2. svtov vlka

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Atomová bomba

Marek Janáč  
Atomová bomba "Fat Man" - Autor: U.S. National Archives
Atomová bomba "Fat Man"
Autor:    U.S. National Archives  

Vývoj atomové bomby byl jedním z nejtajnějších projektů druhé světové války. Strach Američanů z atomového výzkumu nacistického Německa způsobil, že dostali vědci takové finanční dotace, o kterých by se jim v míru ani nesnilo. Začátkem roku 1945 tak na bombě v přísném utajení pracovalo 5000 kvalifikovaných výzkumníků z celého světa. Německo ale ve svém výzkumu také pokročilo. 

V prosinci 1938 už jsou sudetské části Československa přičleněny k nacistické Říši. Lidé se připravují na Vánoce a netuší, že německý fyzikální chemik profesor Otto Hahn právě udělal objev, který změní budoucnost. Podařilo se mu rozštěpit atomové jádro. Na kolegovu radu o tom napíše odborný článek a svět se o tom dozví.

Stačilo jen pár týdnů, aby si chytré mozky spočítaly, že při jaderné reakci vznikne dokonce deset milionkrát víc energie než při běžné chemické reakci. K tomu Němci potřebovali uran a ten se těžil jen v českém Jáchymově, který Němci obsadili. O tom, že s ním Němci mají nějaký skrytý záměr samozřejmě nikomu neříkali. Musel si to domyslet americký vědec maďarského původu Leo Szillard.

Kostlán: Který jednoho krásného dne zjistil, že jeho dodávka jáchymovského smolince byla ze strany německých úřadů zastavena.

Říká historik Antonín Kostlán a připomíná, že právě Szillard tehdy doslova donutil Alberta Einsteina, aby napsal dopis americkému prezidentu Rooseveltovi.

Bohužel se nestalo nic. Na prezidenta dopis moc nezapůsobil. Teprve v roce 1941, den před napadením Pearl Harboru, podepisuje Roosevelt tajný projekt vývoje americké atomové bomby. To už ale Američané zbytečně ztratili 2 roky.

Němci ale mezitím nezaháleli. V dubnu 1940 obsadila vojska wehrmachtu Norsko. Je to jen shoda okolností, že právě tam je jediná továrna na výrobu těžké vody potřebné v jaderných reaktorech?

Němeček: Já si myslím, že Němci měli dostatek zkušených odborníků, kteří by k té zbrani dokázali dojít.

Říká historik Jan Němeček.

Němeček: Je otázkou, jestli by dokázali získat dostatek materiálu.

Když Němci v květnu 1940 napadnou Belgii. Ve městě Oelenu najdou továrnu na obohacení uranu a v ní 1.200 tun této suroviny. V německých rukou je teď polovina světových zásob uranu.

Když válka skončila, našel se německý jaderný reaktor. Sice nebyl jen jeden, ale sami němečtí odborníci po válce přiznali, že řetězová reakce v něm stále vyhasínala. Zásadní porada o budoucnosti německého programu se odehrála v červnu 1942. U říšského ministra zbrojení a munice Alberta Speera se sešli vojenští odborníci a šéf německého atomového výzkumu prof. Werner Heisenberg. Z dobových poznámek dnes víme přesně, co se na poradě dělo.

G: Kdy jste schopni vyrobit naši bombu tohoto typu?
D: (zdráhavě) Víte, hledáme účinné metody oddělování aktivního izotopu uranu. Odhaduji to na roky.
G: Buďte přesnější, pane profesore!
D: Uvážím-li omezené hospodářské možnosti Německa... nejdříve koncem roku
1946.

Historik Jaroslav Hrbek připomíná, že Němci tehdy stále ještě počítali, že válku vyhrají dřív.

Hrbek: A proto by byly prostředky vložené do atomového programu vynaložené zbytečně, protože ke konstrukci zbraně by došlo až po vítězném ukončení války.

Výzkumy ale pokračují. I když za podmínek dost nevhodných. V bunkru, kde je reaktor, každou chvíli zhasíná elektřina, vázne přívod vody... v takových podmínkách se jaderný výzkum dělat nedá. Přesto reaktor vyzařuje už o 90% více neutronů, než kolik jich vědci dodávali. Pro udržení řetězové reakce by stačilo dvakrát tolik. To vede k domněnce, že německý jaderný program nebyl tak zaostalý, jak se dlouhá léta soudilo, říká historik Antonín Kostlán.

Kostlán: Jsou znalci z fyzikálních odborníků a okruhu badatelů v oblasti atomového výzkumu, kteří říkají, že jim scházely tak čtyři měsíce.

Zní takové tvrzení příliš odvážně? Pak poslyšte vzpomínky Kláry Wernerové, kastelánky německého zámku Wachsenburg. Bylo to měsíc před koncem války, 3. dubna 1945, když jí její známý Hans Rittermann řekl, aby se večer dívala směrem na Röhrensee. Prý uvidí něco velkolepého.

F: Do věže jsem šla asi v 8 hodin večer. V půl desáté oblohu ozářila snad stovkou blesků. Uvnitř bylo světlo červené a z venku žluté. Byla to taková záře, že se mohly číst noviny. Všechno trvalo jen krátce, a potom jsem na chvilku vůbec neviděla. Pocítila jsem mohutný vítr a netrvalo dlouho a všechno se uklidnilo. Obyvatelé nedalekých vesniček Holzhausen a Wechmar příští den krváceli silně z nosu, měli bolesti hlavy a cítili nepříjemný tlak v uších. Já jsem byla druhý den jako "zmlácená." Cítila jsem se zcela nesvá.

Co způsobilo tento záblesk, to se můžeme jen dohadovat. Podle svědectví to měla být 100gramová atomová bomba. Tak lehký granát by ale musel znamenat, že byli Němci s vývojem dokonce dál než Američané. Někdo namítne, že Americká bomba svržená na Nagasaki potřebovala minimálně 10,5 kg plutonia a ta z Hirošimy dokonce 25 kg speciálně upraveného uranu. Každopádně je zajímavé, že ani Spojené státy, ani Rusko ještě neodtajnily to, co našli jejich vojáci v německých pokusných laboratořích. Jisté je jen to, že Spojené státy vyčlenily v roce 2003 celkem 68 milionů dolarů na financování vývoje atomových minibomb. Teoreticky prý taková zbraň možná je.


 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: 2. svtov vlka
v rubrice: Technika

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 esk rozhlas