USS Ancon (AGC-4) Foto:   U.S. National Archives

Jednalo se především o lodě Velké Británie a Spojených států, kterých bylo postaveno nejvíce a z jejichž zdrojů byli vyzbrojováni i další spojenci. Do výčtu typů nejsou zahrnuty ty druhy dopravních lodí, které obstarávaly dopravu surovin a potravin, dále různých výrobků (včetně zbraní) mezi jednotlivými zeměmi a zejména vojáků z USA do Evropy, i když pluly pod válečnými vlajkami a byly vyzbrojeny děly.

Ve všech flotilách světa sloužily rekvírované osobní zaoceánské parníky, jedině Američané, kteří potřebovali přesunout největší kvanta vojsk a zaoceánských parníků moc neměli, sáhli k typizovaným projektům připravovaných standardních lodí a postavili podle nich několik sérií lodí General a Admiral. Ty měly v době míru vézt asi 500 pasažérů, ale za války se do jejich kabin muselo umístit až 5 500 vojáků. Sáhli také po zabavených italských a německých lodích, které zařadili také jako Transporty s označením AP. Daleko větší počet vojáků (i přes 12 000) převážely přes Atlantik největší zaoceánské parníky Queen Mary, Queen Elisabeth a další, které pro svou rychlost až 30 uzlů se nemusely obávat ponorkového nebezpečí a nepluly v konvojích.

Queen Mary převážející vojáky do Anglie Foto:   archiv

Na výstavbě obojživelného loďstva Britové s Američany spolupracovali velmi intenzivně, nikdy se však v terminologii úplně nesjednotili, a tak, i když se v obou zemích mluví anglicky, prakticky stejná plavidla jsou v britském i americkém námořnictvu nazývána jinak. Tak lodě pro dopravu vojska (pěchoty) vybavené vyloďovacími čluny byly v Británii označovány jako:

LSI (L) - velké výsadkové lodě pro pěchotu, nesoucí útočné vyloďovací čluny (Landing Ship Infanry / Large), LSH (L) - velitelské a štábní lodě pro výsadkové operace (Landing Ship Headquarters), LSI (M) a (S) - střední a malé výsadkové lodě pro pěchotu (Landing Ship Infantry /Medium-Small), LSI (H) - výsadková loď nesoucí čluny na ručně ovládaných závěsech (Landing Ship, Infantry / Hand-hoisting).

USS Leedstown APA-56 s výsadkovými čluny na palubě Foto:   Naval Historical Center

Speciálně pro převoz výsadkových člunů byly lodi označené jako: LSS - výsadková loď s upravenou zádí pro vysazování člunů (Landing Ship, Stern-chute), LSG - výsadková loď s portálovými jeřáby (Landing Ship, Gantry), LSC - výsadková loď vybavená velkým jeřábem pro manipulaci s LCM na palubě (Landing Ship Carrier / Derrick Hoising), LSP - pěchotní výsadková loď (Landing Ship Personel).

V USA pak nejrozšířenější třídou byly APA (Attack Transport) - útočné transporty - a upravené torpédoborce pro dopravu vojenských jednotek jako APD (High-Speed Transports) - rychlé transporty. Velitelské a štábní lodě pro obojživelné operace byly označovány jako AGC (Amphibious Force, Flagship). Američané postavili také několik lodí určených speciálně pro přepravu vozidel a techniky LSV (Landing Ship, Vehicle), ale jejich počet v porovnání s ostatními typy nebyl velký a nelze je považovat za příliš úspěšné typy.

U dalších lodí už byla situace s označováním jednodušší, protože jiná speciální plavidla pro převoz výsadkových člunů než dokové lodě LSD Američané nestavěli, a když čtyři půjčili Britům, ti je přijali i s tímto označením. Podobné to bylo i s tankovými výsadkovými loďmi, s jejichž ideou sice přišli Britové, ale převážnou většinu jich postavili Američané také s označením LST.

Posledním plavidlem, nazývaným v terminologii amfibických plavidel ještě lodí, byly LSM (Landing Ship, Medium) - střední výsadkové tankové lodi, které stavěli jen Američané.

Všechna ostatní plavidla byla nazývána čluny, i když některá, zejména britské tankové výsadkové čluny LCT, si velikostí s předcházející třídou moc nezadala. Čluny se dělily na dvě základní linie, a to čluny pro pěchotu a čluny pro techniku. Ty druhé se ukázaly být univerzálnější, protože byly schopny vysazovat i pěchotu, zatímco nejtěžší technikou na čistě pěchotních člunech byla jízdní kola.

LCI (L) - velká výsadková plavidla pro vysazení pěchoty přímo na pláže (Landing Craft, Infantry / Large). Stavěli je jen Američané a existovaly dvě verze lišící se zejména zvětšenými prostorami pro výsadek (první od čísla 1 do 350, druhá od čísla 351 výše...). Britové si 20 dodaných LCI (L) upravili na LCH - lokální velitelské lodě (Landing Craft Headquarters). Sami stavěli menší LCI (S) (Landing Craft, Infantry / Small), které používali k výpadům diverzních jednotek Commandos.

Útočné čluny pro pěchotu převážely velké výsadkové lodi na člunových závěsech a na palubách. Hlavním britským pěchotním výsadkovým člunem byl typ LCA (Landing Craft, Assault), v USA nestavěný. Tam nastoupily úspěšnou cestu Higginsovy konstrukce a první z nich byla "Eureka" s vojenským označením LCP (L) (Landing Craft, Personel / Large).

