Parašutista Foto:   U.S. National Archives

Od roku 1941 byly na území Protektorátu Čechy a Morava z Velké Británie vysílány připravené a vycvičené parašutistické skupiny. Hlavním úkolem dobrovolníků byla podpora domácího odboje a snaha udržet radiotelegrafní kontakt mezi domovem a Velkou Británií. Příprava a realizace těchto operací podléhaly II. odboru exilového Ministerstva národní obrany v Londýně, v jehož čele stál plk. František Moravec. Mezi jeho muže patřila i čtveřice, která v noci ze 4. na 5. května 1944 seskočila na jihu Českomoravské vrchoviny a nesla označení skupina SPELTER.

Tvořili ji velitel škpt. Břetislav Chrastina, zástupce velitele rtn. Jaroslav Kotásek, první radiotelegrafista rtn. Rudolf Novotný a pomocný radiotelegrafista a zároveň nejmladší člen 22letý čet. Jan Vavrda. Na jejich přípravě a realizaci operace se kromě čs. exilových vojenských zpravodajců podílela i britská tajná služba Secret Intelligence Service (SIS). Parašutisté prošli vedle základního výcviku i speciálními kurzy v zařízeních SIS. Jednalo se například o konspirativní a zpravodajský výcvik, mikrofotokurz nebo nezbytný spojovací výcvik. Na jaře 1944 proběhla konečná příprava. Základem úkolu skupiny SPELTER bylo co nejrychleji zkontaktovat podzemní organizaci v oblasti Nové Říše na Českomoravské vrchovině, navázat spojení s Londýnem a vybudovat zpravodajskou síť v oblasti jižní Moravy, zejména na Brněnsku. Záchytné adresy, které měly parašutistům pomoci a usnadnit orientaci v protektorátních podmínkách ihned po přistání, je směřovaly k vlastencům do Nové Říše, Třebíče, Brna, Slavkova, Židlochovic, Želetavy a pro případ špatného vysazení, či nutného přesunu na Slovensko i do Bratislavy. Nejdůležitější součástí materiální výbavy byla radiostanice s krycím označením Lenka.

Břetislav Chrastina Foto:   Parasutiste

Dne 18. 4. 1944 opustili vycvičení a připravení muži Británii a přesunuli se na jih Itálie, odkud probíhaly po osvobození a uklidnění situace od roku 1944 lety nad okupované území. 3. května 1944 byla skupina spolu s parašutisty ze skupiny POTASH přesunuta na operační letiště v Brindisi. V 19:30 odstartoval stroj Halifax k letu nad území protektorátu a za jasné měsíční noci a slabého větru provedl krátce po půlnoci ze 4. na 5. 5. 1944 vysazení obou skupin.

Muži ze SPELTERU přistáli na území protektorátu krátce po půlnoci 5. 5. 1944. Seskočili v okolí obce Kramolín nedaleko řeky Jihlavy. Měli štěstí, protože se jednalo o místo, kde byl jejich výsadek opravdu plánován. Taková přesnost nebyla v podmínkách střední Evropy pravidlem. Doskok však nedopadl zrovna nejlépe. Jaroslav Kotásek a Jan Vavrda přistáli v lese a jejich padáky se zachytily na stromech. Při jejich sundávání hrozilo nebezpečí zranění a tak se skupina rozhodla prostor rychle opustit, aniž zakryla stopy svého seskoku, a vydala se na první záchytnou adresu do Nové Říše. Během brodění přes řeku Jihlavu byl velitel Chrastina stržen proudem, uvolnily se mu boty upevněné na batohu a uplavaly mu. Nařídil svým mužům, aby pokračovali bez něj a společně se sešli v dohodnutém termínu na určeném místě. Poválečné výpovědi obou stran se rozcházejí. Podle zbývajících členů skupiny se po rozchodu vydali do Nové Říše, ale adresát je přijmout odmítl, čekali pak v okolních lesích až do konce smluvené doby. Příchodu Břetislava Chrastiny se nedočkali. Sám Chrastina ve své poválečné zprávě uvedl: Byl jsem partě na obtíž. Do svítání scházely dvě hodiny a k nejbližšímu lesu bylo 14 km vzdušné čáry. Zanechané stopy však vyžadovaly do rozednění zmizet v lese. Ale i po tom při případném se střetnutí s někým bylo nebezpečí, že nápadnost způsobená tím, že jsem byl neobut, nás prozradí. Pokusil se proto obstarat si obuv v blízkém mlýně, ale neuspěl. Vydal se na domluvené místo. U adresáta prý také neuspěl a ani svých mužů se nedočkal, a tak se rozhodl odejít do Brna a zkusit štěstí na druhé adrese. Když ani tam nebyl přijat, odešel na Slovensko, kde později spolupracoval s partyzány.

