, krev, kolem mne všechno hoří..."

Tesařík stačil z planoucího "téčka", které se rozjelo tažené gravitací ze svahu dolů, vyskočit a tím si s nejvyšší pravděpodobností zachránit život. Tank se podobně jako Pisarského stroj zastavil až o stromy ve strži. V jeho útrobách po nárazu zahynuli (pokud nebyli mrtví již v okamžiku zásahu) spodní střelec svob. Štefan Zvarik a nabíječ voj. Michal Varga. Z osádky kromě velitele přežil s těžkým zraněním řidič voj. Václav Novický. Zraněného velitele praporu, zasaženého střepinami a kousky žhavého kovu do obličeje z bojiště evakuovala osádka tanku T-34/85 des. Mikuláše Končického, která poskytla Tesaříkovi ihned první pomoc a předala jej zdravotníkům ve výchozím postavení na výšině 576. Přes okamžitý přesun na brigádní ošetřovnu a následnou operaci v sovětské nemocnici, kam byl přepraven sanitním letounem, se jeho levé oko nepodařilo zachránit. Ke svému praporu se Richard Tesařík vrátil až po dvou měsících, 26. listopadu 1944.

Samotný vrchol trigonometrického bodu 694 pozdě odpoledne ovládla díky pomoci Tesaříkova tankového praporu pěchota 2. praporu 1. čs. brigády (první na vrcholu byla rota ppor. Steinera) a zbytek praporu samopalníků por. Petrase. Němci se z kóty pokusili Čechoslováky několika protiútoky pomocí jednoho tanku srazit zpět, ti svá postavení ale udrželi a poté, co obranu kóty posílily opravené tanky T-34/76 des. Sochory a svob. Mišíka a samohybné dělo SU-85 svob. Hnídka, zůstala kóta už pevně v jejich rukou. Ztráty protivníka, způsobené čs. obrněnými vozidly, činily přibližně 25 mužů, protitankový kanón, tři těžké kulomety a dřevozemní bunkr. Kromě toho dobový dokument "Hlášení o bojové činnosti od 1. 9. 44 do 3. 10. 44" vypracovaný velitelem brigády škpt. Vladimírem Jankem a náčelníkem štábu brigády škpt. Ladislavem Perlem, zmiňuje:
...Poprvé jsme se v bojích střetli s novou německou protitankovou zbraní pro boj zblízka - Offen Rohr (méně častý název pro Panzerschreck - pozn. M. K.) 88mm protitanková puška. Touto zbraní bylo nám vyřazeno z boje 5 středních tanků, z nichž tři na hoře 694. Zbraň sama vzata jako trofej na hoře Gyrova 694, náboje do ní na průsmyku Duklja (pravopis ponechán - pozn M. K.). Při kolmém dopadu na pancíř propaluje mina trychtýř do hloubky asi 8 cm, průměr vrchní části trychtýře asi 6 cm. Rozstřikem kapek hořícího termitu se vypalují v pancíři důlky v hloubce 0,5 až 2 cm, takže při dopadu na hlaveň bývá plášť zcela neb částečné propálen...

Pro úplnost zbývá dodat, že další dva tanky při útoku, kdy byl zraněn npor. Tesařík, poškodily blízké výbuchy min a vyžadovaly opravu. Dvě vozidla z pěti vyřazených se podařilo vyprošťovací četě pásových traktorů Caterpillar z kóty odsunout, jeden byl opraven na místě a téměř ihned zasáhl opět do akce (výše uvedený T-34/76 des. Sochory), ale těžce zasažené tanky Pisarského i Tesaříka na bojišti ještě po nějakou dobu zůstaly. Protože prostředky brigády na jejich opravu zdaleka nestačily, byly nakonec odevzdány do PTRZ č. 5 v Przemyślu na generální opravu.


 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: 2. svtov vlka
v rubrice: Lid (eskoslovensko)

Související příspěvky:

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2014 esk rozhlas