Letecké muzeum Duxford Foto:  Jaroslav Beránek

Během invaze do Normandie bylo letiště v Duxfordu základnou pro americkou 78. stíhací skupinu, jejíž stíhačky Republic P47D Thunderbolt doprovázely bombardovací letouny při denních náletech nad Německo i okupovanou Evropu. V den "D" každý letuschopný stroj této skupiny přelétl několikrát kanál La Manche, aby útočil na vybrané pozemní cíle na francouzském pobřeží. Dnes je v Duxfordu největší letecké muzeum v Evropě.

Imperiální válečné muzeum si pro svou leteckou expozici nemohlo vybrat lepší místo. Duxford leží nedaleko starobylého anglického univerzitního městečka Cambridge a zdejší letiště bylo vybudováno již během "velké války". Stalo se jednou z prvních základen tehdejšího Královského leteckého sboru. V září 1918 na něm cvičili piloti jen před měsícem založené Royal Air Force, prvních zcela nezávislých leteckých vojenských sil na světě.

Po skončení prvního světového válečného konfliktu v listopadu 1918 v Duxfordu přistávala britská letadla z kontinentu. Po reorganizaci britské vzdušné obrany v roce 1924 začalo toto letiště hrát až na dalších téměř 40 let významnou roli jako základna stíhačů. V roce 1936 z něj často startoval poručík Frank Whittle, který studoval na nedaleké Cambridgské univerzitě a který později vyvinul tryskový letecký motor, jenž byl použit v jediném Spojenci operačně nasazeném tryskovém letadlu na konci druhé světové války - Gloster Meteor.

Devatenáctá squadrona RAF, která měla základnu v Duxford, se v létě roku 1938 stala první britskou perutí vyzbrojenou později proslavenými stíhačkami Supermarine Spitfire. Z tohoto letiště rovněž startoval legendární britský stíhač Douglas Bader, který již před válkou přišel při leteckém neštěstí o nohy. Navzdory tomu a přes odpor vojenské byrokracie se mu podařilo přesvědčit britské velení, aby byl přijat zpět do RAF. Později se stal nejen velitelem 242. squadrony, ale i celého wingu, který kromě 242. perutě zahrnoval i 19. a československou 310. squadronu na základně v Duxfordu. V roce 1941 byl Bader sestřelen, padl do zajetí, ale i přes svůj handicap se opakovaně pokusil o útěk. Nacisté se tohoto stíhacího esa natolik obávali, že jej ze zajateckých táborů pro letce přesunuli nakonec na hrad Colditz, který sloužil jako vězení pro nejvyšší spojenecké důstojníky.

První domov československých stihačů

"První československá letecká jednotka v Anglii, československá stíhací peruť 310., začíná svou činnost. A vám byla dopřána čest být jejími příslušníky. Vím, že všichni cítíte povinnosti, které vám vaše nové zařazení ukládá. (...) Svým vzorným vystupováním za všech okolností a získáním sympatií občanů Velké Británie získáte sympatie pro československý lid - a to v dobách nejtěžších. Buďte si toho vědomi a řiďte se tím vždy!" pravil v denním rozkazu velitel 310. československé perutě Alexander Hess v červenci 1940. A 17. srpna, když již letecká bitva o Británii zuřila v plné síle, byla 310. peruť na základně v Duxford prohlášena britským velením za plně bojeschopnou. K prvnímu bojovému střetnutí s Luftwaffe se českoslovenští stíhači dostali 26. srpna. O tom, že si počínali úspěšně, svědčí slova jejich britského velitele G. D. M. Blackwooda: "Tehdy jsem poznal, jak českoslovenští letci dovedou bojovat. Nebylo třeba rozkazů rádiem, vrhli se na Němce bez váhání. Neberu-li v úvahu, že jsem byl v tomto boji sám sestřelen, byl jsem s výsledkem prvního utkání vrcholně spokojen."

V Duxfordu zůstala 310. peruť až do poloviny roku 1941. V bitvě o Británii bojovalo 87 československých letců, osm z nich padlo. Ze zahraničních jednotek byli po Polácích, Novozélanďanech a Kanaďanech právě Čechoslováci nejvíce zastoupeni v britském Královském letectvu. Svobodný svět tehdy bránilo jen 14 francouzských letců. I proto se "Czech pilots" těší dodnes v Británii velké úcty.

