Útočný výsadkový člun LCA Foto:   U.S. National Archives

Výsadkové operace jsou složitým druhem bojové činnosti, který se posuzuje jako zvláštní forma útočné činnosti z moře, kterou v úzké součinnosti provádějí námořní síly, pozemní vojska a taktické letectvo. Schopnost vylodit jednotky na nepřátelském pobřeží se považovala za základní znalost, jak vést bojové námořní akce.

Britské loďstvo, už ve válkách s Francií, když dopravovalo vojáky na pobřeží Ameriky, si vytvořilo celý soubor vyloďovacích procedur. Avšak postupem doby byla technika obojživelných operací a znalost, jak provést masové vylodění na nepřátelském pobřeží proti nepříteli důkladně usazenému v obranných pozicích, prakticky zapomenuta. Dokládá to také neúspěch na Gallipolském poloostrově v dubnu 1915.

Teprve požadavek vylodit vojáky a jejich bojovou techniku na bráněné pláže za druhé světové války vedl k oživení tohoto jedinečného způsobu námořního válečnictví. Jestliže Spojenci měli znovu obsadit západní Evropu, anebo postupovat proti Japonsku přes Tichý oceán, mohli to dokázat jedině přepravou tisíců mužů s výstrojí a výzbrojí přes moře a jejich vyloděním na nepřátelském pobřeží. Válečné námořnictvo je pak muselo podporovat do té doby, než se vojska pevně uchytila na břehu.

Příprava

Americká bitevní loď Arkansas BB-33 ostřeluje pobřeží Foto:   Normandie mémoire

První činností před vlastním vyloděním je jeho pečlivá příprava s detailními plány, utajený průzkum pobřeží, umožňující výběr vhodných pláží, a plán ničení protivýsadkových překážek, jako jsou zátarasy, minová pole a podobně. Přesně se zaznamenávají pozice nepřátelské obrany, aby je bylo možno zničit letadly, nebo lodním dělostřelectvem ještě před započetím útoku.

Před vlastním vysazením vojsk předchází jako u obvyklých pozemních operací dělostřelecká příprava a letecké bombardování pozic protivníka. Lodě dělostřelecké podpory mají stanoveny přesné cíle na pobřeží a k zajištění lepší součinnosti s pozemními jednotkami bývají vysazeni na břeh s útočícími jednotkami také dělostřelečtí pozorovatelé, kteří jsou s vysílačkami spojeni s loďmi a zadávají jim souřadnice cílů. U Američanů to jsou speciální jednotky námořní pěchoty a námořnictva ANGLICO.

Přeprava

K přepravě jednotek do prostoru vysazení sloužila celá řada specializovaných plavidel od výsadkových transportních lodí různých typů a velikostí, až po výsadkové čluny. K bezprostřednímu vysazení jednotek se používaly vezené výsadkové čluny, nebo speciální plavidla, plovoucí obrněné transportéry a další obojživelná vozidla. Vzdálenost přestupních míst od břehu bývala různá, závislá od dostřelu protivníkova pobřežního dělostřelectva a rychlosti výsadkových plavidel, protože se obecně předpokládalo, že doba plavby na pobřeží by neměla trvat déle nežli hodinu. Na samotné vylodění se počítalo s půlhodinou a zpáteční cesta trvala stejně jako cesta tam. Nalodění dalších vojenských jednotek do výsadkových člunů mělo trvat zase půl hodiny, takže celý cyklus byl tříhodinový. Pokud se zvolilo místo k přestupu do člunů dál od pobřeží, doba se přiměřeně protahovala, neboť výsadkové prostředky dosahovaly v průměru rychlosti plavby 10-12 km/hod. Například Američané zvolili při vylodění na pláži Omaha vzdálenost až 17 kilometrů od pobřeží, takže jim cesta neklidnými vlnami trvala tři hodiny a na pláž dorazili už značně otřeseni.

