2. svtov vlka

AKTUALIZACE TOHOTO WEBU JE UKONEN.
Tuto strnku jsme pesunuli do Archivu web Ro.
Uveden informace proto nemusej bt aktuln a nkter soubory mohou bt nedostupn.

Výsadková doková loď LSD - krok do budoucnosti

Vlastimil Hankus (vha)  22.11.2005 13:44
Výsadková doková loď LSD - Autor: US NAVY
Výsadková doková loď LSD
Autor:    US NAVY  

Pro dopravu výsadkových člunů na místa vyloďovacích operací Američané nestavěli lodě na stejném principu jako Britové nebo Japonci, ale vytvořili zcela originální konstrukci, která se ze všech typů výsadkových plavidel ukázala jako nejperspektivnější a i dnes se dále rozvíjí. Výsadkové čluny ale nahradily vrtulníky a těžkou techniku, včetně tanků, přepravují z lodí na pobřeží výsadková vznášedla LCAC (Landing Craft Air Cushion), která se do prostoru výsadku přepravují v doku amfibických plavidel. 

Pro podporu námořních operací zkonstruovali Američané ještě před válkou plovoucí suché doky ARD (Auxiliary Repair Dock), určené k opravám lodí v místech předsunutých námořních základen, kde nebyly k dispozici klasické gravitační suché doky. Plovoucí doky ARD měly jednu stranu uzavřenou konstrukcí podobnou lodní přídi, která usnadňovala jejich vlečení po moři a na zádi velká, uzavíratelná vrata. Tvůrci výsadkové dokové lodi LSD (Landing Ship Dock) tedy využili stejný princip "suchého doku", přiměřeně upravili trup a přidali vlastní pohon. Do nástaveb na přídi umístili prostory pro posádku i přepravované jednotky a nový typ lodi byl na světě.

Prvních osm výsadkových dokových lodí třídy Ashland (LSD-1) bylo postaveno v Moore Drydock Co, Oakland v Kalifornii od června 1942 do dubna 1943 a do služby v US Navy vstupovaly mezi červnem 1943 a lednem 1944. Lodi byly původně objednány Brity jako APM-1 až 8 (mechanized artillery transports), ale toto určení bylo změněno na výsadkové dokové lodi (LSD) v červenci 1941, ještě než se začalo s jejich stavbou. Třída Ashland představovala zcela novou konstrukci obojživelné lodi a účastnila se od roku 1943 všech obojživelných operací ať v Evropě, nebo v Tichém oceánu.

Pohled na výsadkové tankové čluny LCM srovnané v doku LSD - Autor: US NAVY
Pohled na výsadkové tankové čluny LCM srovnané v doku LSD
Autor:    US NAVY  

Jak už bylo uvedeno, loď byla konstruována na principu suchého doku. Když se balastní nádrže napustily vodou, záď lodi se ponořila a zaplavil se dok v trupu lodi. Otevřenými vraty na zádi lodi vpluly dovnitř doku vyloďovací čluny. Pak se vrata uzavřela a z balastních nádrží se začala odčerpávat voda, až se záď dostala nad hladinu. Čluny zůstaly ležet na dně doku. Po doplutí na místo se postup opakoval, ale v obráceném pořadí: dok se zaplavil a čluny vypluly ven vlastní silou. Lodi typu LSD umožňovaly přepravu všech druhů výsadkových člunů, včetně velkých a těžkých LCT, které dosavadní plavidla pro přepravu člunů nalodit nemohla. Dva 35tunové jeřáby umístěné na bocích lodi sloužily k manipulaci s nákladem, včetně vozidel. V bočních stěnách doku byly strojovny a nádrže na palivo, ale také dílny umožňující drobné opravy menších plavidel. Doková loď totiž mohla v případě potřeby posloužit jako normální dok.