Jaroslav Kotásek Foto:   Parasutiste

Velení zbytku skupiny se ujal Jaroslav Kotásek. Při svém přesunu narazili náhodně u obce Boňov nedaleko Jaroměřic na noční hlídku místní civilní protiletecké obrany, jejíž člen František Pelán jim po delším vyjednávání uvěřil a nabídl jim pomoc. Seznámil je s Ladislavem Papulou z Myslibořic, u něhož se ubytovali a navázali radiotelegrafní spojení s československou Vojenskou rádiovou ústřednou ve Velké Británii. Stalo se tak v noci ze 4. na 5. června, tedy měsíc po seskoku.

Jejich přistání nezůstalo bez povšimnutí. Na úřadovnu brněnského gestapa se dostalo hlášení, že povozník vezoucí ranní mléko zpozoroval nedaleko Kramolína padák na vysokém stromě na okraji lesa. Místo bylo ihned prohledáno a kromě padáků byl nalezen také parašutistický materiál, ukrytý v nedalekém křoví. A tak se rozjela pátrací akce, při níž gestapu bezděky pomohli i samotní parašutisté. Při pokusu navázat spojení na Brno, jak jim udával původní plán obdržený v Anglii, se dostali do styku s konfidenty brněnského gestapa Ryšánkem a Jizerou.

Rudolf Novotný Foto:   Parasutiste

Měli velké štěstí ve zradě jednoho z předních brněnských konfidentů, Paprskáře, který se pokusil o dvojitou hru a vyzradil sebe i své druhy členům parašutistického výsadku Calcium. Ti zprávu se jmény konfidentů gestapa ihned zaslali do Londýna, odkud bylo provedeno varovné vysílání. Skupina SPELTER s nebezpečnými spolupracovníky přerušila styk a uchýlila se na hájenku Ostrý.

Gestapo zatklo několik boňovských spolupracovníků. Z jejich výslechů si vytipovalo tři místa předpokládaného pobytu parašutistů a rozhodlo se pro ráznou akci směřující do Papulova stavení, Boňova a na hájenku Ostrý. Poslední místo se ukázalo jako správné, v noci ze 16. na 17. června byl v okolí hájenky proveden zátah. Parašutisté se pokusili z prostoru uniknout. Jaroslav Kotásek byl při úniku z obklíčení zastřelen. Vavrda spolu s Novotným měli větší štěstí. Zachytili se v nedalekých Šebkovicích a přečkali zde i silnou vlnu zatýkání. Kromě nenahraditelné ztráty jednoho člena přišli i o vysílačku, která se dostala do rukou gestapa. Často měnili místa úkrytu a díky pomoci svých přechovávatelů sestavili provizorní rádiovou stanici a na podzim se znovu ozvali Londýnu.

V zimě roku 1944 a na jaře roku 1945 předali do Londýna velké množství depeší o stavu své organizace, náladách v protektorátu, stavu a rozmístění německého vojska, přesunech německých jednotek a důležitých německých zbrojních skladech a továrnách ve svém okolí. Vykorespondovali si také dvě letecké dodávky zbraní pro svou organizaci, které přijali 8. 4. a 25. 4. 1945. Součástí první z nich byl i shoz náhradního rádiového kompletu s generátorem, který jim umožnil vysílat i z lesních úkrytů.

Jan Vavrda Foto:   Parasutiste

Oficiální seznam jejich spolupracovníků vytvořený parašutisty po válce obsahoval 218 jmen. Mezi úspěchy sabotážní a destrukční činnosti jejich organizace patřilo několikeré přerušení trati, vyhození vlaku či odzbrojování německých hlídek. O jejich snad nejvydařenější akci nás informuje depeše z 15. 4. 1945: Naše skupina zničila vlak na mostě za Jihlavou k Beranovu, čtyři sta padesát esesmanů mrtvých a mnoho raněných. Vlak byl zvlášť spěšný pro Znojmo.

Po příchodu Rudé armády se jí parašutisté dali k dispozici a spolu s ní se zúčastnili bojů v okolí Jaroměřic. Později se podíleli na pročesávání lesů a likvidaci menších německých skupin, které byly odzbrojovány.