2. svtov vlka

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Praha staletá, Praha bombardovaná

Jiří Hošek (jih)  27.01.2005 13:42
Klášter Emauzy
Klášter Emauzy  

Ze všech středoevropských metropolí vyšla zdaleka nejlépe, co se týče škod napáchaných během druhé světové války, Praha. Citelné šrámy tu pochopitelně zanechalo v roce 1945 především květnové povstání, ale ve srovnání s Budapeští, Berlínem nebo hlavně Varšavou šlo stále o únosné škody. Málo se ale ví o následcích spojeneckého bombardování, kterého na samém konci války nebyla ušetřena ani Praha. 

Už v době, kdy stíhačky nacistické Luftwaffe ještě dokázaly tu a tam rozvrátit nálet, ve dne amerických a v noci britských bombardérů, začala Praha budovat svou protivzdušnou obranu. S přibývajícím časem a stále úspěšnějšími útoky na průmyslové srdce Německa získávaly na významu strategické továrny (a to nejen zbrojovky) nacházející se v českých zemích. I Praha byla z tohoto hlediska zcela legitimním cílem bombardování. Nezanedbatelné ztráty na historických památkách začali Pražané počítat už dlouho před dopadem první spojenecké pumy.

Ráz historického centra Prahy výrazně narušilo budování protileteckých krytů a okopů, mohutných protipožárních nádrží na náměstích nebo stavby ochranných zdí. Velkých jímek s vodou bylo vyhloubeno celkem 67, nevyjímaje Staroměstské, Hradčanské, Malostranské nebo Karlovo náměstí. Při sledování ve spěchu prováděných výkopů vstávaly vlasy hrůzou na hlavě především archeologům. Při kopání nádrže na Malostranském náměstí byla například objevena kompletní sídlištní vrstva z římského období, zasahující až do 4. století. Na Hradčanském náměstí se kopáčům "podařilo" pro změnu odkrýt slovanský sídlištní horizont i základy rané románské budovy.

První škody způsobené spojeneckým náletem nesou datum 15. listopadu 1944. Tehdy se několik amerických bombardérů přiblížilo od jihu podél toku Vltavy a svrhlo několik přesně mířených pum (průrazných i zápalných) do prostoru holešovické elektrárny. I když několik bomb dopadlo také mimo elektrárnu, kterou lze považovat za strategický cíl, počet obětí na lidských životech byl minimální.

Největší americký nálet na Prahu, na Popeleční středu 14. února 1945, ale strategické cíle rozhodně nehledal (a pokud hledal, tak nenašel...), a můžeme ho tak zařadit do kolonky plošného bombardování velkých měst Třetí říše, které Američané s Brity prováděli od roku 1942. Omyl amerických bombometčíků 62 "létajících pevností" B-17 8. letecké armády samozřejmě vyloučit nemůžeme. Mluví proti němu ale přinejmenším jasná obloha, která se 14. února nad Prahou klenula, i charakteristická podoba velkého města s nezaměnitelným tokem Vltavy.

Ať už si Prahu zvolili za cíl američtí plánovači s rameny hustě osázenými hvězdami nebo jen pilot velitelského letounu amerického svazu, následky pro Prahu a Pražany byly tragické. Zejména na Novém Městě, na Vinohradech, v Nuslích a Vršovicích byly zničeny a poškozeny stovky domů. Zasažen nebyl ani jeden jediný objekt zásadnějšího strategického významu. K vysokému počtu mrtvých a raněných (necelých 700, respektive 1500 lidí) přispěl i fakt, že signál "akutní letecké nebezpečí" byl podle svědků protileteckou obranou vyhlášen pozdě a mnoho lidí nestačilo vůbec doběhnout do krytu.