Při plném výtlaku necelých 8 tisíc tun a celkových rozměrech lodi 139,5 x 21,9 metru měl dok délku 118,6 m a šířku 13,4 m. Hloubka vody v doku při maximálním zanoření plavidla dosahovala na přídi 2,5 metru, na zádi 3 metry. Kapacita lodi byla 3 velké americké tankové čluny LCT 5, nebo LCT 6 s pěti středními tanky každý, nebo dva britské tankové výsadkové čluny LCT 3, či LCT 4, s 12 středními tanky na palubě. Další variantou nákladu byly výsadkové čluny pro techniku LCM 3, kterých se do doku vešlo 18, pokud byly naloženy středními tanky, tak jen 14. Další variantou byl náklad až 1 500 tun, nebo 41 obojživelných transportérů námořní pěchoty LVT (amtrack), eventuálně 47 obojživelných nákladních automobilů DUKW. Lodi byly schopny přepravovat i výsadkové čluny LCI(L) a zvládly i přepravu středních výsadkových lodí LSM, nebo jiných lodí přiměřené velikosti. Na lodi bylo ubytování pro výsadek v počtu 22 důstojníků a 218 vojáků.

Různé varianty uspořádání pomocných palub - Autor: US NAVY
Různé varianty uspořádání pomocných palub
Autor:    US NAVY  

První sérii osmi dokových lodí, stavěných v Moore Dry Dock Co. v Oaklandu v Kalifornii, poháněly klasické osmiválcové parní stroje o výkonu 7 tisíc koňských sil, které poháněly dva lodní šrouby. Strojovny byly umístěny v bočních stěnách uprostřed lodi. Lodi pozdější série, třídy Casa Grande stavěné v Newport News Shipbuilding and Drydock Co. v Newport News ve Virginii, poháněly vysokotlaké parní turbíny. Maximální konstrukční rychlost byla 17 uzlů a při rychlosti 15 uzlů měly dosah 8 000 mil. S rychlostí 15-16 uzlů, mohly být LSD snadno zařazovány do rychlých dopravních skupin. Výzbroj, kromě jednoho univerzálního pětipalcového děla (127 mm) na přídi, tvořily automatické malorážové protiletadlové kanóny. Posádka se skládala ze 17 důstojníků a 237 námořníků, pro osádky vyloďovacích člunů bylo navíc místo pro 6 důstojníků a 30 námořníků.

Od LSD 13 až po LSD 27 bylo možno nainstalovat na lodích dvě dočasné paluby a na nich umístit zejména obojživelná vozidla LVT, nebo DUKW, která sjížděla do vody po nakloněné rampě na zádi. Bylo také možné 2. palubu neinstalovat, takže dokový prostor mohly využívat výsadkové čluny LCM. V takovém případě pak na zádi nemohly být sestupné rampy z třetí paluby a s vozidly se manipulovalo pomocí dvou 35tunových jeřábů, umístěných na bocích asi v polovině délky lodi. Paluba se také sestavovala delší a tato konfigurace se začala více využívat až po válce, kdy se z této paluby stala přistávací plošina pro vrtulníky. Na lodích LSD 13-27 byl ještě pro usnadnění kompletace dočasných palub, nainstalován pojízdný mostní jeřáb.

Obojživelný automobil DUKW sjíždí po rampě do moře - Autor: US NAVY
Obojživelný automobil DUKW sjíždí po rampě do moře
Autor:    US NAVY  

Ve Spojených státech postavili za války a těsně po ní celkem 27 těchto plavidel, ve dvou sériích. První třída LSD-1 Ashland obnášela 8 lodí, další třída Casa Grande zahrnovala lodi od čísla 9 do čísla 15, z nichž první čtyři byly zapůjčeny v rámci "lend and lease" Britům, kteří je zařadili do floty pod jmény Eastway, Highway, Northway a Oceanway. Další třída Cabildo zahrnovala zbývající plavidla od čísla 16 do 27. Rozdíly mezi třídami byly, kromě už zmíněného pohonu, zejména v uspořádání pomocných palub. Do válečných akcí se ale zapojilo jen 18 z nich, nepočítáme-li čtyři zapůjčené Británii. Američanům se právě v Pacifiku dokové lodi velmi osvědčily pro svoji univerzálnost, když mohly přepravovat všechny typy výsadkových prostředků, od amtraků až po velké tankové výsadkové čluny, ale také v případě potřeby sloužit jako doky pro opravy poškozených výsadkových člunů. Prokázaly také velkou odolnost při japonských leteckých útocích a "přežily" i velká poškození, jak ukazuje případ výsadkové dokové lodi LSD 15 Shadwell.

