Ján Bačík Foto:   archiv

Jak jsme Němcům ukradli prase ...

"Němci chovali poblíž frontové linie prase, při boji jsme se dostali k chlívkům, otevřeli jsme dvířka, pak to prase někdo střelil a nakonec jsme ho k nám odtáhli, mělo 150 kilo. Němci ani nestačili spustit palbu. Kdyby ji spustili, tak někteří z těch, co tam pobíhali, by to dostali... Nedělali jsme to proto, že bychom měli málo jídla, to rozhodně ne. Ukradli jsme prostě prase Němcům!!! Dodnes na to vždy při srazech s ostatními vzpomínáme. Jednou jsme ukořistili německý kabát i s brigadýrkou, navlékl jsem ho na sebe, ostatní mne vedli, naši si mysleli, že vedou nového zajatce. Až zblízka poznali, že jsem to já. To víte dělali jsme také klukoviny," vzpomíná na obléhání Dunkerque dnes osmdesátisedmiletý podplukovník v záloze Ján Bačík.

Narodil se na Slovensku v obci Parižovce (dnes zatopené přehradou Liptovská Mara). Pan Bačík před válkou pracoval jako dělník na stavbě. Přes Polsko se dostal do Francie, kde, tak jako většina Čechoslováků, vstoupil do Cizinecké legie. Po pádu Francie se dostal přes Gibraltar do Velké Británie, kde prodělal parašutistický výcvik. K jeho vysazení v protektorátu však kvůli zranění nedošlo. Ke konci války byl proto přeřazen k tankovým jednotkám. Od října 1944 bojoval při obléhání přístavu Dunkerque jako velitel tankové čety v rámci Československé samostatné obrněné brigády.

Chtěl jsem být palubním střelcem

"Hlásil jsem se k letectvu jako palubní střelec do bombardéru. Nebyl jsem však přijat z toho důvodu, že důstojníci poznali naše bojové schopnosti, počítalo se s námi pro posílení domácího odboje jako výsadkářů. Můj velitel usoudil, že bych byl pro boj v zázemí vhodnější než u letectva. Měl jsem už parašutistický výcvik za sebou, snažil jsem se znovu dostat k letectvu, ale zůstal jsem u pěších jednotek."

"Prodělal jsem parašutistický výcvik ve Skotsku, další seskoky v Manchesteru. Zařadili mě do skupiny Wolfram pod velením kapitána Josefa Otiska. Prodělal jsem i výcvik "commandos", nejdříve u Angličanů, pak u Čechoslováků. Při zdokonalovacím výcviku jsem přišel k úrazu, proto jsem nemohl být nasazený v protektorátu."

Štědrý den v Dunkerque

"Osmadvacátého října při našem útoku jsme zajali mnoho Němců - do té doby Němci nevěděli, že proti nim bojují Čechoslováci. Boje nebyly nikdy tak intenzivní, aby se do zajetí dostalo větší množství našich vojáků. V tanku byla pětičlenná osádka. Aby se všichni vyspali, tak jeden vždycky hlídal ve věži, a ostatní spali pod tankem," vzpomíná Ján Bačík. "Měli jsme štědrovečerní večeři. Přes Štědrý den nepadl ani výstřel, byl naprostý klid. Němci nebyli daleko od nás. Najednou o půlnoci, vyšla skupina Němců, zřejmě ti, co byli přímo v zákopech, nebo snad nějaká jiná skupina, a zpívali německé koledy. Naši kluci přešli také do první linie a zpívali české koledy. Němci zpívali německy a naši česky. Nepadl jediný výstřel, nádherný klid. Připadalo mi, že to není fronta. Druhý den Němci stříleli jako blázni."

krátký příběh