Nejvíce bývá tento nic neřešící americký nálet spojován s téměř naprostým zničením Emauzského kláštera, jehož areál zasáhly tři těžké pumy. Věže kláštera byly pobořeny; zničeny byly také klenby kostela Panny Marie a škody utrpěl i ojedinělý cyklus gotických maleb z doby Karla IV. Poškozeny byly i další pražské umělecké a architektonické skvosty - kostel sv. Václava na Zderaze, budova Vinohradského divadla, tzv. Faustův dům nebo Myslbekovo sousoší (naštěstí jen kopie) Přemysla a Libuše na Palackého mostě. Malou tragédií byl také požár malírny Národního divadla v Apolinářské ulici, kde plameny zničily řadu unikátních malovaných dekorací.

Svědectví o únorovém náletu podává ve svém deníku i paní Františka Berková. Z jejího popisu události se dozvídáme i zajímavou skutečnost, která vysvětluje katastrofální dopad zásahů malých zápalných pum na pražskou zástavbu a s tím související kritiku činnosti nebo spíše nečinnosti požárníků. Většina pražského hasičského sboru odjela na pomoc hořícím Drážďanům, které byly britskými bombardéry v noci ze 13. na 14. února při nechvalně proslulém náletu prakticky zcela zničeny.

V deníku Františky Berkové se mimo jiné dočteme: "14. t. m. byl nálet na Prahu. Odneslo to zase nejvíce vnitřní město; Vršovice, Vinohrady, Praha II až po Vltavu. Most Palackého byl poškozen. Lidé s něho i s Jiráskova byli tlakem vzduchu smeteni do Vltavy. Několik domů na nábřeží bylo zasaženo, rohový dům Resslovy ulice a nábřeží zhroutil se až do přízemí. Na křižovatce elektr. drah, zrovna u něho stálo asi 250 lidí - ti většinou zahynuli. Poplach přišel pozdě. 12.14 v poledne zahoukaly sirény, ale už téměř v témž okamžiku padaly bomby a za minutu bylo po všem. (Podle záznamu z deníku pražské protiletecké obrany byl letecký poplach vyhlášen ve 12.20 a první pumy začaly dopadat ve 12.25. Nálet trval jen tři nebo čtyři minuty. Letecký poplach pak byl ukončen ve 13.10.) Mnoho lidí bylo na ulicích, v tramvajích, málokdo v krytu - proto je tolik mrtvých a raněných. Z památek pražských byl pobořen a shořel klášter a kostel 'Na Slovanech' - Emauzský. Vedle bylo skladiště gumy, hořelo ještě třetí den. Hasiči pražští byli většinou odjetí do Drážďan, kde před tím byly tři ohromné noční (1000-1200 letadel) a dva menší denní nálety, které obrátily vnitřní město v trosky. Machytka, který je asi hodinu odtud v Niedersedlitz, psal Ivanovi, že to bylo peklo."

