2. svtov vlka

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

PzKpfw IV

Alexandr Pícha  01.03.2004
Panzer PzKw IV Ausf. F2 - Autor: archiv
Panzer PzKw IV Ausf. F2
Autor:    archiv  

Začátkem druhé světové války tank Panzer IV splňoval to, co od něj nacisté očekávali. Pancéřováním a výzbrojí převyšoval francouzské i britské tanky a mobilitou vyhovoval strategii Blitzkriegu. Po přepadení Sovětského svazu však nacisté s překvapením zjistili, že se jeho pancéřování ani kanón nevyrovnají sovětským tankům T-34 a KV-1. 

Přestože byl Panzer IV původně projektován jako tank, který měl podporovat pěchotu prorážením opevněných postavení, už od prvních bojových střetů plnil úlohu bitevního tanku. Němci z něj proto brzy stavěli páteř svých pancéřových divizí. V této roli ho plně nezastoupil ani modernější střední tank PzKpfw V Panther, který měl sice vyšší bojovou hodnotu, ale jeho výroba byla nákladnější. Němci ji navíc nedokázali rozjet tak rychle a v takovém rozsahu, aby Pantery mohly nahradit tanky starší generace. Zastarávající ale osvědčený Panzer IV byl proto opakovaně modernizován a zůstal ve výrobě až do posledních dnů před kapitulací v roce 1945.

Vznik PzKpfw IV

Ustanoveními versailleského míru Německo nesmělo vyvíjet obrněnou techniku s výjimkou policejních vozů a lehce obrněných automobilů pro přepravu vojáků. Bez ohledu na mezinárodní závazky však Němci ve dvacátých letech pracovali na strategii obrněných vojsk a od začátku třicátých let už projektovali výrobu tanků všech tříd. Panzer IV měl být podle německého štábu těžkým tankem. Po testech více prototypů nicméně německá armáda na přelomu let 1935 a 36 přijala model firmy Krupp, který vážil necelých 18 tun. Do začátku války se vyrobily jen desítky Panzerů IV prvních verzí. Tank měl poměrně slabé pancéřování 14,5 - 30 mm, krátký průměrně účinný kanón ráže 75 mm a dva kulomety ráže 7,92 mm.

Oficiální název tanku zněl Panzerkampfwagen IV, neboli ve zkratce PzKpfw IV. Jako čtvrtý v řadě německého značení (od nejlehčího PzKpfw I) byl až do poloviny války nejmohutnějším tankem nacistů. První roky války měl v sestavách obrněných jednotek hlavní údernou úlohu. Přesto neobdržel jméno šelmy, kterým se honosila řada jiných německých strojů. Říkalo se mu jednoduše jen Panzer IV.

Srovnání s technikou nepřítele

Panzer IV se v první polovině války zařadil mezi robustnější střední tanky. První verze Panzeru IV s krátkým kanónem stačily na veškerou spojeneckou techniku. V tažení proti Francii v roce 1940 sice Němci narazili na francouzské těžké tanky B1-bis, šlo však o malou nedotaženou sérii. Ani zkušenosti z dalšího bojiště v severní Africe nacisty příliš nepoháněly k rychlé modernizaci nebo vývoji dalšího středního tanku. Velká Británie po neúspěších ve Francii a severní Africe rychle zavedla do výroby bitevní tank Crusader, ale proti německým středním tankům se jeho 40 mm kanón nemohl prosadit. Vůči Panzeru IV nebylo odpovídající ani pozdější přezbrojení Crusaderu na 6liberní 57 mm kanón.

Později už přestala být převaha Panzeru IV tak jednoznačná. Na východní frontě se zjevné konstrukční přednosti sovětských T-34 zpočátku plně neprojevily kvůli fatálním strategickým i taktickým chybám sovětského velení a nízké vycvičenosti sovětských tankistů. Ve srovnání se sovětskými stroji měl Panzer IV také lepší optiku zaměřování a pětičlenné osádky německých tanků byly v boji operativnější než čtyřčlenné osádky T-34/76 , v nichž střelec plnil i roli velitele tanku. V zimě roku 1941 však už Němce zastavily laviny nových sovětských strojů. O roku 1942 už Panzery IV také musely srovnávat v severní Africe s americkými střední tanky M3 Lee s účinnějšími kanóny s variabilní municí a hlavně s M4 Shermany a stíhači tanků M10 Destroyer a M36 Jackson.