Americká základna

V druhé polovině roku 1941 se Duxford domovem různých speciálních leteckých jednotek. Zkoušeli zde dokonce i několik ukořistěných německých letounů, například stíhačku Messerschmitt Bf 109 či bombardéry Junkers Ju 88 a Heinkel He 111. Základna hrála také významnou roli při vývoji bitevního letounu Hawker Typhoon. První operační wing vybavený Typhoony, které podnikaly "sweepy" nad okupovanou Francií, byl zformován právě v Duxfordu. Některé squadrony vyzbrojené novými typy letadel je tu zkoušely. Jednou z nich byla také 601. squadrona, jediná peruť RAF vybavená americkými stíhačkami Bell Airacobra.

V říjnu 1942 tu přistály první stroje amerického letectva - stíhačky Aircobra 350. stíhací skupiny. Do bojů však tato skupina nezasáhla v Evropě, ale až po přesunu do Severní Afriky.

Od dubnu 1943 se stal jednou ze základen 8. americké letecké armády, čítající na 200 tisíc mužů. O měsíc později v Duxfordu oficiálně přivítali král Jiří VI. a královna Alžběta příslušníky 78. stíhací skupiny. Jeden z nich, kapitán Charles London, se stal prvním stíhacím esem 8. letecké armády, když sestřelil pět nepřátelských letadel. Thunderbolty vystřídaly v prosinci 1944 stíhačky North American P-51 Mustang, typ, který zejména v posledních měsících války létal i nad naším územím. Byla to rovněž tato skupina, která zaznamenala první americký sestřel německé proudové stíhačky Messerschmitt Me 262. Do konce války v Evropě zničili piloti 78. stíhací skupiny 697 nepřátelských strojů, ať již ve vzduchu nebo na zemi.

Duxford se naštěstí nestal věznicí, ale muzeem

První stroje RAF se do Duxfordu vrátily až v prosinci 1945 a jako základna Královského letectva sloužil do roku 1961. O osm let později, když tomuto letišti hrozilo přebudování na věznici, začalo Imperiální válečné muzeum v Londýně uvažovat o Duxfordu jako o vhodném místě pro své sbírky. A v roce 1977 ve spolupráci s cambridgským hrabstvím a Duxfordskou leteckou společností letiště odkoupilo, aby se mohlo stát jedním z největších leteckých muzeí v Evropě.

K čtyřem historickým hangárům přibyla nová hala č. 1, v které je vystavena největší část leteckých sbírek. Zatím posledním "přírůstkem" je Americké letecké muzeum, jehož budovu navrhl roku 1991 britský architekt sir Norman Foster. O rok později za ni obdržel prestižní architektonickou Stirlingovu cenu. V této hale jsou téměř všechny typy letadel, které sloužily v letectvu Spojených států během druhé světové války. Největší prostor haly ale zabírá poválečný bombardér B-52, který je dosud v činné službě. Muzeum však není jen mrtvou schránkou pro exponáty, ale z jeho ranvejí každý den startují historická letadla a při leteckých dnech zažívá možná stejný provoz jako za války. Přístupné jsou i hangáry, v nichž se restaurují historická letadla. Muzeum vlastní nebo má vypůjčené na 200 letadel, od dvouplošníků z první světové války až třeba po moderní tryskové dopravní stroje, mnohé z nich jsou letuschopné. Chloubou expozice je nadzvukový Concorde, jehož kabinu je možné si prohlédnout.

Nejpočetněji je ale zastoupena jedna z nejslavnějších stíhaček druhé světové války - Supermarine Spitfire. Vystaven je rovněž jeden z nejlepších bombardérů své doby - čtyřmotorový Avro Lancaster. Tento typ se proslavil mimo jiné zničením německých přehrad na řece Ruhr speciálními "wallisovými pumami" v květnu 1943. Také tuto pumu válcovitého tvaru si mohou návštěvníci muzea prohlédnout. K velkým zážitkům patří rovněž prohlídka mohutného létajícího člunu Short Sunderland.

Z letadel, která poskytovala vzdušné krytí invazním spojeneckým silám, jsou v expozici stíhačky Supermarine Spitfire, Republic P-47D Thunderbolt, North American P-51D Mustang či Hawker Typhoon a bombardéry Avro Lancaster, De Havilland DH 98 Mosquito, "létající pevnost" Boeing B-17G, Consolidated B-24 Liberator a North American B-25 Mitchell. Protivníka však zastupuje pouze Messerschmitt Bf 109G.

