2. svtov vlka

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Obrněné síly v ostravské operaci

Milan Kopecký  09.02.2005 11:43
Osvoboditelé - Autor: archiv
Osvoboditelé
Autor:    archiv  

Do bojů v ostravské operaci významně zasáhli i příslušníci 1. čs. samostatné tankové brigády a 1. čs. smíšené letecké divize. Operaci 4. ukrajinského frontu Rudé armády v posledních měsících války popisuje řada článků a publikací. Boje byly dramatické a došlo při nich i k ojedinělému využití československého pohraničního opevnění z konce 30. let. Málo z publikujících ale pracuje s údaji o množství obrněné techniky obou stran a většinou se omezí na lakonické konstatování, že Sověti měli v tancích výraznou převahu. Skutečnost však byla poněkud odlišná. 

Sovětský 4. ukrajinský front tehdy patřil k nejslabším svého druhu, na počátku března jej tvořily pouze 1. gardová, 18. a 38. armáda. Do bojů ve Slezsku však 18. armáda významněji nezasáhla, protože byla ještě vázána na středním Slovensku. Její obrněné síly navíc představoval jediný, bojem prořídlý 108. gardový pluk samohybného dělostřelectva s tuctem samohybných děl SU-76. Ani jedna ze dvou zbývajících armád neměla ve stavu dostatečně velké množství bojové techniky, což se stalo výrazným handicapem operace a hlavním důvodem jejího zpožďování.

Německé síly reprezentovaly armádní skupina "Heinrici" (německá 1. tanková armáda a zbytky 1. maďarské armády), která byla 21. března 1945 zreorganizována pouze do 1. tankové armády pod velením generála tankových vojsk Walthera Nehringa. Jeho jméno se v historii 2. světové války objevilo v důležitých souvislostech několikrát. Po jistou dobu stál například i v čele "Afrikakorpsu". Jak bude patrné z průběhu bojů, 1. tanková armáda si ale stále udržovala vysoký stav obrněných vozidel, často dokonce vyšší než veškeré síly bojové techniky 4. ukrajinského frontu.

První sovětský útok na ostravskou oblast začal 10. března v prostoru Strumień a směřoval na Těšín. Čtvrtého dne operace, 13. března, do bojů zasáhly právě přisunutá německá 8. tanková divize i nedávno znovu postavená 16. tanková divize. Jejich tanky a samohybná děla vyztužovaly obranu XXXXIX. armádního sboru (tři pěší, jedna horská a jedna divize lidových granátníků) a aktivně podnikaly odlehčovací protiútoky ve snaze zadržet postup sil sovětského 101. střeleckého sboru a 127. lehkého horského střeleckého sboru 38. armády generála Moskalenka mezi městy Pawłowice a Strumień. To se jim nakonec za cenu citelných ztrát podařilo. Nevýrazným výsledkem prvního útoku Rudé armády na Ostravu, ukončeného 17. března, se tak stal výběžek o šířce 15 a hloubce od 6 do 12 km. To se odrazilo ve výměně velitele 4. ukrajinského frontu, neboť armádní generál I. J. Petrov byl 26. března vystřídán armádním generálem A. I. Jeremenkem.

Osádka T-34/85 z 2. praporu 1. ČSTB. Velitel ppor. Stěpan Vajda (nejvýše) padl 6. dubna 1945. - Autor: archiv M. Kopeckého
Osádka T-34/85 z 2. praporu 1. ČSTB. Velitel ppor. Stěpan Vajda (nejvýše) padl 6. dubna 1945.
Autor:    archiv M. Kopeckého  

I po třídenních bojích disponovaly obě německé tankové divize ještě 135 tanky a samohybnými děly (byť pouze třetina se nacházela v bojeschopném stavu a zbytek v polních opravnách), nepočítaje obrněná vozidla z několika oddílů stíhačů tanků pěších a horských divizí. V této době byl sovětské 38. armádě odebrán 5. gardový mechanizovaný sbor a veškeré její obrněné síly se scvrkly na necelých 90 tanků a samohybných děl. Proto front posílila na plný stav doplněná 1. československá tanková brigáda s 1500 vojáky a důstojníky pod velením majora (během bojů povýšeného do hodnosti podplukovníka) Vladimíra Janka. Naše brigáda v té době měla ve výzbroji svých tří bojových praporů celkem 52 tanků T-34/85 , 10 tanků T-34/76 a jeden T-70. Brigáda se stala nejsilnějším svazkem celého frontu; celá sovětská 38. armáda měla v té době pouze 51 tanků a 38 samohybných děl.