Jednou ze základních předností sovětského T-34/76 oproti Panzeru IV byl vynikající delší sovětský kanón ráže 76,2 mm s vyšší úsťovou rychlostí. Tato zbraň měla ničivější účinek a delší dostřel než krátká pětasedmdesátka německých středních tanků. Vzhledem k lepšímu pancíři T-34 tak němečtí tankisté museli podstupovat značné riziko, aby se vůbec přiblížili k sovětským středním a těžkým tankům na účinný dostřel. Německé konstruktéry to rychle dovedlo k vývoji delšího kanónu stejné ráže, který dříve považovali na nepraktický. Nový delší kanón sice povýšil účinnost Panzeru IV, ale nové kanóny srovnatelných spojeneckých tanků byly po ročním vývoji ještě účinnější. Po nástupu Tigerů Sověti zavedli inovovaný tank T-34/85 s novou věží, s ještě výkonnějším kanónem ráže 85 mm a pětičlennou osádkou. Tím Panzer IV ztratil taktickou výhodu v lepším řízení boje a měl opět slabší kanón.

Asi do poloviny války Panzer IV v řadě charakteristik převyšoval starší verze Shermanů. Americké tanky se nicméně německým soupeřům vyrovnaly v mobilitě a díky gyroskopicky stabilizovaným kanónům vedly přesnější palbu za jízdy. V posledních letech války předčily německé střední tanky i palebnou silou. Například Shermany VC Firefly se 17liberním kanónem dokázaly zlikvidovat Panzery až na vzdálenost skoro jednoho a půl kilometru.

vytahané pásy Panzeru IV se při prudkém zatočení vyvlékaly - Autor: archiv
vytahané pásy Panzeru IV se při prudkém zatočení vyvlékaly
Autor:    archiv  

Pancéřování Panzeru IV bylo postupně několikrát zesilováno, ale jeho tvar stále podléhal staré tankové škole. Byl krabicový, takže zachytával střely kolmo. Němečtí tankisté se proto snažili posilovat kritická místa instalací náhradních článků pásů a přídavnými pancíři proti kanónům, ale i kumulativním střelám z ručních bazuk. T-34 a částečně i Sherman měly naproti tomu pancíř šikmo skloněný, takže se po něm mohla protitanková střela sklouznout nebo se odrazit směrem vzhůru. Panzer IV také neměl tak dobré jízdní vlastnosti jako T-34, nebo britský Crusader, Cromwell a další pozdější spojenecké tanky. Jeho podvozek měl totiž na každé straně osm malých pojezdových kol, která neabsorbovala nerovnosti terénu tak hladce jako podvozkové skupiny s velkými, lépe odpruženými koly. Jízda s Panzerem IV nicméně nebyla tak drkotavá jako s britským pěchotním tankem Churchill, který měl na každé straně dokonce jedenáct ještě menších pojezdových kol. Jízdní vlastnosti sovětského T-34 byly oproti Panzeru IV lepší také díky širším pásům, které mu zajišťovaly lepší průjezd rozmoklým terénem v charakteristické ruské, ukrajinské a polské krajině. Crusader a Cromwell IV s motorem Rolls Royce Meteor byly naproti tomu o dost rychlejší než těžkopádnější Panzer IV.

V další fázi války už proti německé technice nastoupilo mnohem více konkurentů od vyspělejších těžších tanků po mocná samohybná děla a stíhače tanků. Panzer IV i přes rozsáhlé modernizace narazil na strop svých možností a zastarával. Němci proto v letech 1942 a 1943 začali souběžně vyrábět i mocnější a modernější těžké a střední tanky Tiger a Panther. Přes uvedené nedostatky zůstaly Panzery IV nebezpečnými soupeři na všech frontách až do konce války. Měli na tom podíl i jejich dobře vycvičení, ostřílení a odhodlaní tankisté.

PzKpfw IV v přímém boji

V první polovině tažení v severní Africe kralovaly Panzery IV všude, kde byly nasazeny. Svými protipancéřovými nebo nárazovými trhavými granáty likvidovaly britské tanky nebo postavení na vzdálenost delší než jeden a půl kilometru. Pokud je z takové dálky britské tanky vůbec zasáhly, jejich střely už měly tak malou kinetickou energii, že pancíř německých středních tanků nepoškodily. Jedinou zbraní, kterou v této době mohli Britové likvidovat Panzery IV, byly 25liberní polní kanóny. Německé tanky na ně doplácely nejčastěji při útocích, když se k britským kanónům přiblížily na vzdálenost 800 yardů (730 metrů). Odpovědí Britů na úspěchy Panzerů III a IV měl být bitevní tank Crusader. Už při prvním bojovém střetu v operaci Battleaxe v roce 1941 se však projevila jeho žalostná poruchovost a Panzery IV a III se také poměrně snadno vypořádávaly s jeho slabším pancířem.

