Generál Pernický Foto:  mam

Generál a slavný odbojář z druhé světové války devadesátiletý Rudolf Pernický zemřel 21. prosince v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Bývalý výsadkář Pernický patřil mezi nejvýznamnější české bojovníky proti fašismu. Letos 28. října mu k 87. výročí vzniku samostatného československého státu udělil prezident Václav Klaus ve Vladislavském sále Pražského hradu Řád bílého lva. Tento válečný hrdina bojoval v Anglii a ve Francii, byl velitelem paravýsadku TUNGSTEN v okupované vlasti. Po roce 1948 byl zatčen, obviněn z protistátní činnost a odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Propuštěn byl po amnestii v roce 1960.

Genmjr. v. v. Ing. Rudolf Pernický patří k nejvýznamnějším osobnostem československého zahraničního vojenského odboje za druhé světové války. Životní příběh rodáka z Valašska, který letos oslavil své devadesáté narozeniny, odráží novodobé dějiny naší země.

Narodil se 1. července 1915 v Krhové u Valašského Meziříčí. Díky svému otci, učiteli reálného gymnázia a velkému vlastenci, získal vztah k prvorepublikovému Československu. V dospívání se Rudolf Pernický vzepřel přání rodičů, aby pokračoval v kantorské tradici rodiny, a rozhodl se dobrovolně nastoupit do vojenské služby. Láska ke koním jej zavedla do řad dělostřelců. V již zhoršující se politické situaci v letech 1937 až 1938 absolvoval Vojenskou akademii a byl povýšen do hodnosti poručíka dělostřelectva.

Mnichov pro něj znamenal velký šok. Dodnes si klade otázku o správnosti rozhodnutí nejvyšších československých představitelů, nebránit se diktátu velmocí. Stejně jako řada dalších mladých mužů odmítl Rudolf Pernický změnu poměrů po německé okupaci Čech a Moravy a rozhodl se odejít bojovat do zahraničí. Na konci června 1939 překročil na korbě uhelného vlaku ilegálně hranice do Polska. Po desetidenní internaci v polských Prostředních Bludowicích se přihlásil na českém konzulátu v Krakově.

Jedinou alternativu, jak se postavit proti nacistickému Německu, představovala pro československé dobrovolníky v létě 1939 Francouzská cizinecká legie. Pro vstup do řad elitních legionářů se rozhodl i poručík Pernický. Podle dohody československé exilové politické reprezentace s Francouzi opouští Čechoslováci výcviková střediska legie v Severní Africe ihned po vyhlášení války.

I Rudolf Pernický vstupuje do nově vzniklé československé exilové armády ve Francii. Po pádu nepřipravené Francie je spolu s dalšími československými vojáky za pomoci britských evakuačních lodí převezen do Velké Británie. Na příjezd do ostrovního království vzpomíná jako na jeden z nejemotivnějších okamžiků celé své odbojové cesty. "Pro mne bylo asi nejhezčí, když jsme se dostali z Francie, která nechtěla bojovat, a přijeli jsme do Velké Británie a tam jsme byli skvěle, opravu skvěle, přivítáni," říká Rudolf Pernický.

Československý odboj pokračoval na území Spojeného království. V roce 1942 se Pernický dobrovolně rozhodl absolvovat parašutistický výcvik, jehož cílem byla speciální operace v okupované vlasti. Prošel základním výcvikem budoucího parašutisty a pro své střelecké nadání byl vybrán za instruktora dalších adeptů bojového řemesla. Až do roku 1944 působil jako instruktor Zvláštní skupiny D, jedné z podsekcí II. odboru československého exilového Ministerstva národní obrany, která byla pověřena organizací přípravy československých parašutistů pro speciální operace v týlu nepřítele.

