Tankové muzeum Foto:  tankmuseum.ru

Tank - to je asi téma, které zaujme spíše muže. Ale neděste se ani vy, ženy, samy poznáte, že tanky přesahují rámec techniky, a musím vás ujistit, že i můj laický pohled na tuto vojenskou techniku je dalek porovnávání rychlostí, síly pancéřů, dostřelu či dojezdu ocelových monster. Ale rovnou na začátku musím muže varovat - když se dostanete do Ruska a vypravíte se do největšího tankového muzea na světě v Kubince, vzdálené asi čtyřiašedesát kilometrů od Moskvy, nechte raději své něžnější polovičky obdivovat jiné krásy Ruska.

"V základní expozici vystavujeme 326 modelů tankové a obrněné techniky, a to jak sovětské výroby, tak i dalších čtrnácti zemí věta," chlubí se mi s patřičnou hrdostí Jurij Pavlovič Muchin. S tanky doslova žije pětačtyřicet let. Sloužil na nich, zkoušel je a teď o nich velice poutavě vypráví jako pracovník unikátního muzea v Kubince u Moskvy.

Tankový pavilon Foto:  tankmuseum.ru

Člověk se až diví, co všechno je možné vymyslet, abychom jeden proti druhému mohli vytáhnout do boje v ocelové pevnosti, více či méně chráněni, a navíc co nejlépe vyzbrojeni. A tak v Kubince uvidíte tanky, které nejen za lomozu jezdí, ale třeba i skáčou. Takový ruský T-80 to prý dokáže až na vzdálenost dvaceti metrů.

Když tak brouzdáte hangáry tankového muzea, za chvíli vám z těch povětšině zelených či zelenošedých, ale třeba i v pouštní úpravě pískově hnědých nebo zimně bílých oblud všechno splyne a začnete se zabývat detaily a hledat jenom lahůdky. A povšimnete si, že některé nápisy jako by ani nepatřily k vojenské technice. "Dejme tomu v Německu to jsou názvy zvířat - tygr, panter, slon a tak dále. V Americe to zase jsou slavní generálové, u nás maršálové a vedoucí představitelé státu - Vorošilov, Stalin - a třeba v Anglii byl tank Valentýn. To proto, že přišel do výzbroje v době svátku sv. Valentýna," vysvětluje Jurij Muchin.

Snad nejkolosálnějším kusem sbírek tankového muzea v Kubince je tank s názvem Adam, stroj s kalibrem 600 milimetrů - ta hlaveň budí dojem otvoru továrního komínu. Měl k sobě ještě šest podobných exemplářů, Němci vedle Adama vyrobili ještě Evu a další. Adama ukořistili Sověti u Sevastopolu, Eva skončila tankový život u Brestu. A dnes mají v Rusku jediný exemplář tohoto monstra, zatímco v Německu je zase jenom náboj, a to v muzeu v Koblenzu.

V muzeu si můžete prohlédnout lehké německé tanky Foto:  tankmuseum.ru

Už jsme připomínali, že expozice v Kubince má třeba i plovoucí tank. Ten je z dílny Japonců. Ale jsou tu i jiné rarity, třeba tank s pěti věžemi, jehož posádku tvořila celá fotbalová jedenáctka, tedy jedenáct mužů. Mezinárodní rodina tankistů prý dokázala ke svým zbraním přistupovat i se lstivým humorem, a tak Sověti ve druhé světové válce věšeli na hlavně jiných typů strojů obyčejné plechové kbelíky, které zdálky Němce mátly, a ti v nich prý viděli obávané těžké tanky IS-2 s rozšířeným koncem hlavní.

Když se ale na některé prototypy díváte, máte dojem, že se to snad ani nemohlo rozjet, natož bojovat na frontách. To bych asi za volant auta nevyměnil. Ale Jurij Muchin mi odporuje: "Jako tankista asi nemohu říci nic jiného, pochopitelně, že se jezdí lépe s tankem. Řízení moderních tanků je na úrovni aut, není těžší, a stroj jede dokonce plavněji než auto," tvrdí s jistotou zkušeného tankisty můj průvodce muzeem.

Pro fanoušky vojenské techniky je Kubinka ráj, pro laiky neobyčejná zvláštnost a zajímavost. I s tím, že na cestu domů vás ve větru vyprovodí i zvuk podivné zvonkohry z tankových nábojnic pověšených vedle malé kapličky. Podle mě, snad aby bylo jasné, že tank je přece jenom zbraň, která je lepší v muzeu než namířená proti lidem.