Tento člun byl stavěný nejen v USA, ale i v Británii. Pro tamní výrobky byla vyhrazena čísla od jedné do 500, pro americkou produkci od 500 výše. Vylepšením tohoto člunu o malou příďovou rampu, umožňující snadnější opuštění plavidla na pláži, vznikl LCP (R) (Landing Craft, Personel / Ramp), od kterého už vedla cesta přes LCV (Landing Craft, Vehicle) ke slavnému "Higginsovu člunu" LCVP (Landing Craft, Vehicle, Personel), s velkou příďovou sklápěcí rampou.

Kromě základního plavidla pro útok pěchoty potřebovaly jak britská, tak americká armáda také čluny schopné dopravit z lodí na pobřeží hlavní bojový prostředek pozemních vojsk - tank. Britský typ LCM (Landing Craft Mechanized) Mark I byl schopný přepravit 1 lehký tank nebo nákladní automobil, americký LCM 2 měl podobné rozměry i výkony, ale nevyhovoval, protože americký hlavní tank Sherman byl těžší.

Ten mohl nést až další z úspěšných Higginsových typů člunů, a to LCM 3, kterých bylo postaveno 8 631 a jenž předcházející americký typ zcela nahradil. Později byla člunu LCM 3 prodloužena střední část o 6 stop a vznikl typ LCM 6. I Britové přišli ke konci války s člunem LCM 7, který mohl přepravit jeden těžký tank.

Britský velký tankový výsadkový člun LST s vojáky na palubě Foto:   Naval Historical Center

Tankové výsadkové čluny LCT byly určené k transportu a vyloďování většího množství tanků a vozidel přímo na pláž, než bylo možné s LCM. Původně britské konstrukce byly poprvé bojově vyzkoušeny při výpadu v Dieppe v létě 1942. Měly být schopny operovat i na širém moři, ale nebylo je možné převážet jinými plavidly, dokud se neobjevily výsadkové dokové lodi LSD. První čtyři typy LCT byly britské, nejpočetnější byl typ LCT 4, kterého bylo postaveno 864 jednotek.

Ještě mnohem početnější byl ale americký typ LCT 6, kterých bylo postaveno 965 a jež nahrazovaly předcházející, rovněž americký LCT 5. Zajímavostí amerických LCT bylo jejich sestavování ze tří vodotěsných sekcí, které mohly být přepravovány samostatně a smontovávaly se až na místě. Třetím z amerických tankových výsadkových člunů byl LCT 7, který však poněkud "povyrostl" a byl přeznačen na nám už známé plavidlo LSM - střední tanková výsadková loď.

Podpůrná výsadková plavidla:

Kromě dopravních výsadkových člunů Spojenci vyvinuli a postavili i množství specializovaných plavidel, určených k různým druhům podpory výsadku. Nízký ponor výsadkových člunů a jejich schopnost přiblížit se co nejblíže pobřeží přímo vybízel k adaptaci řady z nich na speciální plavidla palebné podpory vyzbrojená děly, minomety, ale hlavně raketami, která podporovala útok ve chvílích, kdy klasické lodní dělostřelectvo muselo přenést palbu více do vnitrozemí, aby neohrozilo vlastní vyloďující se jednotky.

Plavidla palebné podpory zahrnovala: výsadkové čluny LCG (L) (Landing Craft, Gunn / Large) se dvěma námořními děly ráže 112 mm, určenými k přímé střelbě proti pevnůstkám na pláži, výsadkové čluny LCT (R) s 792 neřízenými raketami ráže 127 mm, které doprovázely útočné sledy až do vzdálenosti asi 550 metrů od břehu. Uvádí se, že salva raket z jednoho LCT (R) (Landing Craft, Tank / Rocket) byla dvaapůlkrát silnější než salva děl bitevní lodi.

LCF (Landing Craft, Flak) byly čluny vyzbrojené protiletadlovými děly, které sloužily v místech vylodění jako plovoucí protiletadlové baterie. LCS (M) byly výsadkové čluny vyzbrojené kulomety, minomety a generátory kouře, které v pozici na bocích vyloďující se sestavy měly za úkol obráncům zakrýt výhled a znemožnit jim účinné ostřelování jednotlivých vln výsadku. Podpůrná plavidla ostřelovala nepřátelské pozice na pobřeží až do chvíle, než vojáci dospěli k pláži. Na některých tankových výsadkových člunech LCT (SP) byly přepravované dělostřelecké houfnice umístěny tak, aby mohly střílet přímo z člunů, totéž mohly i přepravované tanky, když našly cíle na pobřeží.

Američané upravili na podpůrná dělostřelecká raketová plavidla střední výsadkové lodi LSM (R) , které nesly standardní pětipalcové dělo (127 mm) a 565 neřízených raket, i velké výsadkové čluny pro pěchotu LCI. Podpůrná plavidla LCS (S) (Landing Craft, Support) sloužila jako obyčejné motorové čluny k obstarávání běžné námořní služby v prostorech vylodění.

Mezi výsadkové prostředky patřily také nafukovací gumové čluny, a to malé LCR (S) (Small 7-man Rubber Boat) pro sedm osob a větší LCR (L) (Large 10-man Rubber Boat) pro výsadek 10 vojáků.

Tolik výčet těch nejdůležitějších variant a úprav výsadkových plavidel, i když by bylo možno ještě dále pokračovat. Existovala třeba protiponorková verze pěchotního útočného člunu LCA, vyzbrojená jednoduchým vrhačem protiponorkových náloží Hedgedog, i nejrůznější typy velitelských, kontrolních a spojovacích člunů.