Z deníku Františky Berkové, rozené Kesslerové, manželky brněnského lékárníka. Dnes bylo v Remeši, v malé škole, kde je Eisenhowerův stan, o 2. hod. v noci podepsána kapitulace Německa. Neuznávají ji však prý Němci v Českosl. republice, kteří si chtějí probojovat cestu domů. Snad tedy konec války!

Právě jsme se dozvěděli o Karlovi z Hodonína. Přišel k nám odtamtud jeho známý, který vyřizoval, že jsou živi a zdrávi. Dobývání Hodonína bylo zlé, mnoho domů zbořeno a vykradeno. Strýček Karel je místopředsedou Národ. výboru.

Dnes před polednem začala zase fungovat elektřina a téci voda. Pomalu tedy se vracíme do starého pořádku. Už jsme si vypraly s Josefkou prádlo a po neděli se dáme do čištění pokojů. Díky elektrickému proudu můžeme poslouchat rozhlas. Praha vysílá po celý den hlášení. Povstání, zdá se, mělo úspěch. Město je stále v rukou Čechoslováků a Američané jim jdou na pomoc. Dej Bůh, aby to dobře dopadlo.Vzpomínám stále na Máří a na všechny přátele tam...

Teď přinesla Dada ohromnou kytici šeříku. První květiny po dlouhé době! Stromy jsme takřka neviděli kvést, jen v doktorově zahradě meruňku a višně. Jinak pro nás jara nebylo, zatlačila nám je z myslí i z očí válka.

(Pozn. Text není redakčně upravován)