Další svědectví podává ve své knize Konec vzpomínání profesor Vladimír Vondráček, přednosta psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. "14. 2. jsem byl ve Vinohradské nemocnici na oddělení prof. Prusíka. K polednímu jsem měl vyšetřit ještě jednoho pacienta. Pacient tam nebyl. A to jsou ty uzle v životě lidském, ... Když tam pacient nebyl, rozhodl jsem se odejít ... Nasedl jsem do tramvaje a odjel domů. Kdybych byl býval pacienta ošetřil, byl bych se zdržel asi o půl hodiny a možná jel tramvají, která na Schwerinově třídě (dnes Vinohradské) dostala plný zásah bomby. Když jsem přišel domů, ještě jsem dělal korekturu článku, když zaječely sirény. Nebral jsem to vážně, před únorovým náletem to nikdo nebral vážně. ... Uslyšel jsem nízko letící letadlo a pak během asi osmi sekund několik stále se stupňujících ran, zvláštní svištění (to sviští bomby před dopadem) a zvuk sypajícího se skla. Myslil jsem, že to střílí protiletadlová baterie, ale měl jsem přitom nepříjemný pocit velkého nebezpečí. Oblékl jsem plášť, řekl Jarče, aby šla do krytu, a sám jsem se chystal také jít do krytu do vedlejšího domu. Když jsem otevřel domovní dveře, viděl jsem všude spoustu skla, proto jsem se spokojil se suterénem našeho domu, kde již byli ustrašení nájemníci. Se zájmem jsem pozoroval jejich děsové reakce. ... Naše škoda byla opravdu nepatrná. Jedna okenní tabulka se rozbila, v jídelně spadla z benátského lustru jedna skleněná ozdoba a železná roleta v mé garáži (Španělská 3) se vyboulila dovnitř. Nedaleko mé garáže bombardování Vinohrad končilo. Můj přítel Vladimír Hlaváček, známý otorinolaryngolog, se vracel pěšky z Vinohradské nemocnice domů do Žitné ulice. Byl to nekompromisní evangelík ..., ale když ty bomby začaly padat, uchýlil se přeci jenom do katolického vinohradského chrámu sv. Ludmily. Dobře udělal. Nedaleko kostela byla pak nalezena veliká jáma po bombě. Několik domů od nás, v Mánesově ulici, bydlel známý malíř Štáfl. Dům byl bombou zbořen, nájemníci zahynuli a Štáfl s chotí rovněž. Zahynulo také několik lékařů. Gynekolog prof. Zikmund, již starší pán, se vracel z nemocnice, nešel do krytu a byl zabit na ulici. ... Mnoho ordinací bylo vybombardováno, např. byt i ordinace pozdějšího akademika Charváta. Jedna ze dvou Charvátových dcer měla spoustu skleněných střepů zaseknutých do zad. Říká se, že k bombardování prý došlo omylem, velitel si prý spletl Prahu s Drážďany. Byla-li to pravda, nevím. Když se po válce mohlo již zase snadno jezdit do Německa, byl jsem často v Drážďanech, které jsem znal již z dřívějška. ... Když si Pražák všimne Labe v Drážďanech, vidí, že dělá podobně velké zákruty jako Vltava v Praze."

Po únorovém bombardování, které pro Pražany bylo šokujícím zážitkem, o kterém byli přesvědčeni, že už nepřijde, následovaly 2. a 3. března dva menší nálety. 25. března se ale lesklé trupy amerických čtyřmotoráků objevily nad Prahou znovu, aby svůj zkázonosný náklad tentokrát vysypaly nad severovýchodní částí města. Motivace náletu, který měl za cíl zničení významných pražských průmyslových podniků, byla vzhledem ke kvapem se blížícímu konci války poněkud problematická. Je ale pravdou, že se ze dvou pražských továren i na sklonku války hrnuly na frontu stovky stíhačů tanků typu Hetzer, které dokázaly postupujícím Američanům i Rusům zle zatopit.

Co se Spojencům nedařilo prakticky celou válku při náletech na plzeňské Škodovy závody, se jim v březnovou neděli "podařilo" prakticky beze zbytku. Celkem bylo totiž v Libni a Vysočanech zničeno nebo vážně poškozeno 60 továrních objektů. V sutiny se proměnily Českomoravské strojírny (zcela zničeno tam bylo 171.500 metrů čtverečních ploch dílen), Českomoravská Kolben - Daněk, Vysočanská mlékárna, hlavní sklady firmy Julius Meinl, mostárna a továrna na stroje bratří Prášilů, Ottova chemická továrna, libeňský lihovar, parní mlýny Františka Odkolka, továrna na celuloidové zboží a další továrny. Zatímco materiální škody byly enormní, větším ztrátám na lidských životech zabránil jen fakt, že si Američané pro svůj nálet vybrali neděli, kdy se v továrnách nepracovalo naplno. I tak ale bylo v Libni, Vysočanech, Střížkově, Proseku a Hloubětíně přes 250 mrtvých a téměř 500 raněných. Krutou daň si americké bomby vybraly také mezi obyvateli obcí, které v roce 1945 ještě ležely za hranicemi Prahy. V Letňanech, Satalicích, Kbelích a Čakovicích bylo usmrceno 196 osob a dalších 750 jich utrpělo zranění.


 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: 2. svtov vlka
v rubrice: Osvobozen SR

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2014 esk rozhlas