Britský bitevní tank Cromwell IV byl konstrukčně poměrně vyspělý, ale přišel příliš pozdě. Přestože trpké porážky britské armády začátkem války jasně ukázaly potřebu nového středního tanku, na frontu se Cromwell dostal až necelý rok před koncem války. V té době ho palebnou silou a pancéřováním převyšovala většina německých tanků.  

 

 

V minulosti se naše historické publikace příliš nezmiňovaly o tom, že se v českých továrnách koncem války vyrobilo více než 2 800 stíhačů tanků Hetzer. Vyvinuli je němečtí a čeští konstruktéři na základech českého tanku LT-38 a vyráběli je čeští dělníci v Praze, Plzni a na dalších místech. Masově vyráběné stíhače tanků způsobovaly těžké ztráty armádám, které osvobozovaly Evropu od nacistů. Spojenci proto zahrnuli do cílů strategického bombardování továrny na výrobu Hetzerů v Praze a Plzni. Pozdější komunistická propaganda však potřebovala vysvětlovat americké bombardování jiným způsobem.  

 

 

Nejznámějším vozidlem druhé světové války, jehož jméno zdomácnělo ve všech jazycích jako výraz pro terénní automobil, je džíp. Originální Jeep se zrodil pro válku a v různých obměnách ho dodnes provozuje mnoho armád celého světa. Stal se z něj ale také užitečný civilní vůz, který slouží lidem v náročných podmínkách, kde by běžná auta neobstála.  

 

 

Mohutný a rychlý M26 Pershing dokázal i v čelních tankových soubojích deklasovat proslulé Tigery i Panthery. Američané však tento tank nasadili do bojů až v posledním roce války. Pro efektivní vedení války totiž upřednostňovali jiné zbraně, takže jeho výroba dlouho neměla nejvyšší prioritu. Pershing však natolik prokázal své kvality v bojích s Němci, že byla jeho výroba obnovena ješte po vpádu severokorejských a čínských komunistů do Jižní Koreje. V rámci sil OSN tam M26 Pershingy zlikvidovaly řadu sovětských T-34/85 bez vlastních ztrát.  

 

 

Nejnebezpečnějšími lovci koček "cats", jak říkali Američané a Britové Pantherům a Tigerům, byly na zemi stíhače tanků. Tato třída slabě pancéřovaných, ale rychlých a mohutně vyzbrojených obrněnců má v angličtině příznačný název "destroyer". A typové označení nejúspěšnějšího stíhače tanků M36 opepřili Američané ještě jménem Slugger, neboli basebalový ranař.  

 

 

Americký střední tank M4 Sherman byl hlavním tahounem pozemních operací západní fronty. Technickými parametry nijak nezářil, ale jeho rozhodující předností byla dokonale organizovaná a efektivní velkosériová produkce, spolehlivost a nejvyšší možný servis a zajištění. Shermany zařadily do své výzbroje armády Spojených států, Velké Británie, Kanady, Francie, ale i Sovětského svazu.  

 

 

Málokdy se projevila zaostalost britské tankové školy tak viditelně jako v případě Churchillu. Přestože už prototyp tohoto těžkého pěchotního tanku od pohledu připomínal relikt z doby první světové války, Britové ho začali masově vyrábět na podzim roku 1941. A tak se Churchill stal i přes řadu vážných nedostatků jedním z nejpoužívanějších tanků britské armády.  

 

 

Začátkem druhé světové války tank Panzer IV splňoval to, co od něj nacisté očekávali. Pancéřováním a výzbrojí převyšoval francouzské i britské tanky a mobilitou vyhovoval strategii Blitzkriegu. Po přepadení Sovětského svazu však nacisté s překvapením zjistili, že se jeho pancéřování ani kanón nevyrovnají sovětským tankům T-34 a KV-1.  

 

 

Těžký tank Tiger je nejproslulejším německým tankem. Díky své palebné síle a nejsilnějšímu pancéřování byl hrozivým soupeřem pro všechny obrněné prostředky spojenců v severovýchodní Africe, na východní frontě i v západní Evropě. V prvních letech nasazení vycházel z většiny střetů s jinými tanky vítězně, pokud ho ovšem předem nevyřadily četné mechanické poruchy. Výroba tanků Tiger byla navíc neúměrně nákladná, takže jich Německo nikdy nestačilo vyrobit tolik, aby mohly situaci na frontách rozhodujícím způsobem ovlivnit.  

 

 

Nejznámějšími německými tanky jsou těžká monstra Tiger a Panther, ale nebyly to přitom nejúspěšnější obrněné prostředky nacistů. Nejefektivnějším německým obrněncem dokonce nebyl ani tank, ale samohybné útočné dělo Sturmgeschütz III. Počtem vyrobených strojů převýšilo kterýkoliv německý tank a jednotky Wehrmachtu a SS s ním zničily nejvyšší počet vozidel zejména na východní frontě.  

 

 

Z konstrukčního hlediska byl T-34 jedním z nejlepších tanků 2. světové války. Ztráty T-34 v tankových soubojích však o hodně převyšovaly počet zničených tanků nepřítele. T-34 totiž často selhávaly takticky, trpěly poruchami, osádky nebyly dostatečně vycvičené a primitivní masové čelní útoky vedly k vlastním zdrcujícím ztrátám. Nakonec však ohromná početní převaha sovětských tanků převálcovala Němce a T-34 se stal symbolem vítězství Rudé armády.  

 

 

Jestliže se dá říct o tancích T-34/76, že hluboko v ruském vnitrozemí zastavily německý příval, pak T-34/85 zahnaly Němce až do Berlína. Sověti se odhodlali k základní přestavbě "téčka" až po gigantické bitvě u Kursku. T-34/85 vycházel konstrukčně z tanku T-34/76, ale měl silnější kanón i pancéřování a zcela nová věž zlepšila jeho taktické vlastnosti. V základních bojových parametrech však ani zdokonalený T-34 nezískal převahu nad novým německými tanky, o kterou ho připravily Tigery a Panthery.