Období jasné převahy skončilo pro Panzery IV po přepadení Sovětského svazu a s dodávkami amerických tanků M3 Lee a M4 Sherman do severní Afriky. Na východní frontě se Němci snažili využívat všech nedostatků nepřítele a pár drobných výhod, které měli v boji s konstrukčně vyspělejšími sovětskými T-34 . V prvním roce války dělalo velení Rudé armády chybu v tom, že mísilo moderní T-34 se zastaralými slabšími tanky T-26. Němci naopak útočili v silných sestavách tak, aby koncentrovali nejlepší síly do úderného hrotu. I jednotky vybavené pouze tanky T-34 však většinou prováděly jednoduchý čelní útok a jejich taktika selhávala v nenadálých zvratech. Často byla příčinou nedostatečná součinnost jednotlivých tanků. Sovětským tankistům prostě chybělo velení, protože radiostanicí byly standardně vybaveny jen velitelské tanky. A vydávat složitější pokyny světlicemi nebo praporky bylo velmi nepraktické a ve víru boje téměř nemožné. Panzery i StuGy se proto zaměřovaly na velitelské tanky, které byly snadno rozeznatelné podle dlouhé prutové antény vpředu na pravém boku T-34. Po jejich ztrátě se zpravidla sovětské formace rozpadly a německé tanky a samohybky snáze likvidovaly jednotlivé T-34. Sturmgeschütz III

Základ konstrukce T-34 byl nicméně pokročilejší než starší koncepce Panzeru IV. Nepomohlo ani jeho přezbrojení na delší 75mm kanón s vyšší úsťovou rychlostí. Ten se vyrovnal pouze úrovni soudobého sovětskému kanónu ráže 76,2 mm, ale už po roce ho podstatně překonal modernizovaný T-34/85 s kanónem ráže 85 mm. Na západní frontě byly nejnebezpečnějšími lovci Panzerů IV americké stíhače tanků M10 Destroyer, ale hlavně M36 Slugger s 90mm kanónem. Když je nacisté podcenili, zpravidla se jim to krutě vymstilo. V takových situací někdy padly americkým stíhačům za oběť i celé tankové skupiny (viz Zkáza tanků plukovníka Mauckeho).

Československá armáda si po válce ponechala několik kořistních Panzerů IV. Podle časopisu Novodobé fortifikace (č. 9, 2002) plánovala použití jejich věží k posílení malých železobetonových objektů v pásu opevnění československých hranic. Jeden takový objekt měl být osazen věží Panzeru IV v roce 1955 ve výcvikovém prostoru Brdy. Většina tanků však byla nakonec prodána do Sýrie. Na Střední východ se dostalo více německé, ale i použité sovětské a americké obrněné techniky z druhé světové války. Sýrie naposledy nasadila Panzery IV v takzvané šestidenní válce s Izraelem. Mnoho z nich zničily britské Centuriony izraelské armády a několik se jich v Izraeli zachovalo jako muzejní exponáty.

Modernizace a verze PzKpfw IV

Panzer IV měl stejný motor a řadu dalších komponentů jako lehčí Panzer III. Měl však prostornější věž, silnější pancéřování a výkonnější kanón. První střety s tanky a protitankovými děly v Polsku a ve Francii nicméně ukázaly, že pancéřování Panzeru IV není dostatečné. Němci proto hned přidali na čelní plochy 30 mm silné pláty ocele, čímž zesílili pancéřování na kritických místech dvakrát. V průběhu války se pancéřování zesilovalo až na 80 mm na čele korby a věže. Celou dobu výroby Panzeru IV provázely různé dílčí modernizace. Zlepšovalo se chlazení, ventilace, podvozek, převodovka, výfuky, začaly se montovat přídavné nádrže, světla proti zjištění vozu a prováděly se další drobné úpravy. Od roku 1944 se na boky Panzerů připevňoval pětimilimetrový deskový přídavný pancíř Schürzen proti kumulativním střelám.