Ráno 24. března 1945 začala druhá fáze ostravské operace pro Němce nebezpečným průlomem obrany 68. pěší divize u města Żory směrem na Wodzisław. Tu se už 8. tankové divizi nepovedlo zachránit, ale dokázala ve spojení s nově přisunutými 48 tanky a samohybnými děly 19. tankové divize zpomalit postup čtyř sovětských střeleckých sborů (52., 95. a 101. a 127. lehký horský). Podporovaly je tanky a samohybky 1. československé tankové brigády, sovětská 5. "Novorosijská" gardová tanková brigáda, která měla na počátku útoku 21 strojů T-34 obou základních verzí a 875. pluk samohybných děl s desítkou SU-76. Koncem března nacisté sovětský útok zcela zastavili několik kilometrů před Bohumínem na přírodní hranici, tvořené toky řek Odra a Olše. Zde se síly obou stran zhruba vyrovnaly a postup opět uvázl.

V březnových bojích přišla 1. československá tanková brigáda o 27 tanků a více než 80 našich vojáků padlo nebo byli nezvěstní. Naše brigáda ale zasadila Němcům citelné ztráty, protože zničila celkem 18 tanků a samohybných děl, 10 obrněných transportérů a jeden ukořistila. Čechoslováci dále zničili a ukořistili více než dvě desítky děl a mnoho další techniky a výzbroje. Mnoho nacistů padlo a naši tankisté a samopalníci také zajali téměř čtyři stovky německých vojáků.

Po přerušení útoků na bohumínském a rogówském směru hledalo velení 4. ukrajinského frontu vhodné místo k dalšímu úderu. Stále ho limitovala nedostatečná síla obrněné techniky, protože ke 30. březnu mohlo využít pouze 103 tanky a 87 samohybných děl. Vhodným se jevil úsek na pravém křídle sovětské 38. armády u městečka Tworków, kde bylo možné snadněji překročit Odru. Odtud pak měly jednotky nově přiděleného 11. střeleckého sboru (226. a 276. střel. div.) s podporou tanků 1. ČSTB postupovat ke Hlučínu a tím provést obchvat Ostravy od severozápadu.

Boje tankové brigády na tzv. Tworkówském předmostí trvaly od 4. do 6. dubna. Tanky se po počátečním úspěchu, kdy pronikly od řeky do centra městečka, dostaly do pozičních bojů v nedostatečném prostoru mezi zástavbou. Němcům se podařilo úsek posílit i značným počtem obrněných vozidel, čímž došlo znovu k patové situaci a šance na další postup zmizela. Večer 6. dubna se brigáda poté, co zanechala dva stroje v obranných postaveních sovětské pěchoty, stáhla zpět za řeku. Zápas o Tworków si vyžádal 18 mrtvých a nezvěstných Čechoslováků a čtyři téčka, nepřítel ztratil tři samohybná a několik polních děl, větší množství mrtvých, ukořistěný transportér a téměř 110 zajatců.

Po včlenění sovětské 60. armády v první polovině dubna (předtím zařazené u 1. ukrajinského frontu) do sestavy 4. ukrajinského frontu se připojením jejího 31. tankového sboru obrněné síly frontu rozrostly na více než 300 tanků a samohybek. I německá 1. tanková armáda obdržela posily. V pravidelných hlášeních vrchnímu inspektorovi tankových vojsk uváděla k 15. dubnu bezmála 430 tanků a samohybných děl, z toho asi 320 vozidel bojeschopných. I když může být vyslovena námitka, že jistá část působila na úseku severně od Brna proti silám 2. UF, lze na druhou stranu upozornit na to, že v hlášení nejsou započítána bojová vozidla 236. brigády útočných děl a dvou oddílů stíhačů tanků, téměř půl stovky strojů, nacházejících se v prostoru mezi Opavou a Ostravou. Schylovalo se ke třetí fázi ostravské operace a žádná ze stran dosud v tancích nezískala rozhodující převahu.

Činnost 1. ČSTB v tomto období odstartoval 15. dubna útok od Rohova a Sudic směrem na jih s cílem odříznout německé obránce Ostravy od západu. Postupně se čs. jednotka střetla s tanky bojové skupiny 17. TD, 19. TD a samohybnými děly 561. oddílu stíhačů tanků a bojovou technikou 97. myslivecké divize, což představovalo zhruba stovku obrněných vozidel. I přes to československé tanky (brigáda měla 15. dubna už jen polovinu stavu) a sovětská pěchota, podporovány dvěma pluky samohybných děl a v závěrečných okamžicích i 42. gardovou brigádou těžkých tanků IS (pouze o dvou plucích), dokázaly postoupit od hranic přes sveřepě hájené Bolatice až k Dolnímu Benešovu. Zde je zastavily doširoka rozbahněné břehy řeky Opavy. Proto se brigáda přebrodila na předmostí u Štítiny a tuto obec s tehdy posledními bojeschopnými tanky osvobodila. Po šesti dnech bojů se 21. dubna zastavil nejen její postup, ale i veškeré obrněné jednotky frontu byly opotřebovány přes únosnou mez a potřebovaly opravit mnoho poškozených vozidel. V bojích od hranic ke Štítině shořelo 13 československých téček a zahynulo 27 Čechoslováků, ale ztráty způsobené nepříteli byly na technice dvojnásobné - kromě dvou desítek tanků a samohybných děl byly ukořistěny další dva tanky a samohybné dělo. Němci také odepsali více jak dvě desítky děl, obrněný automobil a transportér a velký počet živé síly, záznamy brigády hovoří přibližně o čtyřech stovkách mrtvých a zajatých.

