Barikáda před rozhlasem Foto:  Archiv Českého rozhlasu

Boj o Český rozhlas se stal nejvýraznější událostí Pražského povstání a posledních dnů války na našem území. Volání pražského rozhlasu znamenalo rozhodující obrat ve vývoji povstání. Bylo prvním veřejným povelem k masovému vystoupení našich občanů proti okupantům. Na rozhlasovou výzvu vyrostly v Praze a řadě dalších míst barikády. Rozhlas organizoval, ale i povzbuzoval v boji. Výzvy o pomoc z pražského rozhlasu připomněly ostatnímu světu, že válka ještě neskončila a že ještě není dobojováno.

Události posledních dnů, Hitlerova smrt, pád Berlína a obsazení převážné části Německa Spojenci, vystupňovalo napětí na územích dosud kontrolovaných německými vojsky. Bylo jasné, že konec "tisícileté říše" je už jen otázkou dnů, a právě těch pár dnů teď připadalo všem nekonečně dlouhých. S léty potlačovaná nenávist k Němcům dostala průchod nejdříve v počešťování měst, byly odstraňovány německé nápisy i nacistické symboly. Němci postřehli neobvyklé napětí a v pátek 4. května v Praze na některých křižovatkách a v důležitých budovách, zejména v rozhlase, rozmisťují vojenské hlídky, nebo je ještě posilují a stavějí zátarasy. Německé jednotky se chovají celkem zdrženlivě, jejich velení zřejmě věří plánu K. H. Franka na politické řešení situace.

Je sechs hodin

Do těchto nálad zapůsobila jako roznětka slova rozhlasového hlasatele Zdeňka Mančala, když pátého května 1945 v 6 hodin ráno zkomolil dvojjazyčné vysílání a do mikrofonu řekl: "Je sechs hodin." Od té chvíle se už vysílalo jenom česky a hlasatelé Mančál, Kozák a Malík už německou hlasatelku k mikrofonu nepustili. Když nacistický intendant pražského rozhlasu Thürmer nepochodil ani u českého inspektora vysílání Kukrála, požádal německé velitelství o posily, s jejichž pomocí by zjednal "pořádek".

Posila, sedmdesát vojáků SS, přijelo na kolech k budově rozhlasu v 11 hodin a dovnitř se dostali vchodem z Balbínovy ulice. Před hlavním vchodem do budovy z Vinohradské (tehdy Schwerinovy) ulice začali zesilovat zátarasy z ostnatého drátu a pytlů s pískem. Velitel posilové jednotky zahájil rozmisťování svých vojáků po budově, ale německé nápisy a všechny orientační tabulky už čeští zaměstnanci odstranili, a tak se chodby pro dorazivší vojáky staly jediným velkým bludištěm.

Vedení českého odboje s obsazením a obranou rozhlasu počítalo a pro ten případ měla být k dispozici jednotka vládního vojska. Ta se shromáždila před bývalým Štefánikovým domem na Vinohradech a postupovala pozvolna Balbínovou ulicí. Avšak ještě před tím, krátce po poledni, dorazilo k rozhlasu ze služebny v Bartolomějské ulici nákladní auto s českými policisty, kteří dostali za úkol budovu rozhlasu obsadit. Na Václavském náměstí projeli kolem hlídek, které tvořili rakouští policisté, a dokonale překvapili německou jednotku v rozhlasové budově.

Policejní přepad

Nacističtí vojáci totiž právě obědvali a kromě stráží se všichni věnovali svým jídelním miskám. Třeskly první výstřely, a než se Němci vzpamatovali, dvanáct (podle některých pramenů čtrnáct) českých policistů vniklo překvapujícím způsobem do budovy a obsadilo za pomoci českých zaměstnanců rozhodující pozice, to znamená vysílací pracoviště a hlavní přepojovač, takzvanou "galerii". Hlasatelé, zabarikádovaní v hlasatelně začínají volat o pomoc a z rádia se začne ozývat to známé: "Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu!"

Na budově rozhlasu se objevují československá a americká vlajka, vyvěšení sovětské a britské však zabraňují němečtí vojáci střelbou. To už se Balbínovou ulicí blíží k budově rozhlasu četa vládních vojáků pod velením hejtmana Záruby, která se však dostane pod kulometnou palbu z budovy školy na Smetance, obsazené německou jednotkou. Vládní vojáci se pod palbou z Balbínovy ulice stáhnou do Římské ulice a z tamních domů pronikají přes dvory a střechy do horních pater budovy rozhlasu, které nezkušený velitel německé ochranné jednotky neobsadil. Vládní vojáky mezitím posílili civilisté, kteří se přidávají buď se zbraněmi, ale i bez nich. Němci nevědí kam dřív, ostřelováni jsou i z oken sousedních domů loveckými puškami.