V roce 1944 se začala realizovat takzvaná třetí vlna parašutistických operací do Protektorátu a většina vycvičených mužů odešla do akce. Osloven byl i Rudolf Pernický. Českoslovenští zpravodajští důstojníci jej určili velitelem další plánované operace s krycím označením Tungsten. Cílem působení dvoučlenné skupiny byla Českomoravská vrchovina. Hlavním úkolem Rudolfa Pernického a jeho partnera Leopolda Musila bylo přejímat spojenecké dodávky materiálu pro podporu domácí rezistence. K vedlejším úkolům náleželo například zajištění přistání speciálního letadla, které by do Velké Británie dopravilo reprezentanty domácího odboje.

Dvoučlenná skupina Tungsten seskočila nad územím Protektorátu 21. prosince 1944. Měla bohužel smůlu. Místo Českomoravské vysočiny přistáli parašutisté v polích nedaleko Kutné Hory. Od místa působení ve Studnicích u Nového Města na Moravě je dělil osmdesáti kilometrový sedm nocí dlouhý pochod ve sněhových závějích, vyčerpání, hlad a omrzliny. Přesto na kontaktní adresu k odbojáři Cyrilu Musilovi dorazili a svůj úkol zadaný ve Velké Británii splnili.

Vyhledávali vhodné plochy pro příjem materiálu a jejich přesné údaje spolu s informacemi z protektorátního života a strategickými informacemi o rozmístění německých jednotek a válečné mašinérii dodávali přes spojky do místa úkrytu skupiny Calcium, jejíž vysílačka je pak předávala Spojencům. K největším úspěchům Tungstenu patří úspěšné přijetí spojenecké dodávky materiálu a parašutisty Pavla Hromka alias operace Bauxite z 22. března 1945, kdy spolu se skupinou Platinum-Pewter za pomoci radiomajáku Eureka navedli zásobovací letadlo nad příjmovou plochu u Borů u Velkého Meziříčí.

Pernického boj však neskončil ani po roce 1945. Jako voják prvorepublikové armády zůstal v aktivní službě. Oženil se a absolvoval Vysokou školu válečnou. Po komunistickém puči v roce 1948 byl však zatčen, obviněn z protistátní činnost a odsouzen k 20 letům těžkého vězení. Většinu svého trestu strávil jako lamač v uranových táborech v západních Čechách. Prošel pověstnými lágry na Jáchymovsku a Příbramsku.

Tato doba patřila k nejhorším okamžikům v jeho životě, přesto se nikdy nevzdával: "Nechci opakovat, že naděje umírá poslední. My jsme vždycky věřili, všichni, kteří jsme byli v lágrech, že se to musí změnit a že se dočkáme svobody," vzpomíná dnes Pernický na to, co jej drželo nad vodou. V roce 1960 byl po amnestii propuštěn, ale persekuce komunistického režimu trvala až do revoluce v roce 1989. Během prvních porevolučních let byl plně rehabilitován, povýšen do hodnosti generálmajora ve výslužbě a vyznamenám Řádem Milana Rastislava Štefánika. Stal se prvním předsedou a zakladatelem Konfederace politických vězňů.

"Tehdy se nás ve Fučíkáči sešlo v těch výstavních prostorech na pět tisíc lidí. Pro mne byla ohromná pocta, když jsem byl právě tímto počtem lidí zvolen k tomu, abych vedl příští útvar, který jako jeden z prvních se postavil proti komunismu," popisuje první zasedání Konfederace Rudolf Pernický. 28. října tohoto roku se dočkal ocenění nejvyšším státním vyznamenáním - Řádem bílého lva. To, že je velkým bojovníkem dokázal i při této příležitosti. Necelých 14 dní po těžké operaci v Ústřední vojenské nemocnici v Praze Střešovicích, kde mu z důvodu pokročilé cukrovky amputovali levou nohu nad kolenem, se předávání zúčastnil osobně. "Jsem tím ohromě poctěn, protože je to uznání celé mé činnosti v období války. Zvláště činnosti, která končila na konci války v prostoru Vysočina. Pro mne to bylo velké napětí a vypětí k činnosti, kterou jsem před tím nikdy nedělal," říká o tom, co pro něj ocenění znamená Rudolf Pernický.