Koncem 2. světové války hrozilo naší zemi zničení. Zatímco Američané začali osvobozovat západní Čechy a Rudá armáda dobývala na severu Berlín a na východě Moravu, nacisté se rozhodli klást ve zbytku protektorátu tuhý odpor. Rozsáhlé povstání na mnoha místech Čech ale Němce natolik paralyzovalo, že jim nakonec nezbylo nic jiného než dezorganizovaně utíkat na západ. Čeští vlastenci nás tak uchránili před osudem mnoha evropských zemí, kudy prošla fronta a kde zůstala rozstřílená a vypálená města i s historickými centry a statisíce a milióny mrtvých vojáků i civilistů.

Bojů v Ostravské operaci Rudé armády se kromě příslušníků 1. čs. samostatné tankové brigády zúčastnili i letci 1. čs. smíšené letecké divize. Do akcí nad frontou se zapojil 1. stíhací letecký pluk mjr. Františka Fajtla, z určité části složený z bývalých letců RAF (létali na Lavočkinech již v SNP) a 3. bitevní letecký pluk mjr. Mikuláše Guljaniče, vyzbrojený letouny Iljušin Il-2, přezdívanými též "létající tanky" či "šturmoviky".

Boj o Český rozhlas se stal nejvýraznější událostí Pražského povstání a posledních dnů války na našem území. Volání pražského rozhlasu znamenalo rozhodující obrat ve vývoji povstání. Bylo prvním veřejným povelem k masovému vystoupení našich občanů proti okupantům. Na rozhlasovou výzvu vyrostly v Praze a řadě dalších míst barikády. Rozhlas organizoval, ale i povzbuzoval v boji. Výzvy o pomoc z pražského rozhlasu připomněly ostatnímu světu, že válka ještě neskončila a že ještě není dobojováno.

Do bojů v ostravské operaci významně zasáhli i příslušníci 1. čs. samostatné tankové brigády a 1. čs. smíšené letecké divize. Operaci 4. ukrajinského frontu Rudé armády v posledních měsících války popisuje řada článků a publikací. Boje byly dramatické a došlo při nich i k ojedinělému využití československého pohraničního opevnění z konce 30. let. Málo z publikujících ale pracuje s údaji o množství obrněné techniky obou stran a většinou se omezí na lakonické konstatování, že Sověti měli v tancích výraznou převahu. Skutečnost však byla poněkud odlišná.

Kotláři - pojem, který pozvolna mizí s odcházejícím časem, ale který měl v poválečných letech dlouho až mytický význam. Mělo to i takový pohádkový nádech. Jako blesk z čistého nebe najednou udeří zničující silou a zase zmizí. Spojenecká letadla jako vykonavatelé spravedlnosti ničí představitele zla, tedy německé vojáky. Dvojice letounů pročesávaly nebe a při hustotě naší silniční a železniční sítě snad nebylo u nás obce, nad kterou by nepřelétly.

Přesně před 60 lety překročili první českoslovenští vojáci naše hranice a začali osvobozovat území své vlasti od fašistů. Karpatsko-dukelská operace, jejíž součástí byla i bitva o československé hranice, měla pomoci slovenským povstalců. Původně měla trvat jen 5 dnů, ale nakonec boje trvaly dnů 80. Památku padlých spolubojovníků si veteráni bojů o Dukelský průsmyk a předhůří Nízkých Beskyd připomněli v polské Dukle a ve slovenském Svidníku. S veterány mluvil náš zpravodaj v Polsku Pavel Novák:

Až si budeme v květnových dnech připomínat konec druhé světové války, povstání v českých i moravských městech a také osvobození Prahy, možná že se někomu bude zdát divné, proč osvoboditelé spěchali do našeho hlavního města z opačného směru, než kde leží jejich země. Proč a jak tomu bylo, by měly objasnit následující řádky.

Ze všech středoevropských metropolí vyšla zdaleka nejlépe, co se týče škod napáchaných během druhé světové války, Praha. Citelné šrámy tu pochopitelně zanechalo v roce 1945 především květnové povstání, ale ve srovnání s Budapeští, Berlínem nebo hlavně Varšavou šlo stále o únosné škody. Málo se ale ví o následcích spojeneckého bombardování, kterého na samém konci války nebyla ušetřena ani Praha.

Ráno 8. května 1945 se Rusové probíjejí obranou Drážďan, zatímco Prahou v té chvíli projíždí malá pancéřová kolona prvních amerických vojáků. Má zjistit poměry v bojujícím hlavním městě. Celý 8. květen pražské velitelství jedná s Američany, aby vyčerpaným povstalcům pomohli. Nakonec Američané odjíždějí. Stalin si výslovně přál osvobodit Prahu vlastními jednotkami.

Ačkoli při těžkém tříměsíčním postupu československých tankistů přes Karpaty došlo ke střetu s německými tanky jen v jediném významnějším případě, byla tam jejich činnost vzhledem k terénním podmínkám velmi neobvyklá. Dokládá to osud jednoho z nejstatečnějších, nejzkušenějších, ale i bezesporu z nejoriginálnějších tankistů, kteří kdy bojovali v československých zahraničních jednotkách. Tímto mužem byl Richard Tesařík, jeden ze šesti Čechoslováků vyznamenaných Zlatou hvězdou hrdiny SSSR.

Úspěšná spojenecká invaze ve Francii, ale hlavně sovětská ofenzíva z konce června 1944 vyvolala v zemích východní Evropy snahy zbavit se teď už nepohodlného spojenectví s Němci a přidat se nějakým způsobem k vítězům. Inspirovány příkladem Itálie se o to nejdříve pokusily Rumunsko i Bulharsko.