Nejpodstatnější modernizací výzbroje Panzeru IV bylo v roce 1942 nahrazení krátkého kanónu KwK 37 L/24 ráže 75 mm novým účinnějším kanónem KwK 40 L/43 stejné ráže s dvoukomorovou úsťovou brzdou. Nový delší kanón tanku PzKpfw IV Ausf. F2 měl skoro dvakrát vyšší úsťovou rychlost než starší verze. S protipancéřovou střelou to bylo 740 m/s a s podkaliberní protitankovou střelou dokonce 920 m/s. V roce 1944 dostal Panzer IV Ausf. H nový kanón prodloužený na 48 ráží.

Nacisté si více cenili bojové hodnoty Tigeru a Pantheru, a proto je méně používali jako základ ke stavbě bezvěžových verzí a nebojových prostředků. O to více byl k těmto účelům využíván jako základ Panzer IV. K bojovým verzím patřilo samohybné dělo Sturmgeschütz IV a bezvěžový stíhač tanků Jagdpanzer IV, které však byly méně rozšířené než proslulý StuG III se stejným 75 mm kanónem. Mohutně pancéřovaný, ale podmotorovaný, byl bezvěžový tank Sturmpanzer IV Brummbär s houfnicí ráže 150 mm, který měl sloužit hlavně k bojům v městské zástavbě. Na základu Panzeru IV ale i Panzeru III byl stavěn výkonný stíhač tanků, který měl stejný 88 mm kanón jako Tiger. Na Hitlerovu osobní intervenci byl pojmenován Nashorn (nosorožec). Ve větších sériích Němci vyráběli i pancéřovou houfnici Hummel ráže 150 mm. K dalším verzím patřily nástavby s protiletadlovými kanóny, které sloužily jako mobilní "flak", vyprošťovací, muniční a další pomocná pásová vozidla.

Panzer IV měl být plně nahrazen modernějším středním tankem PzKpfw V Panther, ale Němcům se za celou dobu války nepodařilo převést celou výrobu na nový typ. Výrobní náklady na Panthery přitom byly jen o desetinu vyšší než náklady na Panzer IV.

Technický popis PzKpfw IV Ausf. J z let 1944-45
(pro srovnání jsou v závorce uvedeny údaje PzKpfw IV Ausf. D z let 1939-41)

-typ: střední tank
-osádka: 5 členů - řidič; střelec z kanónu; nabíječ; střelec z kulometu a radista; velitel
-výzbroj: kanón Kwk 40 L/48 ráže 75 mm (Kukl/24 ráže 75 mm) s drážkovanou hlavní; 2 koaxiální kulomety MG 34 ráže 7,92 mm, jeden spřažený s kanónem a druhý v čelním pancíři;
-pancéřování: elektricky svařovaná konstrukce: věž 30 - 80 mm (20 - 30 mm); korba 30 - 80 mm (14,5 - 30 mm)
-munice: 87 nábojů do kanónu; 2 700 nábojů do kulometů
-motor: benzínový Maybach HL 120 TRM, výkon 300 hp při 3000 ot/min, uložen v zadní části tanku, nádrže na 680 l paliva (470 l)
-podvozek: hnací kolo vpředu, napínací vzadu; 8 malých pojezdových kol na každé straně zavěšených na příčných torzních tyčích a nad nimi 4 kladky na vedení pásu
-rozměry: délka, šířka, výška 701 x 228 x 268 cm (592 x 284 x 268 cm)
-hmotnost: 25 t (20 t); měrný tlak na půdu 0,89 kp/cm2 (0,77 kp/cm2)
-maximální rychlost na silnici: 38 km/h (42 km/h)
-překážky: stoupání 30 st.; stěna 0,6 m; brodění 0,8 m, příkop 2,2 m
-dojezd: na silnici 320 km, v terénu 210 km (na silnici 210 km, v terénu 130 km)
-výrobce: Krupp
-produkce: v letech 1936-45 bylo celkem vyrobeno 8544 kusů; pro poslední verze Ausf. H a J a jejich modifikace se v letech 1944-45 vyrobilo skoro 6 000 podvozků

Zachované tanky

Vzhledem k tomu, že Panzerů IV bylo vyrobeno nejvíc ze všech německých tanků, jsou zastoupeny v mnoha vojenských muzeích. První verze Panzerů IV s krátkým kanónem však byly většinou přezbrojeny, takže jsou k vidění většinou jen na fotografiích.