Přestupování

Vojáci sešplhávají po sítích do výsadkových člunů Foto:   Normandie mémoire

K přestupování z výsadkových transportních lodí do výsadkových člunů používali vojáci provazových žebříků nebo sítí, spuštěných z boků lodí. Vojenská technika se z výsadkových transportních lodí nakládala lodními jeřáby do člunů na hladině, což bylo poměrně náročné, a tak se dávala přednost přepravě vojenské techniky specializovanými prostředky - tankovými výsadkovými čluny LCT nebo tankovými výsadkovými loďmi LST přímo na pláž. Naloděné čluny se shromažďovaly v určených místech, poté se přibližovaly ke břehu ve vlnách a dodržovaly určenou sestavu. Časový interval mezi první a druhou vlnou býval 2-3 minuty, u dalších vln se prodlužoval až na 15 minut. Vojáci prováděli na pobřeží klasickou zteč nepřátelských obranných postavení, kdy útočili z moře z výsadkových člunů, místo ze zákopů, a proto se tak cenily u vyloďovacích plavidel sklápěcí příďové rampy, umožňující rychlé opuštění plavidla. Do prvních vln vysazovaných vojáků byli zařazováni ženisté, jejichž úkolem bylo odstranění protiinvazních překážek a zátarasů i vyčištění průchodů v minových polích.

Podpora

Byla snaha podpořit první vyloďující se jednotky obrněnými vozidly, ať už plovoucími tanky nebo jinými druhy bojové techniky. V Tichomoří byly první vlny vysazovaných jednotek námořní pěchoty dopravovány na břeh plovoucími transportéry LVT, které přepravovaným jednotkám poskytovaly alespoň nějakou ochranu před palbou pěchotních zbraní. Pozdější verze obrněných LVT(A) byly vyzbrojeny i děly a jako plovoucí tanky podporovaly útočící pěchotu v nejkritičtějších momentech na plážích.

Člunové jeřáby davits Foto:   Normandie mémoire

Nízký ponor výsadkových plavidel a jejich schopnost přiblížit se co nejblíže pobřeží vedl k adaptaci řady z nich na speciální plavidla palebné podpory vyzbrojená děly, minomety, ale hlavně raketami, která podporovala útok ve chvílích, kdy klasické lodní dělostřelectvo muselo přenést palbu více do vnitrozemí, aby neohrozilo vlastní vyloďující se jednotky. Uvádí se, že salva raket z jednoho LCT(R) byla dvakrát silnější než síla salvy děl bitevní lodi.

Polní a protiletadlové dělostřelectvo, ženijní, zabezpečovací a velitelské jednotky se vyloďovaly hned za úderným sledem. Poté co první jednotky postoupily dál z pláže, ujali se řízení vyloďování specialisté pro tuto činnost - vyloďovací důstojníci (Beachmasters, Landing Shore Party), kteří organizovali vykládku přistávajících výsadkových člunů a udržovali v obojživelných operacích hladký přesun vojsk a techniky z lodí na břeh a pak dále do vnitrozemí. Problémy s vykládkou a hromaděním materiálu na pobřeží, patřily k velkým problémům výsadkových operací a vedly ke zdržením v naplánovaném postupu, jako tomu bylo první den invaze na pláži Sword. Logistická podpora výsadkových operací patřila mezi nejvýznamnější činitele rozhodující o výsledku bojů.

Závěrem

Tento způsob vyloďování platil až na menší odchylky pro obě válčící strany, přesněji pro Spojence na jedné a Japonce na druhé straně. Německo provedlo na počátku války bez speciálních plavidel úspěšnou invazi do Norska, tam však chyběl rozhodnější odpor ze strany obránců. Plánovaná invaze do Anglie, operace Seelöve se neuskutečnila a pravděpodobně by se značně lišila od průběhu německého tažení v Norsku. Obdobně i Japonci využívali překvapení a nerozhodnosti protivníků při obsazování Indočíny, Malajsie, Filipín a Indonésie, či v tažení jihozápadním Pacifikem. Jejich první pokus o vylodění na tichomořském atolu Wake však odrazily asi čtyři stovky amerických námořních pěšáků. Zvláštní charakter měly i vyloďovací operace sovětské armády, která neměla speciální výsadková plavidla, a rudoarmějci museli prokázat opravdu velkou vůli po životě, když se v prosinci v Černém moři brodili ke břehu až po krk v ledové vodě.