Přicházejí posily

Ještě před večerem vnikají do budovy další posily. Protože hlavní vchod stále není bezpečně v rukou povstalců, prorážejí lidé dva otvory v bočních zdech budovy z míst, která nejsou pod německou palbou. Naproti tomu německá jednotka je v naprosté izolaci, neví pořádně, co se v Praze děje, nemůže ani požádat o posily, protože se povstalcům podařilo ovládnout hlavní poštu v Jindřišské ulici a vypnout telefony, které spojovaly nejdůležitější německé vojenské, politické, správní a bezpečnostní orgány i některé byty. To byl jeden z rozhodujících momentů, protože řada německých vojenských jednotek byla beze zpráv a informací o vývoji situace a nepodařilo se tak včas soustředit síly k potlačení povstání.

Útočníci v rozhlase pozvolna získávají převahu a němečtí obránci se stahují do sklepů budovy a střílejí sklepními okénky. To je však jejich další osudná chyba, protože povstalci se je rozhodnou vyplavit "jako krysy". Před pátou hodinou odpolední nastupuji hasiči, rozvinují hadice, vnikají s nimi až ke sklepním okénkům a zastrkují je dovnitř. Do sklepů, posledních obranných postavení německých vojáků v budově rozhlasu, se valí proudy vody. Krátce před šestou to konečně Němcům "dochází" a jejich velitel žádá o kapitulaci. Následuje obvyklé německé "divadlo" se hrou na "vojenskou čest", a tak když se objeví v uniformě hejtman vládního vojska Záruba, Němci konečně odhazují zbraně a vylézají ze sklepa. První den boje o rozhlas končí a ten stále vysílá. K zajištění vysílání přispělo zejména převzetí strašnického vysílače českými zaměstnanci, také za pomoci policistů i obsazení meziměstské telefonní ústředny ve Fibichově ulici. Tam povstalci vypnuli modulaci Říšského vysílače Čechy ze studia v Karlíně a do ostatních vysílačů, kromě Liblic a Mělníka obsazených nacisty, pustili vysílání z vinohradské budovy.

Česká lest na esesáky Na Smetance

Do bojů o Rozhlas zasáhlo i sto dvacet tři německých vojáků ve škole v ulici Na Smetance. Dva těžké kulomety umístěné v prvním poschodí ovládaly nejen okolí školy, ale i celou Balbínovu ulici, vedoucí podél budovy rozhlasu, a způsobily mezi lidmi u rozhlasu nejvíce obětí. Jejich dílem byli i mrtví civilisté na rohu Balbínovy a Vinohradské ulice. Škola byla ostřelována českými bojovníky, ale německé pozice byly silné, a tak posléze začalo vyjednávání. Čeští obléhatelé použili lsti a využili toho, že u rozhlasu bojovali v uniformách také dva britští vojáci, seržant Thomas Vokes a vojín William Greig, kteří utekli z německého zajateckého tábora. Němci je pokládali za anglické parašutisty, kteří byli vysazeni jako předvoj útočících spojeneckých jednotek. Z obav, aby nebyli obviněni z maření podmínek kapitulace, se proto s obléhajícími dohodli nejdříve na zastavení palby a klidu zbraní. Jednání pak dále pokračovalo a nakonec posádka SS dva dny nato, 7. května, kapitulovala.

Už v noci ze soboty na neděli začali Pražané se stavbou barikád, které jim jednak poskytovaly úkryt před střelbou, ale znemožňovaly také pohyb německé vojenské techniky po pražských ulicích. Ztěžovaly rovněž německým jednotkám přístup do města zvenčí a izolovaly jednotlivá německá střediska odporu. Před rozhlasovou budovou byly na Vinohradské třídě dvě barikády, v blízkém okolí pak 19. Celkem bylo v Praze během povstání postaveno 1583 barikád.

Tanky u rozhlasu

V neděli 6. května se k budově rozhlasu přesunula pražská revoluční tanková jednotka s německými stíhači tanků Hetzer, bez děl, jen s provizorně vyzbrojenými kulomety. S její pomocí se dařilo odrážet útoky německých jednotek. Od rozhlasu se "tankisté" museli vrátit k Muzeu. Nacisté se totiž z Pečkárny začali rozlézat po střechách sousedních domů. Jeden z "tanků" zajel dnešní Vinohradskou třídou dolů na křižovatku u Muzea a dvěma kulomety se pokoušel Němce ze střech sestřelit. Dopoledne ještě okupanti na Vinohradech zkusili přerušit kabel spojující hlavní budovu rozhlasu s vysílačkou ve Strašnicích, opět však byli revoluční tankovou jednotkou rozprášeni.