Česká republika
Lešany u Prahy: Ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech je vystaven jediný PzKpfw IV v Česku. Tank byl vyroben koncem roku 1944 a byl zrestaurovaný v roce 2002. Jde o zbytek trofejního materiálu Československé armády, který byl začátkem šedesátých let většinou sešrotován v Nové huti Klementa Gottwalda. Tank sloužil jako dělostřelecký cíl na střelnici a polygonu u Vyškova a od sedmdesátých let byl uložen v depozitáři muzea ve Kbelích. PzKpfw IV Ausf. J sice nemá originální motor Maybach HL120TRM a zničena byla i většina zařízení, ale pracovníci muzea ho postupně uvádějí do původního stavu. Exponát je opatřen replikou přídavného pancéřování Schürzen na věži i korbě. V muzeu Vojenského historického ústavu je velké množství zajímavé lehké a těžké vojenské techniky, zejména sovětské tanky, ale i ojedinělý exemplář československého předválečného LT-38 nebo Cromwell Mk IV, zakoupený z Velké Británie. Více v článku 2. světová válka ve Vojenském technickém muzeu Lešany.

Slovensko
Bánská Bystrica: V Muzeu Slovenského národního povstání v Banské Bystrici je vystaven poměrně zachovalý německý PzKpfw IV Ausf J. V malém skansenu bojové techniky pod širým nebem jsou dále předválečný československý LT-38, samohybné dělo Sturmgeschütz III Ausf. F/G s odlévaným štítem kanónu Saukopfblende, sovětský T-34/85 a dva německé polopásové transportéry.
Dukla: V rozlehlém památníku v nejvýchodnějším cípu Slovenska je stylizovaný monument nazývaný Taran, na němž je umístěn PzKpfw IV Ausf. H, do něhož seshora najíždí sovětský T-34/85. V areálu v místě krvavé dukelské bitvy je volně v terénu umístěno ještě několik T-34/85. Kromě neozbrojeného polopásového "haklu" a několika děl však v areálu mnoho další obrněné techniky není.

Německo
Münster: V místním Tankovém muzeu je PzKpfw IV Ausf G vyrobený roku 1942. Ve stejném roce padl v severní Africe do rukou britských vojáků. Do Německa byl z Velké Británie převezen v roce 1960. V Munsteru je většina základních typů německých tanků z 2. světové války včetně Tigeru a Königstigeru, americký Sherman a houfnice Priest, sovětské T-34/76 , T-34/85 a britský Comet.
Sinsheim: Ve velkém Technickém muzeu v Sinsheimu je vystavena pozdější verze PzKpfw IV Ausf H v tmavě okrové kamufláži. Tank je zboku prostřelen kanónem Shermanu ráže 76,2 mm. V muzeu je většina základních typů německých a amerických obrněných vozidel, ale i sovětské T-34/85 a SU-100. Více v článku 2. světová válka v Technickém muzeu Sinsheim.

Belgie
Brusel: V královském muzeu historie vojenství je na nekryté ploše vystavena velitelská verze tanku Panzerbefehlswagen IV Ausf. J. Oproti standardnímu Panzeru IV má méně munice, zvláštní výkonnější vysílačku a periskop. Na věži tanku je neúplné přídavné pancéřování. V bruselském muzeu jsou vystaveny hlavně základní typy amerických a britských tanků.

Rusko
Kubinka: V jednom z největších tankových muzeí na světě je restaurovaný PzKpfw IV Ausf. G ve světle šedé kamufláži. V Kubince je vystavena většina základních druhů sovětské a německé techniky, ale i exponáty z dalších zemí.

Spojené státy:
Maryland: V armádním muzeu v Aberdeenu je vystaven Panzer IV v několika verzích. Kromě snad jediného zachovaného tanku s krátkým kanónem, je tu i nejrozšířenější PzKpfw IV Ausf. H, ale i unikátní prototyp Panzer IV s automatickou převodovkou. V marylandském muzeu je také většina dalších základních typů německých obrněnců a téměř všechny americké tanky. Většina z 240 tanků, stíhačů tanků, samohybných i polních děl a další obrněné techniky je zatím umístěna pod širým nebem.

Poznámky:
- BIBLIOGRAFIE je uvedena v článku O WEBU;
- autor článku děkuje za jakékoliv doplňující informace i obrazové materiály, které můžete zaslat na adresu alexandr.picha@rozhlas.cz .


 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: 2. svtov vlka
v rubrice: Technika (Nmecko)

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 esk rozhlas