Starosta města De Panne při kladení věnců ne městském hřbitově Foto:  MZVČR

V Belgii najdete jeden z největších hřbitovů československých vojáků. Je u městečka De Panne kousek od pobřeží Severního moře a jsou na něm pomníčky s desítkami českých a slovenských jmen. Každoročně koncem května si místní radnice připomíná, že to byli také oni, kdo umíral při osvobozování této části Belgie.

Česká vlajka na vojenském hřbitově u De Panne

Foto:  vpo

Fotogalerie obsahuje: 7 obrázků

Uličkami města De Panne se vydává průvod. V čele místní kapela, za ní důstojná skupina postarších mužů a žen v uniformách. Někteří nesou v rukou belgické a francouzské vojenské standarty. Následuje malé procesí diplomatů v oblecích i vojenských přidělenců v uniformách, místní starosta, zdejší obyvatelé a dokonce drobotina. Průvod směřuje na malý vojenský hřbitov vedle silnice. Jsou na něm padlí z první i druhé světové války.

Vždyť toto jsou Flandry, kde se bojovalo za první světové války doslova o každý metr bahnité půdy. De Panne bylo spolu s Iperským výběžkem jediným kouskek Belgie, který Němci nedobyli. Ale tentokrát se vzpomíná na vojáky, kteří tu v bojích zemřeli až na konci druhé světové války. A jen v málokterém koutě světa bylo prolito tolik české a slovenské krve jako právě zde.

Na pomezí Francie a Belgie padlo po vylodění v Normandii celkem 195 Čechoslováků, velká část z nich při obléhání přístavního města Dunkerque. Jak je vidět z dat na pomnících s československým lvem, krutou daň si vybrala akce 5. listopadu 1944. "To byl takový nešťastný prozrazený útok, kdy byly velké ztráty," vzpomíná účastník bojů, dnes pětaosmdesátiletý plukovník Stanislav Hnilička.

Místní školáci u hrobů československých vojáků Foto:  MZVČR

Když se na podzim roku 1944 vylodil jako četař obrněné brigády generála Aloise Lišky, měl už za sebou boje v severní Africe. Ale přimět ke kapitulaci německou posádku v Dunkerque, čítající asi 12 000 mužů, bylo nad síly britských, československých, kanadských i jiných jednotek. U Dunkerque zůstali až do května 1945, teprve pak se Němci vzdali. Češi a Slováci opakovaně žádali o převelení dál na východ, chtěli osvobozovat Československo. Marně. Jistá lítost zůstává v plukovníku Hniličkovi dodnes.

Na hřbitůvku u De Panne rozeznává na desítkách pomníčků s československým lvem jména dobrých kamarádů. Přesto se snaží po více než šedesáti letech vzpomínat spíš na přátelství, která ve zdejším kraji tenkrát navázal. Místní kapela při hraní české hymny sice trochu tápe, ale na Čechoslováky tady stále vzpomínají. Koneckonců strávili ve zdejším kraji na konci války celkem sedm měsíců. Právě odsud podnikali výpady k obleženému přístavu na francouzské straně hranice.

Když jsem tak stál na větrném hřbitůvku, napadla mě jedna věc: česká a slovenská hymna se dnes hrají odděleně s decentní pauzou. Ale česká a slovenská jména jsou na pomníčcích pomíchaná, nebo není vůbec znát, z které části zaniklého státu jejich nositelé pocházeli.