Němci se po celý den pokoušeli umlčet vysílání povstaleckého rozhlasu ostřelováním děly z prostoru Hlavního nádraží a také leteckým bombardováním. Až do večera nebyla budova rozhlasu ani antény strašnické vysílací stanice poškozeny, i když okolní budovy dostaly řadu zásahů. V 17.40 však německé letadlo, pravděpodobně proudový stíhací Messerschmitt Me 262A Schwalbe, zasáhlo údajně "vzdušným torpédem" budovu rozhlasu na Vinohradské třídě. Bomba pronikla až dolů do haly, kde vybuchla. Byla zabita řada obránců a způsobena tak rozsáhlá škoda na vysílací technice, že z budovy nebylo možné dále vysílat. Němci se pokoušeli využít zmatku po bombardování k útoku na rozhlas, ale byli znovu za pomoci tankové jednotky odraženi.

V 19 hodin večer bylo po osmdesáti minutách vysílání obnoveno z provizorního studia zřízeného pod stožáry strašnického vysílače. Z tohoto provizoria se vysílalo až do 16. hodiny dalšího dne, tedy 7. května, kdy byla zapojena hlasatelna zřízená v Husově sboru na Vinohradech. Pokus německých tanků o proniknutí ke strašnické vysílačce byl odražen a také nálet německých hloubkových letadel nebyl úspěšný. Výzvy o pomoc se vysílaly také cizojazyčně - rusky, anglicky, polsky. Na pomoc jsou voláni i hloubkoví letci, aby zamezili přísunu německých posil od Benešova. Pracovníci rozhlasu zapojili 6. května ve 2 hodiny ráno také dvě krátkovlnné vysílačky na Letné, aby vysílání výzev o pomoc bojující Praze mohlo být zachyceno i v cizině. Po poškození budovy rozhlasu však jejich vysílání skončilo. Informace z těchto zdrojů byly podkladem pro vysílání českého programu BBC.

Dva kritické dny

Boj o rozhlas pokračoval 7. května už třetí den, povstalcům docházelo střelivo, nedostávaly se zbraně. Ten den byl nejkritičtější i pro obranu vysílačky ve Strašnicích. Němci na ni útočili od Malešic a k její obraně byla vyslána revoluční tanková jednotka, s jejíž pomocí byl nakonec německý útok odražen. Během dne se rozhlasovým technikům podařilo zprovoznit náhradní vysílací studio a hlasatelnu v Husově sboru v Bezručových sadech, odkud se vysílalo až do 9. května do 19 hodin, kdy bylo obnoveno vysílání z hlavní rozhlasové budovy. Němci změnu místa vysílání nepostřehli a útočili neustále na hlavní budovu na Vinohradské a také na strašnickou vysílačku.

I čtvrtý den se Němci snaží umlčet povstalecké vysílání a odpoledne neúspěšně útočí od Petschkova paláce. Nastala kritická situace, v níž Němci uplatňují svou materiální převahu, nasazují tanky, dělostřelectvo i letectvo, ale obránci vydrží. Navíc na studio v Husově sboru byly napojeny další vysílače, a to v Mělníku, Liblicích a Poděbradech, které mezitím čeští povstalci osvobodili. Německé jednotky bojují i večer, přestože v 16 hodin německé velení v Praze kapitulovalo.

Rudá armáda v Praze

Devátého května v časných ranních hodinách konečně dosahují okrajů Prahy první sovětské jednotky 1. ukrajinského frontu, které vyrazily od severozápadu 6. května. Zprávu o tom ale vysílal rozhlas až v 8 hodin. Současně vyzýval Pražany, aby pomáhali postupu Sovětů odstraňováním barikád. O půl dvanácté dorazil na dnešní náměstí Míru na Vinohradech první motorizovaný oddíl sovětské armády. Boje se pak přenesly do jihozápadních částí města.

Původně měla do Prahy dorazit 7. května vojska 2. a 4. ukrajinského frontu, ale těm se nevedlo ani v Ostravské operaci, ani jižněji u Brna. Nepříjemnou pobídkou pro Sověty pak musela být i zpráva velitele spojeneckých vojsk na Západě Dwighta Eisenhowera ze 4. května, v níž oznamoval sovětskému velitelství, že se rozhodl zahájit postup do Československa a dosáhnout linie Labe a Vltavy. Toho se zřejmě obával i Stalin, když koncem dubna telefonoval veliteli 1. ukrajinského frontu Koněvovi a nařídil mu zahájit co nejdříve Pražskou operaci a nevpustit Američany dál do Čech. Proto náčelník sovětského generálního štábu Antonov Eisenhowerovi odpověděl, že postupovat nemůže, protože Rudá armáda už je na cestě!