Keson Phoenix Foto:   U.S. National Archives

Jedním z divů světa, který předvedli Spojenci při vylodění v Normandii, byly umělé přístavy Mulberry (moruše). Dva přístavy navržené a postavené Brity, složené z dílů dopravených na místo z Anglie vlečnými remorkéry, měly usnadnit posilování a zásobování vyloděných vojsk v Normandii do doby, než se podaří obsadit přiměřeně velký "normální" přístav.

Se sestavováním přístavů se začalo hned po 6. červnu a během 12 dnů od vylodění (D plus 12) byly oba přístavy operační. Jeden, známý jako Mulberry "A", byl postavený u St. Laurent na pláži Omaha v americkém sektoru a druhý, Mulberry "B", byl sestaven u Arromanches na pláži Gold v britském sektoru. Každý plně operační přístav měl kapacitu pohybující se okolo 7 tisíc tun nákladu denně.

Umělé přístavy Mulberry se skládaly z vnější plovoucí hráze vlnolamů tzv. "bombardonů", z vnitřní pevné hráze tvořené betonovými kesony a z hrází zvaných "Gooseberries", tvořených potopenými hradicími loďmi. Dále pak z plovoucích mol vozovek, vybíhajících od pobřeží ke klouzavým čelům mol, u nichž se lodi vykládaly. Z technických důvodů nemohly být betonové kesony, tvořící pevnou přístavní hráz, ponořeny hlouběji než 10 metrů (5,5 fathomu), což dostačovalo pro lodi typu Liberty. Větší lodi musely užívat vnějších prostor přístavu uvnitř plovoucích vlnolamů.

Stavba kesonu Phoenix v suchém doku Foto:   Normandie mémoire

Každý umělý přístav Mulberry měl mít kapacitu přístavu v Doveru. Největším dílem byly železobetonové kesony, zvané Fénix, kterých bylo zapotřebí 146. Měly různé rozměry a byly v šesti velikostech - největší měly výtlak 6 044 tun a nejmenší 1 672 tun.

Kesony bylo možno zhotovit v suchých docích nebo na skluzech loděnic. Vzhledem k jejich nedostatku, neboť byly zabrány pro výstavbu lodí, bylo zvoleno provizorní řešení improvizovaných suchých doků. Na dvanácti místech u Temže vyhloubily bagry obrovské, dostatečně hluboké jámy, z nichž čerpadla neustále odčerpávala vodu. V těchto jámách, kterým se říkalo bazény, se začaly stavět dolní části betonových kesonů pro Mulberry. Když práce pokročila tak daleko, že kesony mohly plout, čerpadla se zastavila a voda jámy zaplavila. Potom bagry odstranily zemní hráz mezi bazény a řekou a práce na kesonech pokračovaly dohotovením jejich horních částí. Na stavbě kesonů se podílelo na 20 tisíc dělníků, stovky konstruktérů a manažerů. Ze 146 kesonů Fénix bylo 57 zhotoveno v osmi existujících suchých docích, které mohly být využity k tomuto účelu, 23 bylo postaveno na čtyřech dosažitelných skluzech a 18 ve dvou plovoucích docích. Zbývajících 48, mezi nimiž byly ty největší, bylo zbudováno v improvizovaných bazénech u Temže. Každý keson byl v jistém smyslu lodí, protože měl prostory pro posádku, která jej měla obsadit při cestě na místo určení přes Kanál. Část kesonů byla i vyzbrojena protiletadlovými děly typu Bofors, s místnostmi pro obsluhu a skladištěm pro 20 tun střeliva uvnitř horní části betonové nástavby. Děla potom zajišťovala protiletadlovou ochranu přístavu.