Německý obrněný transportér Sd.Kfz. 251/22, pravděpodobně náležící k 17. TD, zničený u pěchotního srubu v opavském úseku opevnění - Autor: archiv M. Kopeckého
Německý obrněný transportér Sd.Kfz. 251/22, pravděpodobně náležící k 17. TD, zničený u pěchotního srubu v opavském úseku opevnění
Autor:    archiv M. Kopeckého  

Síly 4. ukrajinského frontu dosáhly ve druhé dubnové dekádě prvorepublikové "betonové hranice". Její význam již nebyl valný a nečinil útočníkům žádné významné potíže. Zdržení, zaznamenané mezi 21. a 26. dubnem, kdy došlo k obnovení postupu, však mělo na svědomí vyčerpání úderného potenciálu tankových jednotek frontu a množství německých obrněných sil v kombinaci s jejich rozmístěním v dané době, tj. ve třetím a částečně ve čtvrtém dubnovém týdnu. Vše umocňovala i konfigurace terénu, který byl pochopitelně v pásu opevnění pro obranu velmi výhodný, a to zvláště v období jara - rozvodněné toky řek a široké pruhy bahna na březích, mokřiny i kopcovitá krajina. Navíc od 17. dubna neměly útočící jednotky kvůli mizernému počasí ani podporu bitevního a bombardovacího letectva 8. letecké armády.

Ve čtvrté, závěrečné části operace, posledních 16 tanků T-34/85 a 2 T-34/76 brigády vyrazilo 26. dubna na Velkou Polom a po jejím osvobození postupovalo přes Dolní Lhotu na Čavisov, urputně bráněný samohybnými děly Jagdpanzer 38 Hetzer a pravděpodobně i několika tanky 19. tankové divize. Po jeho pádu bojeschopné stroje Čechoslováků pokračovaly na Hýlov a 30. dubna se sedm téček zapojilo do pouličních bojů v Moravské Ostravě a dosáhlo centra města.

V prvních květnových dnech pomohly čs. osádky osvobodit větší množství městeček a vesnic, mezi nimi Petřvald, Mošnov a Sedlnice. 5. května, po 56 dnech bojů dosáhly jednotky 4. ukrajinského frontu všech cílů, které předpokládal plán operace uskutečnit v období o 11 dní kratším. V úseku od 26. dubna do 5. května zahynulo 14 příslušníků brigády a z jejího stavu ubylo 9 tanků. Němci ztratili pět samohybných děl, jeden tank a osm obrněných transportérů. Poslední československé stroje byly vzápětí zařazeny do rychlé skupiny frontu, která měla dosáhnout do večera 9. května Prahy. To se v noci z 9. na 10. května skutečně podařilo a tak se bojové osudy jednotky uzavřely v Dolních Měcholupech u Prahy. Tři tanky následujícího rána dojely až na Hradčany. Málokterý československý voják ukončil takto symbolicky svou válečnou pouť.

Prameny a literatura:
Gunter, G.: Letzter Lorbeer, Oberschlesischer Heimatverlag, Dulmen 2000.
Kopecký, M.: 1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR, MBI, Praha 2001.
Kolomijec, M. V. - Moščanskij I. V.: 1945 Tankovyje vojska Wermachta na sovětsko- germanskom frontě, díl 1, 2, Frontovaja illustracija, Moskva 2001.
Spielberger, W. J. - Doyle, H. L. - Jentz T. L.: Leichte Jagdpanzer, Motorbuch Verlag Band 14, Stuttgart, 1993.
Tessin, G.: Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im Zweiten Weltkrieg 1939-1945. Biblio-Verlag, Osnabrück, 1977-1988 (svazky 1, 2, 3, 14 a 15).
Tvarůžek, B. a kol.: Osvobození Československa Rudou armádou 1944/45 sv. 2, Naše vojsko, Praha 196.
Fortsborník
HPM, ročníky 1995-2004
Historie a vojenství, ročník 2004
Militär Geschichte, ročník 1972


 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: 2. svtov vlka
v rubrice: Tanky

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 esk rozhlas