Při obsazování Filipín byl Shadwell zařazen k loďstvu zajišťujícímu vylodění v Lingayenské zátoce na ostrově Luzon. Večer 24. ledna 1945 úkolové uskupení, k němuž loď patřila, mířilo na jih od ostrova Siquijor, když na ně zaútočila trojice japonských torpédových bombardérů. Letecká ochrana konvoje dva z letounů "spláchla" do moře, ale třetí unikl v temnotě. Brzy se ale vrátil a zaútočil. Všechny protiletadlové zbraně lodí konvoje zahájily na letoun palbu, ale ještě než ho zasáhly, stačil vypustit torpédo, které zasáhlo Shadwell uprostřed, na pravém boku. Po výbuchu vznikla trhlina až 18 metrů široká a do výsadkové lodi se začala hrnout voda a loď se začala potápět. Pro záchranu posádky v případě potřeby zůstaly poblíž dva torpédoborce a konvoj pokračoval dál v cestě. Posádka dokové lodi pracovala horečně celou noc a k ránu bylo její úsilí odměněno. Shadwell mohl plout vlastní sílou a směřoval k Leyte s více než 500 lidmi na palubě. U Leyte byla loď provizorně opravena tak, aby byla schopna plavby na předsunutou námořní základnu Seeadler na ostrově Manus v Admiralitních ostrovech. Tam loď ve velkém plovoucím suchém doku podstoupila další dočasné opravy, aby byla schopna přeplout Tichý oceán, kde v námořní loděnici v Bremertonu, ve státě Washington, ji dali definitivně do pořádku a po dvou měsících se vrátila zpět k flotě.

Srovnání bokorysů prvních dokových lodí třídy Ashland s nejnovějšími loďmi stejné kategorie třídy Harspers Ferry - Autor:Vlastimil Hankus
Srovnání bokorysů prvních dokových lodí třídy Ashland s nejnovějšími loďmi stejné kategorie třídy Harspers Ferry
Autor:   vha  

Koncem války Američané rozestavěné dokové lodi dokončili a používali je k přepravě, ale i jako plovoucí opravny různých menších člunů. Už v roce 1942 začala v USA sériová výroba vrtulníků Sikorski R-4 a později R-6, které byly zejména používány k záchranným akcím na moři. Letové paluby, na kterých by vrtulníky mohly operovat, však na hladinových plavidlech, kromě letadlových lodí, nebyly a tehdy přišla vhod další paluba, kterou bylo možno sestavit na výsadkových dokových lodích nad dokem tak, aby provoz člunů pod ní nebyl omezen. Také nové střední tanky nabývaly na váze a bylo pro ně třeba nových větších tankových výsadkových člunů a jejich přepravu zvládly LSD bez jakýchkoli úprav. Právě schopnost přepravovat velké tankové čluny přispěla k úspěchu tohoto typu obojživelných plavidel v poválečných letech, kdy neustále rostoucí hmotnost nových tanků vyřadila ze hry všechna menší výsadková plavidla. Americké námořnictvo, které řešilo koncepci racionalizace celé flotily nejrůznějších lodí potřebných pro obojživelný útok, spojilo koncept vrtulníkových výsadkových lodí s dokovými a postavilo typy LHA/LHD, výsadkové transportní lodě LPD a výsadkové dokové lodě LSD. Z ostatních zemí najdeme lodě na stejném principu, i když menší, ve flotách britské, francouzské a japonské, nejnověji také v nizozemské a španělské.


 

Nachzte se

v tematickm okruhu: Tmata
na webu: 2. svtov vlka
v rubrice: Technika (USA)

NA STEJNÉ TÉMA

DÁLE V RUBRICE


Archiv

RSS  |  MAPA SERVERU  |  KARIRA  |  KONTAKTY  |  ENGLISH  (c) 2000 - 2019 esk rozhlas