Plovoucí vozovka přístavu Mulberry Foto:   Normandie mémoire

Další významnou součástí umělých přístavů Mulberry byla plovoucí mola či vozovky a jejich zakončení, tzv. "klouzající čela mol"! Na pobřeží, kde měly být přístavy umístěny, dosahuje rozdíl hladin při přílivu a odlivu výšky šesti metrů, takže za odlivu zůstala značná část plovoucí mostovky na písku a na skále. Aby to bylo možné, užilo se plovoucích pontonů z ocele a betonu "Beetles" a na ně se položily mostovky "Whales". Pro oba přístavy bylo potřeba přes 7 mil těchto plovoucích vozovek, které byly opatřeny přiměřeným kotevním zařízením. U břehu byly tyto plovoucí mostovky zakotveny do zvlášť těžkého neplovoucího pontonu, v moři pak končily zvláštními zvedacími moly, které se zvedaly, nebo klesaly, sledujíce mořský příliv a odliv. Spuds, jak byly nazývány, měly čtyři ocelové sloupy, nebo "jehly", které byly zabořeny do dna a ocelová konstrukce mola se po nich pohybovala. Pontony měly délku 61 metrů (200 stop) s hlavním nosníkem délky 18 metrů (60 stop) a výtlak asi 1000 tun. Připojením betonových pontonů zvláštní konstrukce bylo možno zvětšit délku až na 280 stop. Stejně jako kesony Fénix měla i "klouzavá čela" prostory pro posádku, pro pohonná zařízení a skladiště.

Zvedací molo umělého přístavu Mulberry Foto:   Normandie mémoire

Mola měla i "falešné břehy", zhotovené z oceli, u nichž bylo možno vyloďovat lodi se sklopnými příďovými rampami. Tankové výsadkové lodi mohly připlout k takovému břehu svažujícímu se do vody, sklopit své rampy a vozidla z nich mohla vyjíždět po plovoucích mostovkách přímo na břeh.

Nákladní lodě typu Liberty překládaly svůj náklad z vnitřní strany pevných mol, z betonových kesonů Fénix na nákladní příbřežní čluny a bárky s plochým dnem, které mohly náklad vylodit na pláži nebo do skladních člunů či obojživelných vozidel. Tuto převoznickou službu vykonávaly asi 2 až 3 tisíce malých plavidel. Pro ně bylo nutno zřídit ochranné přístavy zvané "Gooseberries", tvořené potopenými hradicími loďmi v nevelké hloubce, aby poskytovaly ochranu malým člunům před nepřízní počasí a vlnobitím. Přístavů mělo být vystavěno pět, a to poblíž Arromanches a St. Laurent tak, aby tvořily rozšíření přístavů "Mulberry". Celkem bylo k dispozici asi 60 hradicích lodí, většinou vysloužilých nákladních, ale byly mezi nimi stará francouzská bitevní loď Courbet, holandský křižník Sumatra, britský křižník Durban a stará velká bitevní loď Centurion, která se v britském královském námořnictvu používala jako cílová.

Zkáza amerického přístavu Mulberry Foto:   U.S. National Archives

Ne všichni však byli obdivovateli britského řešení. Americký admirál John Leslie Hall, velitel obojživelných sil útočících na pláž Omaha, nevěřil, že umělé přístavy mohou déle přežít činnost moře. V diskusi s admirálem Cunninghamem z Royal Navy nazval Hall stavbu umělých přístavů "největším plýtváním pracovními sílami a materiálem, jaké kdy viděl", když bylo možno vyložit na otevřených plážích tisíc LST najednou. Předpovídal, že přístavy zničí první bouře, což se také zanedlouho stalo. Američané pak upustili od obnovy svého přístavu a vyloďovali vojáky i materiál z LST na plážích, zatímco Britové přístav u Arromanches opravili a používali ještě 10 měsíců. Přes přístav prošlo dva a půl milionu lidí, půl milionu vozidel a 4 miliony tun dodávek. I když většinu kesonů pak vyzvedli a vyspravili s nimi nizozemské přístavy, dodnes zbytky zničených struktur blízko MUSEE DU DEBARQUEMENT připomínají slavnou minulost.