V části věnované bitvě o Británii najdeme i "nelétající" exponát. Je jím sanitní vůz, který patřil jedné z Baťových továren v Anglii. Během bitvy jej továrna poskytla na pomoc obětem postiženým bombardováním Luftwaffe. I když mezi poválečnými letadly převládají britské a americké stroje, mezi exponáty je i několik sovětských Migů a dokonce cvičný Albatros z Aera Vodochody. Nejsou tu však jen vojenská letadla, na volné ploše jsou umístěny civilní dopravní letouny, mezi nimi například Bristol Britannia, která sloužila i u Československých aerolinií, či proslulý De Havilland DH 106 Comet. Pro návštěvníky, kteří se nebojí létat, také několikrát denně startují na vyhlídkové lety historické dvouplošníky z továrny De Havilland - Dragon Rapide a Tiger Moth. V záplavě exponátů a nejrůznějších lákadel by ale návštěvník neměl vynechat prohlídku operační místnosti, která byla rekonstruována do stavu v době bitvy o Británii. Na nástěnné tabuli je vidět číslo 310, které patřilo první československé stíhací squadroně RAF.

V leteckém muzeu je i pozemní bojová technika

Přestože je Duxford muzeem leteckým, nechybí tu ani pozemní bojová technika. Najdeme ji ve zvláštní hale stojící až za Americkým leteckým muzeem v nejodlehlejší části duxfordské základny. Jsou tu vozidla, děla, obrněnci z první světové války i téměř ze všech bojišť druhého světového konfliktu. Od Severní Afriky, přes východní frontu, včetně proslulého sovětského tanku T-34, až po vylodění v Normandii, osvobozování Francie a dobytí Německa. Zvláštní expozice je věnována maršálu Bernardu Montgomerymu, nejpopulárnějšímu britskému veliteli z druhé světové války. V této části si mohou návštěvníci prohlédnout i jeho štábní vozidla a přívěsy. Poměrně bohatě je zastoupena bojová technika, sloužící při invazi. Jsou tu například spojenecké tanky typu Sherman, Churchill a Centaur, nákladní automobil Bedford, průzkumné vozidlo Daimler Dingo, obojživelník DUKW, sanitka Austin a samozřejmě jeep Willys. Německou stranu však zastupuje pouze protitankové dělo 75 mm a stíhač tanků Hetzer. Návštěvníci si mohou prohlédnout i část potrubí PLUTO, které bylo položeno na mořském dnu mezi Británií a francouzským pobřežím pro zásobování invazních jednotek pohonnými hmotami. Technika ze světových válek je vystavována v bojových scenériích, návštěvníci si tak mohou lépe představit, jak sloužila. Poválečné tanky, mezi nimi i sovětské T-55 a T-72, jsou na volné ploše před halou, mnohé z nich ještě nerestaurované.

DOBRÉ

- Muzeum není jen "mrtvou schránkou" na exponáty, ale je živým organismem. Denně startují letadla, pravidelně se pořádají letecké dny. Volně přístupné jsou i restaurátorské dílny.
- Je postaráno i o pohodlí návštěvníků. Pro rozlehlost areálu jezdí mezi jednotlivými halami "vláček".
- Myslí i na "žaludky" návštěvníků. Blízko vchodu je restaurace, mezi 3. a 4. hangárem pak kavárnička.
- Hned u vchodu do muzea je obchod, ve kterém je bohatě zastoupena letecká i historická literatura a množství, většinou velmi vkusných upomínkových předmětů.
- Před muzeem je velké bezplatné parkoviště.
- Z Cambridge jezdí k muzeu pravidelně zvláštní autobusy zdarma.

HORŠÍ

- Nedostatečně jsou zastoupena německá letadla, vystaveny jsou pouze stíhačky Messerschmitt Bf 109 a unikátní raketový Messerschmitt Me 163. Zcela chybí bombardéry.
- Z britských letadel postrádáme zejména bombardér Vickers Wellington, v počáteční fázi tahoun nočních náletů na Německo. Na tomto typu také létali naši letci z 311. československé bombardovací squadrony.
- Úplná není ani pozemní technika, ale Duxford je především leteckým muzeem.

Imperial War Museum Duxford

Cambridgeshire, CB2 4QR
Muzeum je otevřeno denně kromě vánočních svátků od 10 do 16 hodin, od 13. března do 30. října až do 18 hodin. Vstupné činí 10,- liber, pro děti do 15 let zdarma. Volný je též vstup po 16.30 v létě a od 15 hodin v zimě.
www.iwm.org.uk

Jak se tam dostat:

Z Londýna autem po dálnici M11, odbočit na výjezdu číslo 10. Vlakem (z londýnských nádraží Kings Cross či Liverpool Street) nebo autobusem (nádraží Victoria Coach Station) do Cambridge, odkud jezdí do muzea zdarma zvláštní autobusy.

Letecký den 6. června - D-Day Anniversary Air Show

K 60. výročí invaze do Normandie připravilo muzeum zvláštní letecký den. Létat budou především typy letadel, které poskytovaly vzdušnou podporu spojeneckému vylodění.