Ostnatý drát Foto:  vhá

Velmi živou součástí života německé společnosti je i více než šedesát let po skončení druhé světové války vyrovnávání se s nacistickou minulostí. Na vlastní kůži se o tom teď přesvědčili obyvatelé východoněmeckého Halle. Teprve nyní se dozvěděli, že na severovýchodním okraji města se rozkládal na sklonku války jeden z vnějších, takzvaných pobočných lágrů nechvalně proslulého koncentračního tábora Buchenwald. Jak se v Halle k této ponuré části vlastní historie stavějí, to se vydal zblízka zjistit zpravodaj Českého rozhlasu v Německu Jiří Hošek.

Tady se nacházel tábor Mötzlich

Foto:  jih

Fotogalerie obsahuje: 6 obrázků

Jiří HOŠEK: Tady nedaleko polní cesty, které místní říkají U Zlatého kopce, stál od července 1944 prokazatelně jeden z vnějších lágrů koncentračního tábora Buchenwald. Nesl jméno Mötzlich. I tady podle historických pramenů umírali vězni, hlavně tedy ze zahraničí. "Máme tu případy dvou polských vězňů Viktora Cybulského a Edmunda Czerwinského. Oba pocházeli z Lodže. Ti byli v prostorách tábora oběšeni. Údajně kvůli pokusu o útěk," cituje z historických materiálů centrály pro stíhání nacistických zločinců v Ludwigsburgu publicista Nico Wingert. Byl to právě on, kdo kauzu zapomenutého tábora mediálně rozvířil. Město Halle na znovuobjevení tábora pro čtyři sta až pět set vězňů ve svém katastru zprvu zareagovalo dost podivně, jako by si tuto nepříjemnou skutečnost nechtělo přiznat. I šéf městského archivu Ralf Jakob při našem setkání napřed mlžil a snažil se zdůraznit, co už město v rozkrývání nacistické minulosti udělalo. Nakonec ale přispěl poznatky o tom, jak tábor vlastně vypadal.

Ralf JAKOB, šéf městského archivu, Halle: Vězni byli ubytováni v nejjednodušších dřevěných ubikacích. O ostrahu se starali dozorci z řad SS. Existenci strážních věží dokládají výpovědi pamětníků. Údaje se liší ohledně toho, zda byl kolem tábora ostnatý drát a jestli plotem procházel elektrický proud.

Jiří HOŠEK: Roste tu jen pár křovisek, několik stromů, ale je znát na první pohled, že tu lidská ruka už kdysi působila. Teď sem taky město nechává vyvážet rum ze staveb a vytrhané dlažební kostky. Po třeba jen malé pamětní desce není překvapivě ani památky.

Ralf JAKOB, šéf městského archivu, Halle: V bývalé NDR se tato plocha používala za ještě dramatičtějších okolností. Prostranství sloužilo jako střelnice paravojenské organizace GST, což byla v podstatě vojenská přípravka pro mládež. To bylo pro tento areál další přítěží. Když to tu až do osmdesátých let sloužilo jako střelnice, může to být součást vysvětlení, proč se obyvatelé Halle patřičně nevypořádali s historií tohoto místa.

Jiří HOŠEK: S argumentací archiváře Jakoba částečně souhlasí historik Michael Fiebig, který pracuje v památníku nechvalně proslulé věznice Rotter Oxe. Ten je v Halle nejviditelnější připomínkou nacistické krutovlády.

Michael FIEBIG, pracovník památníku: Napadají mě tři důvody, proč obyvatelé města hned po válce památku vězňů koncentračního tábora nijak neuctili. Za prvé se styděli, protože tušili, co se tam děje a nic proti tomu nepodnikli, za druhé, obyčejní lidé nevěděli, jaká zvěrstva se v takových táborech páchají, že jsou tam biti a popravováni vězni a za třetí měli po válce starosti hlavně sami se sebou.

Jiří HOŠEK: Proč se ale na pobočný tábor Mötzlich jaksi zapomnělo po roce 1990? Podle Michaela Fiebiga se zkrátka stanovily jiné priority, jako třeba pronásledování židovských obyvatel města a zpracování novější historie NDR. Pak je tu taky argument, že podobných zapomenutých záborů je ve východní části Německa minimálně několik desítek. "Kolem dvou set padesáti pobočných táborů, vždyť jen Buchenwald měl takových lágrů sto padesát. Sám už vím o několika dalších zapomenutých kapitolách," říká publicista Wingert. Halle chce každopádně svůj dluh vůči táboru Mötzlich co nejrychleji splatit, ujišťuje mě mluvčí radnice Steffen Drenkelfuss. "Starostka města se před nástupem do funkce zavázala k tomu, že se vyrovnávání se s minulostí nezaměří jen na dějiny NDR a systém tehdejší Státní bezpečnosti, ale taky na to, co se za dob třetí říše dělo v oblasti Halle. Tímto příslibem se starostka řídí a podle toho teď taky jedná," poukazuje mluvčí na projekt s názvem Topografie teroru. "V příštím nebo přespříštím vydání místního věstníku otiskneme výzvu, aby se přihlásili ti občané, kteří o existenci koncentračního tábora v Halle něco vědí. Neděláme si ale přílišné iluze. Případným pamětníkům dnes bude minimálně pětaosmdesát, šestaosmdesát let," nezakrývá skepticismus archivář Jakob.